Rok 2016 ve světě filmových efektů

8 months ago by in VFX články Tagged: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

Je až neuvěřitelné, jak rychle se ten náš VFX průmysl vyvíjí. Zdá se to jako včera, co jsme ještě nadávali na digitální hrůzu jménem Jar-Jar Binks a najednou jsme ve fázi, kdy už trikaři pravidelně zobrazují digitální stvoření v hlavních rolích, oživují zesnulé herce a dělají triky, o nichž nikdo neví, že jsou to triky. Na rok 2016 sice spousta lidí nadává a dá se možná říct, že co se filmových blockbusterů týče, byl spíše plný nenaplněných přání než skutečných pecek… Situace ve světě filmových efektů však byla jiná.

Zde se totiž odehrála spousta důležitých milníků ve vývoji, který neomylně míří vstříc budoucnosti, v níž už nebude rozdíl mezi live-action a digitálním trikem. Ku příležitosti vstupu do roku s číslovkou 2017 jsem se proto rozhodl sepsat tento článek, v němž chci vypíchnout ty trendy, které formovaly uplynulých dvanáct měsíců trikové tvorby…


Trend #1: Dospívání VFX průmyslu

Vizuální efekty konečně začínají dospívat. Sledovat to, jakým způsobem se změnil přístup filmařů k jejich tvorbě a celkové filosofii toho, jak je používat, je pro mě skutečnou radostí. Ve většině případů už se nejedná o „Podívejte, co všechno si teď můžeme dovolit! Juuuu!“ (za všechny třeba slavný průšvih jménem Indiana Jones and the Kingdom of Crystal Scull) ale o „Jaký nejinteligentnější způsob zvolit pro zrealizování mojí vize?“ (jakýkoliv film od Christophera Nolana).

Filmový průmysl nyní ovládají režiséři, kteří vyrůstali na Star Wars a vizuální efekty jim vůbec nejsou cizí – Gareth Edwards, režisér Rogue One, začínal jako trikař (jeho VFX kurz o tvorbě BBC dokumentu Attila the Hun mě  naučil, jak dělat v After Effects armády), stejný případ je Neil Blomkamp (District 13, Chappie). Takoví režiséři jsou ideální pro tvorbu trikových filmů, protože rozumí procesu a dokáží ho tedy lépe připravit.

Na druhé straně jsou tu pak lidé jako Denis Villeneuve (Arrival) či Peter Berg (Deepwater Horizon), kteří bez okolků řeknou supervizorům, že nechtějí být vizuálními efekty omezováni. Trikaři se pak musí posnažit, aby s filmaři udrželi tempo a výsledek fungoval. VFX tvůrci jako Louis Morin či Craig Hammack už jsou dnes naštěstí natolik zkušení, že takové břemeno dokáží unést a na konci vyplivnout oscarový materiál.

Amy Adams a režisér, Denis Villeneuve na place Arrivalu

Amy Adams a režisér Denis Villeneuve na place Arrivalu. Villeneuve se na projektu nechtěl nechat spoutat vizuálními efekty, supervizor Louis Morin tedy musel notně improvizovat

Opačný přístup v podobě reálných herců ve full-CG prostředí – tento rok např. The Jungle Book či The BFG – má pořád své rezervy. V takových případech je nesmírně důležité, aby film fungoval po příběhové stránce, aby se divák nezačal ošívat v sedačce a hledat nedokonalosti, které tam pořád jsou. Vpřípadě Favreauova díla to naštěstí fungovalo… Spielbergův film byla tragédie.

