Star Wars: Force Awakens VFX – Jak vznikal BB-8

1 year ago by in VFX články Tagged: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

O tom, jak velkou peckou se nové Star Wars režiséra J.J.Abramse stalo tu snad ani nemusím sáhodlouze rozprávět. Tržby překračující miliardu dolarů celosvětově, nadšení fanoušci na všech frontách, minimum negativních ohlasů, pět nominací na Oscara (mezi nimi samozřejmě i ta za VFX) a osmý díl již v produkci – jestli tohle není úspěšné pokračování, tak už nic. A přestože mám k Force Awakens množství výhrad, které jste už určitě někde slyšeli a rozhodli jste se se nad nimi mávnout rukou (to jste-li z Epizody VII nadšení) či jste si nedostatků sami všimli a neustále nad nimi přemýšlíte (to jste-li z EVII trochu zklamaní) – přesto z tohoto článku nechci dělat recenzi. Pořád mám zato, že je to důstojný restart slavné série, že J.J. odvedl poctivou práci a že můžeme být rádi, že žijeme v době, kdy se na filmová plátna vrací Jediové a Sithové. Alespoň já osobně se nemůžu dočkat dalších dílů.

O čem je tenhle článek je ale jasné – o vizuálních efektech tohoto ambiciózního trikového projektu. A jelikož bylo nové Star Wars v mnohém o navazování na tradici vzniklou v 70.letech 20.století, o výběru vůdčího VFX studia se vlastně vůbec nevedla debata. Industrial Light & Magic se vrátilo na scénu pod vedením nové genereace zkušených tvůrců, kteří vycházeli z bohaté minulosti firmy, ale zároveň měrou vrchovatou využívali výdobytky digitální éry – a ve výsledku odvedli úžasnou práci, za kterou by si toho trikového Oscara dozajista zasloužili. Force Awakens v sobě skutečně kloubí to nejlepší z obou světů. A nikde to není vidět lépe než na úžasném droidovi BB-8.

Droid, kterého všichni musí milovat

Roger Guyett, hlavní VFX supervizor projektu, vzpomíná na to, jak nápad na tvorbu kulatého droida vůbec vznikl: “Nápad to byl J.J.ův. Nakreslil tenkrát svůj první koncept na Post-it bloček a všem nám ho nadšeně ukazoval. Byl to prostě kruh s malou kupolí na vrchu, hned mu i vymyslel jeho jméno. My jsme o tom nápadu samozřejmě začali hned diskutovat, snažili jsme se ho nějak změnit, vylepšit. Nakonec jsme ale vždycky dospěli zpátky k tomu prvotnímu náčrtu. Byl prostě perfektní.” 


Model se samozřejmě později dočkal samostatného konceptuálního procesu, který obstaral ILM art director Christian Alzmann a během nějž vznikly finální designy toho, jak mají přesně droidovy dvě hlavní části vypadat. Režisérův původní nákres byl nicméně neustále striktně respektován. Cíle pro celý charakter přitom byly dva – aby byl BB-8 na první pohled sympatický a aby mu (stejně jako v případě R2-D2) bylo rozumět aniž by musel mluvit lidskou řečí. Celý tým odhodlaných lidí ze všech možný filmových oddělení začal okamžitě pracovat na tom, aby byly splněny.

Režisér Abrams se velmi obával toho, jak by to dopadlo, kdyby jeho herci měli na place reagovat na něco neviditelného, co mělo být přidaného až v postprodukci. Byl si velice dobře vědom toho, že jeho mladí herci (John Boyega, Daisy Ridley) jsou sice extrémně talentovaní, že ale nemají potřebné zkušenosti na to, jak hrát s digitálními charaktery, tedy takzvaně “do prázdna”. Dával tedy důraz na to, aby se pro BB-8 vymyslel způsob, jak jeho reálný model přivést s herci přímo na natáčení. Tento bod dostal za úkol SFX guru Neal Scanlan (dostal Oscara za tvorbu prasátka Babe v roce 1995 a v roce 2012 vytvořil všechny ty odporně úžasné modely vetřelců do Promethea) a jeho studio.

