Triková plátna #1 – greenscreen a typy back-dropů

9 months ago by in Jak začít s VFX Tagged: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

Toto téma jsem před dobou uveřejnil v časopisu Pixel. Bohužel, magazín, do kterého jsem dlouhé roky přispíval, před pár týdny ukončil svou aktivitu. A tak jsem se rozhodl, že nebude od věci umístit některé články sem, na web vizualniefekty.cz, kde z nich bude mít užitek více lidí…

Je až s podivem, jak často filmaři – ať už amatérští nebo profesionální – chybují při použití klíčovacího plátna. Nelze samozřejmě říct, že by šlo o kdovíjak triviální záležitost, přesto si však stačí zapamatovat pouze několik jednoduchých pravidel, aby byl zaručen kvalitní výsledek a ušetřeny nervy postprodučkního týmu. Právě tyto pravidla probereme v následující sérii článků, kde se pokusím i úplným nováčkům popsat zákonitosti natáčení, svícení a trackování na plátně. Předem však upozorním na jednu věc – nebudu se zde věnovat softwarovému klíčování, pouze přípravě virtuálních scén.


Existují dva odlišné způsoby využití trikového plátna. První z nich se nazývá Back-Drop, tedy jednoduché pozadí tvořené jedinou klíčovací stěnou, plátnem či látkou. Jedná se o zdaleka nejjednodušší koncept, a právě proto se stane hlavním tématem úvodních dílů tohoto seriálu. Druhým typem plátna je pak Cyclorama, tedy jakési virtuální klíčovací studio, tvořené (obyčejně) třemi zelenými stěnami a podlahou. Jím se budeme zabývat v závěru.

Dělit můžeme i podle toho, jakým způsobem se chová kamera. Jedná-li se o stacionární záběr bez pohybu, není třeba brát v úvahu trackovaní a lepit na plátno trackovací body. Tuto situaci, spolu s o něco složitějším švenkováním, probereme ve druhém díle. Jakmile se však kamera pohne ze svého místa, vyvstane spousta problémů okolo toho, jak její trajektorii zachytit a přenést do virtuálního prostředí – což si necháme jako samotnou kapitolu na závěr.

Jistě jste si nyní všimli, že namísto vžitého termínu “greenscreen” používám krokolomné “trikové plátno”. Důvod je prostý – zelená není jediná barva, která se pro klíčování používá. Dříve než cokoliv jiného si proto vysvětlíme, jaké barvy se dají použít v jakých situacích a proč.

 

Courtesy of Marvel Studios/Zade Rosenthal Scarlett Johansson, left, as Black Widow and Jeremy Renner, as Hawkeye in a scene from "The Avengers." The green screen work was done at Albuquerque Studios. agomez@abqjournal.com Tue May 01 12:34:51 -0600 2012 1335897265 FILENAME: 130159.jpg

Zelená, modrá nebo červená?

Celý proces klíčování spočívá v izolaci určité barevné složky, která se dá posléze ze záběrů odstranit. V dřívějších dobách se jednalo o fotochemický proces, který byl prováděn na filmové surovině, dnes se samozřejmě vše děje digitálně. V drtivé většině případů je cílem klíčování ponechat v obraze herce a odstranit jeho okolí (či jeho části). Základním požadavkem pro inženýry, kteří hledali dokonalou barvu pro klíčování, tak bylo, aby byla co nejméně zastoupena v lidské pokožce. Není žádným tajemstvím, že se jedná o barvu modrou.

Modrá plátna se při natáčení používala zvláště v dřívějších dobách. Jejich problém však spočíval ve faktu, že modrá barevná složka se na filmu nachází až vespodu emulze a tím pádem obsahuje největší koncentraci filmového zrna. A filmové zrno, to je velký nepřítel klíčovacího procesu, neboť znehodnocuje zachycenou informaci a výsledná maska často “žije” (zrní na okrajích). Proto se filmaři postupem času rozhodli přejít na zelenou.
Zelená má výhodu i na digitálním záznamu. Množství kamer bylo totiž navrhnuto, aby do zeleného kanálu nacpaly více informací a detailů než do zbylých dvou (zhruba R – 30%, G – 50%, B – 20%). Greenscreen se tedy stal jasným vítězem na poli klíčování, neboť nejenže “zrní” o poznání méně než modrá plátna, ale zároveň na něm je více vidět a není ho třeba tolik svítit. Tato tendence vytrvala do dnešních dnů.