Speciální smeknutí klobouku si zaslouží Tim Miller, ředitel studia Blur, za úžasné low-budget efekty na Deadpoolovi

Tim Miller, ředitel studia Blur, věděl přesně jak natočit pěkné efekty za málo peněz

Tim Miller, ředitel studia Blur, věděl přesně jak natočit pěkné efekty za málo peněz

Trend #2: Návrat reálného natáčení

Druhý trend úzce souvisí s tím prvním. Filmaři se čím dál častěji vrací k natáčení v reálných kulisách, reálném prostředím, s reálnými rekvizitami. Určitě je to z části kvůli nespokojenému pokřiku z obecenstva, kterému se v posledních letech začalo CGI dosti zajídat. Ve skutečnosti ale tenhle přístup dává obrovský smysl. Hezky to řekl Craig Hammack z ILM, supervizor Deepwater Horizon: „Přinejmenším je to skvělá reference. I kdybychom dopadli tak, že budeme každý frame nahrazovat digitálně, je mnohem lepší mít ukázku toho, jak věci vypadaly při reálném světle s reálnými herci.“

A panečku, filmaři se toho tento rok opravdu nebáli. Třeba takoví tvůrci na filmu Petera Berga postavili jednu z největších kulis v dějinách filmové tvorby19 metrovou ropnou plošinu, komplet s přistávací plochou pro helikoptéry. Na ní se natáčel celý film a lidé z ILM pak vše digitálně nastavili o CG model. Neméně skvělé jsou třeba kulisy pro film Arrival, pro který vznikla přechodová místnost uvnitř mimozemské lodi, či realistické sekvence z Rogue One, na kterém se architekti rovněž vyřádili. Nebojte, o všech těchto filmech se na stránkách VFXcz ještě dozvíte vše důležité…

Pro Deepwater Horizon si režisér Peter Berg nechal vytvořit vlastní ropnou plošinu

Pro Deepwater Horizon si režisér Peter Berg nechal vytvořit vlastní ropnou plošinu. Záběr z natáčení.

A co víc, trend natáčení v co nejrealističtějších podmínkách se ujal a bude pokračovat i v 2017. Velmi se v tomto ohledu těším na Nolanův film Dunkirk, se kterým se slavný filmař opět pokusil zachytit toho co nejvíc přímo v kameře. Na Transfomers: The Last Knight se sice netěším (vlastně bych tu sérii nejradši zakázal), ale Michael Bay slibuje, že opět předvede spoustu realistických kaskadérských kousků na reálných lokacích (v minulosti točil třeba na mysu Canaveral).

Opačný přístup zvolil Jon Favreau na The Jungle Book. V tomto případě se to naštěstí vyplatilo...

Opačný přístup zvolil Jon Favreau na The Jungle Book. V tomto případě se to naštěstí vyplatilo…

Trend #3: VR v trikovém průmyslu

Ať už chceme nebo ne, v průběhu roku 2016 se jasně ukázalo, že VR tu s námi už zůstane. Dříve či později určitě dojde k průlomu, technologie začne být kvalitnější a dostupnější a propukne skutečná revoluce na poli herního průmyslu. Už nyní však díky VR probíhá revoluce na poli tvorby filmových triků.

Režiséři si v průběhu 2016 mohli užívat neskutečné možnosti, které před více než deseti lety začal probádávat Peter Jackson ve scéně s trollem z The Fellowship of the Ring. Studia po celém světě do Virtual Reality a Augmented Reality nástrojů solí obrovské množství peněz, takoví ILM třeba založili k tomu určené studio ILMxLAB. Tento vývoj se nyní začíná skutečně projevovat v tom, co si filmaři mohou dovolit na poli previzualizace a produkce svých triků.

Můj oblíbenec Gareth Edwards (já mu tak závidim!) tak mohl při přípravě závěrečné vesmírné bitvy z Rogue One chodit s virtuální kamerou po prázdné bílé místnosti a natáčet vlastní záběry přímo ve vesmíru (viz obrázek). Stejným způsobem mohl Steven Spielberg vidět při tvorbě The BFG již sestavený trikový záběr s hlavní hrdinkou a obrem a mohl skrz scénu chodit s VR kamerou a sám si tvořit kompozice. Podobně na tom byl Jon Favreau v The Jungle Book. I o tom všem se brzy dozvíte na VFXcz víc.

Gareth Edwards při VR natáčení Rogue One. Režisér mohl chodit po bílé místnosti a virtuální kamerou tvořit záběry pro závěrečnou vesmírnou bitvu.

