VFX Článek: Gravity – Jak pokořit gravitaci

3 years ago by in VFX články Tagged: , , , , , , , , , , ,

Už dlouho před uvedením filmu Gravity režiséra Alfonse Cuaróna do kin bylo všem jasné, že z trikového hlediska půjde o přelomový počin. Tvůrce, který se vyžívá v nesmírně dlouhých záběrech, jež mají tendenci diváka vtáhnout a nepustit, se rozhodl vydat se svým novým dílem do vesmíru. A přitom se zařekl, že nic jiného než fotorealistické zpracování nepřichází v úvahu. Tým trikařů z Framestore a The Third Floor se zkrátka pořádně zapotil, než dokázal zpracovat vše tak, jak si režisér vysnil.

 

Jak dělat film před děláním filmu

Vše začalo ve formě tzv. previzu. Tento způsob přípravy se v posledních letech stává u trikových snímků naprosto neodmyslitelnou součástí preprodukce. Spolu s tím, jak se režisérské vize stávají ambicióznějšími, je nutné, aby ještě před samotným filmem vznikla jeho jednoduchá pohyblivá verze. Previz je však něco víc než pouhý rozpohybovaný storyboard. Je to v podstatě hrubá animace, která jasně ukazuje hotovou sekvenci. Typ záběru, kamerový pohyb, herecká akce a další důležité části nejnáročnějších trikových scén, to vše by z previzu mělo být jasně vidět. No a jelikož 99% záběrů v Gravity bylo z naprosté většiny digitálních, musel se takto detailně připravit skoro celý film.

Trikaři tedy ještě před natáčením naanimovali hereckou akci ve 3D, aby pak Sandra Bullocková a George Clooney věděli, jak se mají na place pohybovat. “Nešlo samozřejmě prostě jen vzít previz, ukázat ho hercům a říct `Tak a teď udělejte přesně to samé`,” říká Tim Webber, Framestor VFX supervizor. “Jelikož je to práce s živými lidmi, museli jsme se při natáčení přizpůsobovat my jim. Máte-li záběr, který běží třeba minutu a je v něm dlouhá dialogová pasáž, musíte se ujistit, že herci mají vždy pár momentů na to, aby popadli dech. Určitě části tedy vyžadovaly, abychom byli schopní přizpůsobit a změnit scénu z minuty na minutu.”

 

Bedna, která znamená vesmír

A jak že vypadal natáčecí “plac” filmu Gravity? Kdybyste na něj zavítali, nejspíš byste si mysleli, že jde o jakousi podivnou světelnou show. Celý štáb byl totiž rozmístěn okolo vynálezu nazvaného “Light Box”. Byla to třímetrová bedna, jež byla zvnitřku na každém centimetru pokryta malými LED světly, která byla všechna propojena s počítačem a dokázala simulovat jakékoliv světelné podmínky. V praxi to vypadalo tak, že vnitřek Light Boxu promítal digitální prostředí, v němž se herci pohybovali ve filmu. Když se Sandra Bullock podívala před sebe, skutečně viděla stanici, když pod sebe, skutečně tam byla Země a když za sebe, skutečně na ni zírala děsivá pustina vesmíru.

To zaručovalo, že nasvícení vždy přesně reflektovalo, co se okolo herců v dané chvíli dělo. Oni sami pak byli zavěšeni na speciálním Bot&Dolly rigu, který s nimi mohl naklánět a udržovat je v potřebné pozici, a který byl zároveň propojen s kamerou ARRI Alexa. Ta dělala většinu práce. Kdykoliv ve filmu vidíte Sandru rotovat, ve skutečnosti záběr vznikal tak, že herečka sama stála na místě, zatímco kamerový rig rotoval okolo ní a stejně tak i celá digitální scéna simulovaná LED světly.

Pro lepší představu jak natáčení fungovalo:

‘Gravity’ Behind-the-Scenes by itsartmag

Natočíme to… a pak to všechno dáme pryč

Na chvíli nyní zastavme – položím vám jednu otázku. Co všechno myslíte, že bylo ve filmu reálné? Jistě, vesmír, raketoplán a exteriéry vesmírných stanic byly digitální. Interiéry? Nene, také digitální, pouze s výjimkou modulu Sojuz. Přesně tak, i interiér ISS byl digitální (Bullocková byla zavěšená na speciálním rigu, který z ní udělal lidskou loutku a několik “loutkařů” simulovalo její odrážení se od neexistujících stěn – vnitřek stanice pak byl dodán digitálně). Herci? Ano, jejich tváře byly reálné… zbytek? Digitální. Přesně tak, ve většině záběrů byly skafandry a vše, co vidíte okolo herců, kompletně CG. V prostředí s gravitací by totiž nikdy nešlo dosáhnout reálného chování materiálů – bylo tedy nutné je stvořit za pomoci jedniček a nul.

To samozřejmě vyžadovalo obrovské úsilí ze strany animátorů. Všichni byli zvyklí animovat věci, na které působí gravitace – museli si pracně navyknout na podmínky panující ve vesmíru. Vhod přišel dlouhý výzkum a nejeden simulační test, který jim ukázal, jak by to třeba vypadalo, kdyby se tělo v beztížném stavu střetlo s rychle letícím předmětem. Kromě toho samozřejmě i všechna ostatní VFX oddělení pečlivě studovala reference a data, jež dostala přímo od NASA.

Autoři většinou pracovali v Autodesk Maya, Nuke pro compositing, jako renderer Arnold a speciálně pro tento snímek prý napsali 71 tisíc řádků shaderovacího kódu. Když pak mluví o renderovacích časech, zmiňují úsměvný fakt: během jediného dne prý jejich systémy vyprodukovaly záběry rovnající se 200 000 hodinám renderovacího času. Tedy něco přes 22 let za 24 hodin 🙂

Sledujte jak Prime Focus vytvořil stereo pro Gravity:

Pokud se chcete dočíst o Gravity něco víc, stačí si sehnat Pixel č.204, kde se o tomto revolučním trikovém snímku rozepisuji obšírněji.

image

Nezapomeňte se také začíst do interview s Rolandem Friedrichem, compositorem, který se účastnil tvorby Gravity.

 

Zdroje: VFX Blog, FX Guide, Animation World Network, 3D World

Podobné články

Freelance filmař, trikař a grafik. Cinematic Director ve Warhorse Studios. Redaktor bývalého časopisu Pixel a tvůrce VFXcz.