Solo: A Star Wars Story – vlaková loupež a droid revolucionář

5 months ago by in VFX články Tagged: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

Ani tvorba nejnovějšího filmu ze Star Wars univerza se neobešla bez problémů. Tvůrci scénáře Jonathan a Lawrence Kasdanovi se podle všeho nedokázali shodnout s režisérskou dvojkou Philem Lordem a Christopherem Millerem (21 Jump Street, Lego Movie) na tom , jak chtějí tento Star Wars story a hlavně charakter mladého Hana Sola vlastně pojmout. Neshody s neposlušnými režiséry, kteří mají ze všeho nejradši improvizaci na place, došly tak daleko, že musela zasáhnout ředitelka Lucasfilm Kathleen Kennedy. Ta dala Lordovi a Millerovi padáka.


Ron Howard a ILM

Nevděčného úkolu dokončit, co oni začali, se naštěstí ujala režisérská hvězda Ron Howard (Apollo 13, A Beautiful Mind, Cinderella Man, Rush). Vzhledem k tomu, že v té době už byla hotová velká část preprodukčních i produkčních materiálů a tvorba filmu byla v plném proudu, Howard si ponechal původní štáb a nechal se jím zasvětit do všeho, co se událo před jeho příchodem. Nakonec si VFX supervizora Roba Bredowa (který byl v květnu tohoto roku povýšen na celkového šéfa ILM) ponechal na place po dobu celého natáčení a úzce s ním spolupracoval na klíčových příběhových scénách nového prequel příběhu.

Díky této spolupráci si ILM užilo nebývalou míru svobody při tvorbě jednotlivých sekvencí. Ron Howard, známý tím, že rád vkládá co největší tvůrčí možnosti do rukou svého týmu, prostě nechal studio dělat jejich práci. „Vidím, že víte, co děláte,” řekl prý režisér nejednou nad záběrem, který byl sotva ze sedmdesáti procent hotový, „můžete to už dokončit sami.” Narozdíl od jiných režisérů, Howard zkrátka spoléhá na to, že každý člen jeho týmu doručí to nejlepší, čeho je schopen a že není třeba, aby on spravoval každý drobný detail. Tato filosofie už mu nějaký ten pátek vychází… V případě Solo: A Star Wars Story mu to mimo jiné pomohlo dokončit rozdělaný film v rekordním čase.

Režisér Ron Howard a za ním supervizor (a ředitel ILM) Rob Bredow

Únos vlaku

Jedna z nejpovedenějších VFX scén celého filmu byla bez diskuze velká vlaková loupež na planetě Vandor-1. Právě zde se Rob Bredow ujal trikových prací už od samého začátku, kdy se studiem The Third Floor začal připravovat previz. Zhlédli prý tenkrát snad každý film s vlakovou honičkou, který měli k dispozici, a naučili se hodně o tom, co v takových případech fuguje a co ne. Tyto znalosti notně pomohly při přípravě záběrů a kompozic.

Část tvůrčího týmu se vydala do italských Dolomit, které měly sloužit jako pozadí pro akci. Zde pořídili bezmála 25 tisíc fotografií. Z nich následně ve studiu fotogrametricky sestavili 3D reprezentaci vybraných částí pohoří a kaňonů, kde se měla scéna odehrávat. Jakmile byl previz hotov a všechny důležité fáze přesně rozplánované, vydali se tvůrci do Dolomit znovu, aby s helikoptérou pořídili tentokrát už pohyblivé záběry. Natáčeli na kameru ARRI-65. Tuto natočenou footage pak ve finále složili se záběry na herce, kteří zahráli svou roli v 360° blue screen studiu.

Právě zde byl postaven úžasný model tří vagónů vlaku, který byl zavěšený na hydraulickém rigu, jenž s mnohatunovou konstrukcí dokázal rychle hýbat ze strany na stranu a natáčet ho až o devadesát stupňů. Všechno to naklánění, které vidíte ve filmu, tedy bylo reálně nasimulované ve studiu a herci na konstrukci skutečně viseli. Tam, kde se však kaskadérské kousky ukázaly být příliš nebezpečné, zapojili v ILM své digitální dvojníky herců a vložili je do záběrů místo těch živých. Studio si prý už vytvořilo rozsáhlou databanku skenů a fotografií všech postav, které se v nových Star Wars filmech objevily. Čistě proto, aby měli možnost je do budoucna znovu použít, i kdyby jen v CG formě.