Gareth Edwards při VR natáčení Rogue One. Režisér mohl chodit po bílé místnosti a virtuální kamerou tvořit záběry pro závěrečnou vesmírnou bitvu.

#Trend #4: Omlazení a oživení herci

Trend, který mezi diváky vyvolává stejnou měrou zájem, nadšení i nevoli , je omlazování zestárlých či oživování zesnulých herců. Z minulosti známe spoustu více či méně úspěšných příkladů, kdy se trikaři o něco podobného pokusili a víceméně uspěli (Paul Walker z Furious 7 od Wety, či Benjamin Button od Digital Domain) či spíše selhali (The Polar Express). I v roce 2016 se digitální tvůrci pokoušeli zdolat fenomén zvaný jako tzv. „Uncanny Valley“. Ten se dá nejlépe vysvětlit tak, že kdykoliv se umělý výtvor začne nebezpečně blížit vzhledu reálné lidské bytosti, začne zároveň působit nepřirozeně, až děsivě. Zabere obrovské úsilí vyhrabat se z tohoto „údolí“… a mnozí tvrdí, že se to ve filmu ještě nikomu nepovedlo.

Ať už je váš názor jakýkoliv, rok 2016 představil dle mého názoru první skutečně povedené efekty z této oblasti. Experti z Lola VFX dokázali vytvořit perfektně omlazeného Roberta Downey Jr. pro Captain America: Civil War, stejnou měrou se povedl i mladý Anthony Hopkins od Important Looking Pirates pro seriál Westworld. U všech předchozích de-aging efektů jsem vždycky ještě viděl rezervy, drobnosti, které prozradily, že je to fake – ať už šlo o zmíněného Paula Walkera či omlazeného Michaela Douglase pro Ant-Mana. V případě Hopkinse i Downeyho už jsem takové pocity neměl.

Omlazený Anthony Hopkins pro Westworld, dílo Important Looking Pirates

Omlazený Anthony Hopkins pro Westworld, dílo Important Looking Pirates

Omlazený Robert Downey Jr., dílo Lola FX

Omlazený Robert Downey Jr., dílo Lola FX

O něco méně lidí se mnou bude souhlasit, když řeknu, že oživený Peter Cushing v roli Grand Moff Tarkina z Rogue One je první digitální herec, kterému jsem jeho roli opravdu věřil. Ve filmu jsem ho neočekávala a v kině jsem pak skutečně na moment zaváhal… je to on, není to on? Samozřejmě že se jednalo o digitální dílo ILM, o kterém teď celý internet náruživě diskutuje a pře se, jestli to byl dobrý krok nebo ne. Můj názor je, že se jedná o jeden z nejdůležitějších efektů roku 2016 a i když na něj budeme za deset let možná koukat stejně jako na agenty Smithy z Matrix Reloaded, ve filmu mi nijak nevadil a pomáhal vyprávět příběh… což je zdaleka nejdůležitější. Tu Leiu si ale možná odpustit mohli…

tarkin-vfxcz

Oživený Peter Cushing jako admirál Tarkin, dílo ILM


Vstříc 2017!

Rok 2017 přinese pokračování výše nastíněných trendů. Trikových filmů, na které se můžeme těšit, je přitom víc než dost, stačí se podívat na obrázek níže. Rozhodně přitom nepochybuji, že v následujících dvanácti měsících se dočkáme na VFX poli mnoha důležitých průlomů. Nemohu se třeba dočkat, s jakými praktickými efekty přijde další Star Wars od ILM, o kolik Weta pokročí s vizuálem opic z War of the Planet of the Apes, jaké bláznivé efekty si na nás přichystají noví Guardians či jak bude vypadat nový Blade Runner. Tak jako tak, filmoví snílci myslím i tentokrát dostanou vše, po čem touží…

Trikové filmy 2017

A jelikož nám začíná ten nový rok, nezapomeňte prosím hlasovat v pravidelné anketě o tom, jak jste spokojeni s webem VFXcz!

Podobné články

Freelance filmař, trikař a grafik. Cinematic Director ve Warhorse Studios. Redaktor bývalého časopisu Pixel a tvůrce VFXcz.