Brian Herring ovládá reálný model BB-8, který byl využit při natáčení v Abu Dhabi

Brian Herring ovládá reálný model BB-8, který byl využit při natáčení v Abu Dhabi

První model

Scanlanův tým přišel s velmi jednoduchým řešením – prvotní model BB-8 vznikl přesně podle rozpracovaných stavebních designů od Jaka Lunta (Scanlanův dvorní návrhář) a na plac se dostavil na vozíčku. Doslova. Model droida byl totiž připevněn na speciální úchytné podkově, která ho stabilizovala a loutkaři s ní posléze mohli libovolně popojíždět po place. Podobným způsobem byla stabilizována a rozpohybována droidova “hlava”. “S tímhle modelem se dalo skutečně dobře ‘hrát’,” vzpomíná Neal Scanlan. “Mohli jsme s ním otáčet, pohybovat se okolo rohů, dělat spoustu velmi přesných pohybů.”

Režisér Abrams byl z prvních výsledků nadšený. BB-8 měl totiž svůj vlastní “herecký konkurz”, na kterém J.J. rozhodoval o tom, jestli je loutka dostatečně dobrá, aby se s ní dalo dělat. “Byl jsem velmi nervózní,” popisuje Abrams, jak poprvé přišel na droidovu předváděčku, kde už čekal BB-8 model ovládaný loutkaři Brianem Herringem a Davem Chapmanem. “Věděl jsem, že když to nebude vypadat dobře, budeme muset spoléhat na CG. Když jsem pak ale spatřil, jak Brian a Dave loutku ovládají, stala se úžasná věc. Úplně jsem na ně zapomněl. BB-8 byl živý, plný energie, sympatický a roztomilý charakter, který tam s námi prostě byl. To je to kouzlo, které Neal [Scanlan] a jeho tým dokáží vdechnout svým výtvorům. Vaše představivost udělá loutkaře neviditelné.”

Droidův první model byl sestaven z hliníkové konstrukce, kterou zakrývaly velmi odolné uretanové panely. Odolnost byla potřeba – model totiž neměl popojíždět jen po greenscreen stagi, měl s herci skutečně hrát na všech místech, kde se natáčelo, tedy i v pouštích Abu Dhabi. Aby byl BB-8 schopen vykonat všechny ty složité úkony, které po něm filmaři chtěli, muselo nicméně vzniknout dalších několik typů modelů, každý určený k trochu jinému typu akce.

Supervizor James Enright (vlevo) z firmy Propshop Productions ukazuje J.J.Abramsovi a Nealu Scanlanovi (vpravo) jak funguje jeden z reálných modelů BB-8

Supervizor James Enright (vlevo) z firmy Propshop Productions ukazuje J.J.Abramsovi a Nealu Scanlanovi (vpravo) jak funguje jeden z reálných modelů BB-8

Ostatní verze loutky

Zdaleka nejčastějšího použití se dočkala původní loutkařská verze, kterou mohl Brian Herring převážet libovolně po natáčecí lokaci. Tu však Scanlanův tým vylepšil o dálkově ovládanou hlavu, o kterou se už tedy nemusel starat druhý loutkař – stačil dálkový ovladač. “Wobbler” se jmenovala další verze modelu, která sebou dokázala vrtět, otáčet se a hrát hlavou, byla však kompletně statická – tu filmaři používali do detailních záběrů a rozhovorů. Další dvě verze měly na boku připevněná kolečka (každá verze z jiné strany), která mohla robota automaticky rozpohybovat velkou rychlostí. Tenhle typ modelu byl použit v záběrech, kdy je BB-8 snímán ze strany a někam velmi rychle ujíždí.

