Revenant VFX – Jak Leo potkal medvěda

1 year ago by in VFX články Tagged: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

Alejandra Gonzálese Iñárritu jsem měl mnoho let zaškatulkovaného mezi jednoho z těch tvůrců, kteří ačkoliv mi tématy svých filmů nebyli zas tak blízcí, přesto je považuji za jedny z nejlepších režisérů současnosti. Tenhle můj názor se změnil minulý rok, když se do kin vyřítil film Birdman a okamžitě se stal jedním z mých nejoblíbenějších (ne-li vůbec nejoblíbenějším) filmem roku 2014. Zdánlivě nepřerušovaný styl natáčení propojený s netradičním “superhrdinským” příběhem herce na pokraji hluboké životní a tvůrčí krize, byl takříkajíc “mým šálkem čaje”. Když jsem se tedy dozvěděl, že ten samý režisér natáčí v kanadské divočině ultradrsný survival snímek, v němž nejenomže Iñárritu pokračuje v nastoleném trendu dlouhých záběrů, ve kterém navíc v hlavní roli zazáří (můj oblíbenec) Leonardo DiCaprio a (můj ještě větší oblíbenec) Tom Hardy, nebylo co řešit. Tohle pro mě bylo jedno z nejočekávanějších děl roku.

A musím říct, že zatímco spousta podobně očekávaných snímků závěru roku mě buď zas tak nenadchla (Star Wars, In the Heart of the Sea) nebo vyloženě zklamala (Hateful Eight), s Revenantem jsem byl navýsost spokojen. Jeho krystalicky jednoduchá zápletka o cestě za pomstou mi prostě sedla (ačkoliv nezabrnkala na tolik příjemných strun jako Birdman). Kde jsem byl nicméně doslova sražen do kolen, to byla vizuální stránka. Troufám si tvrdit, že Revenant mi vyrazil dech ještě daleko víc než Mad Max. Zkrátka a dobře,  tenhle film pro mě byl jedním z vrcholných filmových zážitků roku.

Okecávání stranou, je na čase rozptýlit dva mýty. Zaprvé, fámy o tom, že si Revenant nezaslouží VFX Oscara, protože v něm není zas až tolik efektů. Experty, kteří tenhle názor hlásají do světa, bych s potěšením přiřadil na ruční rotoscoping šumícího smrkového lesa. Show je totiž vyšperkována bezmála 630 trikovými záběry, které jsou z velké části neviditelné, díky obrovskému úsilí firem ILM, MPC, Cinesite a Gradient FX. A zadruhé – ne, ten medvěd opravdu nebyl skutečný.


 

Ano, mluvím o TÉ scéně s medvědem, kterou nakousl už trailer a kvůli které mi přišlo velké množství zpráv a komentářů, dožadujících se článku, jenž by vysvětlil, JAK TO SAKRA UDĚLALI. Inu, tohle je ten článek. A zde je odpověď: Rozzuřený chlupáč byl dílem firmy Industrial Light & Magic a byl kompletně CGI.

 

ILM, divočina a neviditelné střihy

Práce na přípravách VFX pro celý snímek se ujal ILM supervizor Rich McBride. Právě on dohlížel na klíčovou scénu útoku digitální šelmy a zajišťoval, aby vůbec mohla vzniknout. “Alejandro měl velmi jasnou představu o tom, jak má ta sekvence vypadat,” vzpomíná McBride. “Akce se měla odehrát podle přesně naplánované choreografie, tak, aby vše bylo co nejintenzivnější, zachyceno co nejblíže kameře. Neustále jsme přitom měli dbát na to, aby se medvěd nechoval jako nerealistická příšera, nýbrž jako skutečné zvíře ve svém přirozeném prostředí.”

 23489197073_b7cd1123f7_bScéna byla zachycena na skutečné lokaci, uprostřed hlubokého severoamerického lesa. Natáčení přitom ještě “zpříjemňoval” ledový déšť a mlha zalézající až do kostí. Cílem bylo vytvořit z medvědího útoku sekvenci, která bude na plátně vyhlížet jako jediný, zdánlivě nepřerušovaný záběr. Ve skutečnosti to byli právě třikaři, v bezchybné spolupráci s DiCapriem, režisérem Iñárritu, hlavním kameramanem Emmanuelem Lubezkim a ostatními členy filmového štábu, kdo zajistil, že se jednotlivé části akce daly v postprodukci spojit dohromady.