Kniha džunglí Bluescreen Making of VFXcz 01

Nedá se však říct, že by zelená byla dokonalou klíčovací barvou. Jednak vrhá obrovské množství spillu (světelného odrazu, který zbarvuje herce do barvy plátna a musí se softwarově odstraňovat) a navíc existují situace, kdy dokáže celý proces nesmírně znepříjemnit.

Například ve chvíli, kdy se na plátně pohybují blond herci a zelené plátno se odráží na jejich vlasech – klíč tak velice často “vyžere” díry do jejich hlav. Víte-li, že ve vašem filmu hrají samé plavovlásky, uvažovat o modré možná nebude od věci (zvláště točíte-li na film). Naopak sestává-li garderóba převážně z džínových kostýmů, zelená se vřele doporučuje. Extrémem je, nosí-li herci pouze černé či tmavě hnědé obleky. V takovém případě je dobrý klíč téměř zaručen a vystačíte si v podstatě i s bílou stěnou. Jedním velmi zajímavých případem z filmové minulosti je pak film Alien (1979) od Ridleyho Scotta – tam se při natáčení vesmírných korábů rozhodli použít “redscreen”, neboť ve zbarvení modelů převažovaly modré složky.

Jelikož se však zelené plátno používá v naprosto drtivé většině případů, nebudu již v tomto článku nadále mluvit o “klíčovacím plátně”, ale o “greenscreenu”.

06cyclo

Ideální zástupce cycloramy

Back-Drop: jednoduché klíčovací pozadí

Back-Dropem se myslí klíčovací plátno, které je od natáčeného objektu (postavy) zcela oddělené. Jedná se většinou o jedinou barevnou stěnu, před kterou se postaví herec. Kamera posléze zabírá detail, polodetail či americký záběr, nikdy však celou postavu, neboť Back-Drop většinou nezasahuje až na podlahu. Nic vám samozřejmě nebrání v tom srolovat zelenou látku či plátno na zem a zabírat herce celého, to se již ale nebavíme o Back-Dropu ale jednoduché formě Cycloramy.

Základní dva problémy, které budete při stavbě svého Back-Dropu řešit, je A) jak velké plátno užít, B) jak daleko ho postavit za herce, C) jak ho nasvítit.

A. Velikost: Nebudu vám zde dávat přesné rozměry, protože ty se vždy řeší až podle konkrétní situace, ale obecně jsem si vždy vystačil s greenscreenem, který měl okolo 2-2,5 metrů na výšku a 3-4 metrů na šířku. Pravidlem je udělat klíčovací scénu tak velkou, aby herec v záběru nevystupoval mimo greenscreen (neboť pak se musí v postprodukci sáhnout k nepříjemnému procesu maskování, které většinou neposkytuje stejně kvalitní výsledky jako klíčování).

B. Vzdálenost: Čím dále za herce Back-Drop postavíte, tím větší musí plátno být, aby vyplnilo celý záběr a tím těžší bude jeho rovnoměrné svícení. Když však plátno přisunete příliš blízko, riskujete, že na něj herec začne vrhat stín (i při použití měkkých světel) a znehodnotí tak zelený kanál. Osobně se mi vyplatila vzdálenost 2,5-3,5 metru, ale znovu opakuji, záleží na konkrétní situaci.

C. Svícení: Cílem je nasvítit Back-Drop rovnoměrně, tak, aby se na něm neobjevovaly stíny a aby jeho nasvícení nekonfliktovalo s nasvícením herce – tedy odděleně. V ideálním případě zůstane nasvícení herce po zhasnutí světel mířících na plátno nezměněné a naopak.

Obyčejný greenscreen backdrop

Obyčejný greenscreen backdrop


Podobné články

Freelance filmař, trikař a grafik. Cinematic Designer ve Warhorse Studios. Redaktor časopisu Pixel a tvůrce VFXcz.