Pak také vzniklo spoustu modelů pro kaskadérské kousky – jeden byl tak odolný, že s ním autoři mohli doslova pohazovat po place, další se dokázal pohybovat jako kulečníková koule a přitom vždy skončit hlavou nahoru, jiný měl speciální panely v trupu, které se daly dálkově otvírat a zavírat. Mezitím nicméně Scanlanovi inženýři usilovně pracovali na systému, který by všechno toto zvládl najednou. Tzn. defacto vytvořil reálného droida, který by veškeré pohyby dokázal zahrát bez přítomnosti loutkařů. A to se jim nakonec povedlo – vidět ho můžete v tomhle videu…a to, jakým způsobem skutečně funguje, zůstává tajemstvím… Jisté však je, že s touhle animatronickou loutkou mají autoři velké plány do dalších dílů.

 

Digitální model

Zatímco pak probíhala tvorba reálných modelů, autoři z ILM převzali od modelářů CAD data, která převedli do svých 3D programů a počali si hrát s BB-8 digitální verzí. Ta se ve filmu objevila zhruba ve třetině záběrů. I když totiž reálné modely zvládaly všechny možné složité akce, ve chvílích, kdy droid létal vzduchem, vystřeloval podůrné kabely či vytahoval malinký plamenomet ze svých útrob, musela na řadu přijít digitální verze (nebo alespoň její části, časté bylo třeba vylepšování pohybů hlavy). Abrams pochopitelně nechtěl nic menšího, než aby tato byla naprosto nerozpoznatelná od té reálné. Po vizuální stránce bylo výsledku docíleno rekonstrukcí původních stavebních CAD dat a množstvím fotografického materiálu, z něhož byly zhotoveny fotorealistické textury. Mnohem zajímavějším úkolem se ukázala být animace a vůbec ono přesné zachycení toho, jak s modelem zacházeli loutkaři.

 

Tvůrcům šlo o to, aby měl droid jednotnou osobnost. Nesmělo být vidět, že jde o dílo velkého týmu lidí, že jednu loutku ovládáná určitý loutkař, další někdo úplně jiný a že CG model animují trikaři na druhé straně zeměkoule. “První, co jsem udělal je, že jsem vzal CAD model, dal ho do Mayi a tam všechny jeho části narigoval,” popisuje ILM animační supervizor Paul Kavanagh. “Musel jsem pak ve velmi krátkém čase nastudovat to, jak Brian Herring a Dave Chapman pohybují s reálnými modely, a jakým způsobem by se tyto pohyby daly vylepšit. A pak jsem začal experimentovat.” Právě z této experimentace vzešla úžasná vrtící se anténka na BB-8 hlavě, scénka se zapalovačem, ze které vždy spolehlivě lehne smíchy celé kino a množství dalších drobných detailů, kvůli kterým si musí BB-8 každý nutně zamilovat.

Digitální BB je ve výsledku nerozpoznatelný od reálného modelu z placu

Digitální BB je ve výsledku nerozpoznatelný od reálného modelu z placu

“Spousta věcí ale nebyla mým nápadem,” přiznává Kavanagh. “Například to, jak sebou BB neustále a intenzivně vrtí. Tohle vrcení vzešlo ze skutečné loutky, protože režisérovi se nelíbilo, když se BB jen tak strojově pohyboval z místa A na místo B. Nechal tedy loutkaře, aby s ním celkem neorganizovaně vrtěli sem a tam a dodali tak jeho pohybům o něco více osobního kouzla. Nevěděli jsme sice přesně, je-li BB-8 mužského nebo ženského pohlaví, všichni jsme si ale tak nějak svorně představovali, že jde o neposedného malého kluka…

 

Chcete o efektech nových Star Wars vědět víc? Přečtěte si rozsáhlý článek v nadcházejícím vydání časopisu Pixel!

Podobné články

Freelance filmař, trikař a grafik. Cinematic Designer ve Warhorse Studios. Redaktor časopisu Pixel a tvůrce VFXcz.