I tahle Star Wars produkce se samozřejmě dočkala využití nejnovějších technologií, které už na place ukázaly filmařům náhled toho, jak bude vypadat finální shot po compositingu. Podobně jako se mohl Garreth Edwards prohánět po virtuálním studiu a prohlížet si záběry na bitvu nad Scariffem (více zde), také Howard mohl už přímo v hledáčcích kamer a na tabletech odhadovat, jak dobře budou vybrané kamerové úhly fungovat a ve střihu pak mohl rovnou pracovat s předsloženými vizuály. Realtime náhledový systém, který autoři pro Sola vybrali, se jmenoval N-Cam.

Scény, které se neodehrávají na vlakové soupravě, byly nicméně reálně natočeny v Dolomitech, kam se tým vydal na šestidenní natáčení. Filmování ve výšce 2400 metrů nad mořem, často v teplotách okolo -10 stupňů celsia a na úpatí strmých skalisek prý nebyl žádný med. Rob Bredow se však uznává, že sledovat Hana Sola a Chewbaccu, jak se mezi jetími vesele koulují uprostřed zasněšených plání, byl zážitek, který mu vše vynahradil.

Některé záběry byly natočeny přímo v Dolomitech

Revolucionářka L3-37

Narozdíl od sarkastického droida K-2SO z Rogue One (více zde), pro tvorbu L3-37, droidky s revolucionářskými tendencemi, se autoři rozhodli využít alespoň částečný kostým – viz obrázky. A nebylo tomu dokonce ani tak, že by ILM vzali pořízené záběry na kostým a vše pak digitálně nahradili. Ne, hlava, ruce a různé další části těla, které na kostýmu vidíte, ve spoustě případů skutečně zůstaly praktické. Někdy bylo samozřejmě snazší vše nahradit, než pracně trackovat a doplňovat a re-paintovat, trikaři se však dušují, že to dělali jen v minimu případů. “Pravdou je, že většinou vůbec nebylo poznat, co je digitál a co je původní kostým,” říká Bredow.

Průhledné části droida (pas, krk, paže a nohy) bylo samozřejmě tak jako tak nutné dodělávat digitálně. Herečka Poebe Waller-Bridge na sobě tedy měla nejenom částečný kostým ale pod ním i greenscreen oblek doplněný o tracking markery. Z těchto markerů získali trikaři záznam jejích pohybů, které se snažili věrně přenést na CG části droida. Většinou se tedy jednalo o důkladnou roto-animaci, animátoři se pokusili neodchýlit se vůbec od hereččina výkonu.


Do filmu se mimochodem dostal i zajímavý easter egg: Když Chewbacca bouchne při hře s Beckettem do stolu, z holografických šachů zmizí dvě figurky. Jedná se přitom o dvě konkrétní figurky, které George Lucas zakázal Philu Tippettovi použít pro první Star Wars, protože by šachovnice byla příliš přeplněná. Ty samé dvě figurky z roku 1977 se tedy vrátily na palubu Millenium Falcon až v roce 2018…

Komentář k filmu

Každé z nových Star Wars mě zatím něčím naštvalo – Epizoda VII svou neochotou riskovat a odlišit se od původní trilogie, Epizoda VIII některými naprosto hloupými pasážemi a Rogue One do značné míry nefunkčními postavami. Solo je prvním filmem, který pro mě fungoval. Jistě, je plný klišé a pro některé diváky nejspíš i předvídatelných zvratů. Já se náramně bavil od začátku do konce, fandil jsem hrdinům, užíval si nové reálie SW světa, napjatě očekával, jak příběh dopadne a nic mě vyloženě nezklamalo. Osobně tedy považuji Sola za nejpovedenější z nových SW filmů – a o to víc mě mrzí, že finančně propadl.

Přesto ale jasně cítím, že se začíná projevovat to, čemu v zahraničí říkají “Star Wars fatigue” – těch filmů z předaleké galaxie už zkrátka začíná být příliš mnoho. Efekty od ILM jsou tradičně skvělé a já před trikovými mágy smekám. Už ani VFX ale nedokážou zvednout ze židle. Trošku se bojím, že se nám tímhle tempem Star Wars brzy zprotiví…

Delší povídání o Solovi si můžete poslechnout v tomhle MovieTime:

 

 

Podobné články

Freelance filmař a CG grafik. Bývalý Cinematic Director ve Warhorse Studios. Milovník Pána prstenů a Jurského parku. Tvůrce VFXcz.