Tracking & Matchmoving #3 – Trackovací body

10 months ago by in Jak začít s VFX Tagged: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

Aby bylo možné plně pochopit, jak tracking funguje, je nutné pochopit i vše, co se týká trackovacích bodů, v prvé řadě to, jakým způsobem jsou v softwaru reprezentovány. Většina produktů naštěstí využívá stejný systém.

Každý trackovací bod se skládá ze dvou částí – pátrací oblasti (Search Area) a vzorové oblasti (Pattern Area). Vzorová oblast tvoří střed trackovacího bodu a určuje, jaký bod (vzor) má program ve videu hledat. Pátrací oblast poté udává velikost oblasti, v níž má program na dalším snímku tento bod hledat.

V obou případech platí, že čím jsou dané oblasti menší, tím rychleji bude sledování probíhat. Obecně je rovněž dobré zvolit pro vzorovou oblast spíše malý, dobře definovaný bod – zvolíte-li velký vzor, který obsahuje příliš mnoho detailů, výpočet tím jenom zmatete. Velikost pátrati oblasti definujete podle toho, jak moc je záběr nestabilní. Pakliže se kamera klepe jen málo, stačí zvolit drobný pátrací region (zhruba 2,5x větší než zdrojový region), neboť máte velkou jistotu, že na dalším snímku z něj bod „neuteče”. Pokud ovšem kamera létá ze strany na stranu, nezbude vám než vytvořit opravdu velkou pátrací oblast a obrnit se trpělivostí, neboť výpočet trajektorie bude pro PC náročnější záležitostí.

Není pravda, že jakmile je bod mimo ostrost a je tedy mírně rozmazaný, je vyloučeno ho trackovat. Pokud je objekt (popřípadě jeho kontrastní část) alespoň lehce viditelný, můžete se pokusit pořádně zvětšit vzorovou oblast (a s ní i úměrně pátrací oblast) a nejednou se pak dočkáte uspokojivého výsledku. To samé platí i pro záběry, které jsou velmi rozmazané vinou prudkého pohybu kamery – jako třeba ve zmiňovaném filmu Monstrum. Trackovat takové druhy záběrů sice nikdy není ideálním řešením, nicméně není to nemožné…

Jaké trackovací body

A nyní veledůležitá otázka. Co vlastně máte trackovat? Odpověd’ je naštěstí v případě bodového trackingu poměrně jednoduchá. Potřebujete drobné, dobře viditelné body s co nejvyšším kontrastem, které po celou dobu záběru nezmizí z obrazu a nezmění svůj vzhled. Mnozí si myslí, že drobné tečky a skvrny na kontrastním podkladu jsou 100% spolehlivé. Svým způsobem ano, musíte však pamatovat na to, že tečka v reálném světě neexistuje a i ta nejdrobnější skvrnka se při dostatečném přiblížení změní v jasně definovaný tvar – a vy ztratíte trackovací bod. Pakliže se příliš nepřibližujete k trackovanému objektu, potom je vše v pořádku. Ideální trackovací bod je však třeba hledat někde jinde.

Co nemění svůj tvar, ať už se přiblížíte jak chcete? Ostré rohy. Máte-li pravoúhlý roh stěny, který pěkně kontrastuje se svým pozadím, můžete běhat okolo, přibližovat, oddalovat, klepat s kamerou atd. Jakmile však roh nezmizí ze záběru, máte velkou jistotu, že se tracking povede. Pak již jen stačí zajistit, abyste takových bodů měli v záběru po celou dobu jeho trvání více (minimálně dva, ze zkušenosti se jich ale snažím mít vždy 4-5) a máte vyhráno.

Plánovat musíte vždy a v oblasti vizuálních efektů to platí dvojnásob. Natočit záběr a teprve pak doufat, že v něm naleznete dostatek trackovacích bodů, se nevyplácí. Pakliže se na zdi, proti které se herec pohybuje, nenachází dostatek skvrn, ostrých rohů a teček, není nic jednoduššího než vzít černou tejpu a kus jí na zed’ nalepit. Tím jste zároveň vytvořili svoji první trackovací značku. Ty jsou v trackingu používány neustále a až se budeme věnovat matchmovingu, poznáte sami, o jakou jde vědu. Nyní však postačí vystřihnout si tvar z pásky.

Jakou pásku zvolit a jaký tvar použít? Každý dobrý filmař by u sebe měl na place mít několik druhů tejpy, nejlépe černou, červenou a modrou. Ještě lépe, když se nebude lesknout. Barvu vyberte tak, aby co nejvíce kontrastovala s pozadím, na něž ji lepíte. Co se tvaru týče, pro jednoduchý tracking je dobré využít čtverců a trojúhelníků, které si drží tvar i z velkého úhlu.

Poznámka: Samozřejmě neplatí, že trackovat lze POUZE ostré rohy. Jak vidíte třeba na videu o několik odstavců výše, i zaoblené rohy fungují v pořádku. Hlavní je mít přesně určený tvar, který se příliš nemění při pohybu scénou.

trackingscreen-green-vr2-highcontrast

Profi trackovací značky poskytují dostatek ostrých rohů a dobrý kontrast proti pozadí. Pamatujte, že když markery umisťujete na greenscreen, budete je muset později manuálně odstranit. Je tedy dobré volit barvu, která jde rovněž klíčovat.

Časté chyby

Velká většina omylů se stane již při samotném natáčení. Rovnou je nutné uvést, že notně rozšířená hláška „Oni to v postprodukci spraví” je fatálním omylem číslo jedna. Ačkoliv je to již dnes ve většině případů pravda, jediné, v co takový přístup vyústí, jsou zpoždění, nervy a hlavně velké sumy peněz vyhozené do kanálu jen proto, že záběr nebyl natočen pořádně. Dávejte proto dobrý pozor.

Znovu musím opakovat, že důležitou součástí trikové výroby je plánování. Zkontrolujte vždy, že v záběru, který hodláte natáčet, bude možné umístit trackovací body – a poté je skutečně nezapomeňte umístit tak, aby byly vždy alespoň 2-3 spolehlivě vidět. Mnohokrát jsem rovněž zažil, že filmaři spoléhali na to, že předěl dvou kontrastních ploch je skvělý trackovací bod. Ujistěte se, že opravdu rozumíte tomu, jak tracking funguje. Pakliže máte předěl dvou ploch, je tento tvořen nekonečným množstvím stejně vypadajících bodů, a tak ať už jsou obě plochy kontrastní jak chtějí, systém nebude schopen najít ten jeden jediný výrazně odlišený bod, který ho zajímá – a tracker bude po linii poskakovat jako divý. Problém s tečkou, která se při velkém přiblížení změní v kruh a zničí tak trackovací vzor, jsem již zmínil. Stačí si zkrátka stále pamatovat jediné pravidlo: hledat rohy.

Pokud chcete tracking marker využít k stabilizaci obrazu, pamatujte, že objekt na který jste umístil tracking marker, by v záběru neměl měnit pozici, ani rotovat. Sledujete-li např. pravý dolní roh čtvercové trackovací značky připevněné na dřevěné krabici a tuto krabici následně převalíte na bok, nepůjde už o pravý dolní roh čtvercové trackovací značky, nýbrž o pravý horní roh – a trackovaný vzor bude jiný. Obecně je v takových případech lepší lepit tracking markery na statické objekty.

Již jsme si sice řekli, že i objekty mimo hloubku ostrosti či rozostřené rychlým pohybem lze trackovat, je však lepší neriskovat a postarat se o příslušná nastavení. Větší rychlost závěrky minimalizuje pohybové rozostření, co nejmenší otevření clony (větší clonové číslo) zase odstraní nechtěnou hloubku ostrosti.

V záběru nesmíte trackovat odlesky a různé světelné efekty – ty začnou měnit tvar a pozici, jakmile se záběr jen nepatrně pohne. Netrackujte hladinu vody a plující mrakyNesmíte trackovat rohy, jejichž pozadí se mění. (Např. pohybujete-li se okolo rohu zdi, za níž se odhaluje krajina – pozadí okolo rohu se bude měnit, s ním i kontrast obou oblastí a tracker nejspíše selže.) A pro jistotu znovu zmíním hlavní pravidlo – musíte se postarat o to, aby byl trackovací co nejméně (nejlépe nikdy) překryt jiným objektem či aby se nedostal mimo záběr.

Proces trackování je ve všech softwarech téměř totožný:


Předchozí části série:

  1. Bodový tracking

  2. Corner Pin a stabilizace

  3. Trackovací body

Sériál o trikových plátnech

Podobné články

Freelance filmař, trikař a grafik. Cinematic Director ve Warhorse Studios. Redaktor bývalého časopisu Pixel a tvůrce VFXcz.