Na place to vypadalo přibližně tak, že se nejdříve dlouhou dobu pracovalo na kamerovém pohybu. Filmaři běhali tam a zpátky a společně s hercem a kaskadéry se snažili vyzkoumat ty nejlepší kamerové úhly a rozdělit vše na logické celky. Následovalo drilování komplikovaných sekvencí pohybů a klíčových fází, kde bylo nutné pohyby zchoreografovat tak přesně, aby byl postprodukční neviditelný střih vůbec možný. Po dlouhém a komplikovaném nácviku pak došlo na samotné natáčení, během kterého okolo Leonarda DiCapria běhal velmi silný kaskadér a dosti neohleduplně bouchal, vrážel a tahal za místa, kde měl útočit imaginární medvěd. Leonardo se podle všeho po natáčení přiznal, že tu bolest vlastně ani nemusel zas tolik hrát.

S každým dalším úderem na hercovi přibývala nová zranění, která byla zčásti dílem make-up tvůrce Duncana James a jeho týmu, zčásti pak dodaná digitálně. Po natáčení pak následovala hlavně práce digitální trikařů, kteří museli jednotlivé záběry pospojovat dohromady (práce, na které notně pomohli lidé z Cinesite), odstranit ze záběrů kaskadéra (ruční rotoscoping a dokreslování) a ve finále také přidat hlavní hvězdu – rozzuřenou medvědici bránící svá dvě mláďata.

Rozzuřený digitální Grizzly

Animační supervizor Matt Shumway se do tvorby zvířete samozřejmě nepustil jen tak  bez přípravy. Stejně jako v případě Double Negative a Moby Dicka, i v ILM začali studiem a sběrem referencí. Setkali se se Scottem McMillionem, expertem přes medvědy Grizzly a nechali si celou sekvenci rozebrat z pohledu člověka, který několik medvědích útoků zažil. Jako vizuální referenci pak zvolili poměrně známý případ opilého muže, který v jisté německé Zoo zabloudil do výběhu s medvědy a byl zachycen, jak ho rozzuřené zvíře nemilosrdně drásá do krve (nahrávka je poměrně lehce k nalezení na Youtube, já ji sem raději dávat nebudu). Jejich výzkum je na filmu vidět. Ten způsob, jakým Grizzly poměrně klidně ale drtivě hryže a trhá, odstupuje, a pak znovu útočí, s naprosto nepředvídatelnou nepravidelností, je až děsivě realistický.

K tvorbě autoři využili Mayu k tvorbě modelů a jejich animaci, RenderMana pro rendering a Zeno pro simulaci srsti. Právě ta se ukázala jako zdaleka největší výzvou celého projektu, neboť jakékoliv chyby v pohybu chlupů znamenaly, že medvěd okamžitě přestal působit realisticky. “Využili jsme poznatky, které jsme získali při tvorbě pipeline pro film Warcraft,” říká McBridge. Zatímco ve fantasy filmu Duncana Jonese však měli tisíce simulací, zde jich bylo jen pár – ty však musely vypadat naprosto realisticky. Ve výsledku se autoři uchýlili ke kompletní simulaci všeho. Začali tvorbou medvědových svalů, přes ně napnuli realistickou vrstvu kůže a teprve po nasimulování těchto dvou vrstev, přidali ještě navrch simulaci srsti. Nakonec ještě vždy zasahovali s ruční animací tam, kde bylo třeba citlivého lidského zásahu.

Na co jsou však autoři z ILM nejvíce hrdí, je fakt, že se jim podařilo dosáhnout přesně toho, co režisér Iñárritu žádal. Dokázali spojit nesmírně brutální útok divokého zvířete s fascinující filmařinou, skvělým výkonem výborného herce a zároveň zachovat pocit sympatií ke zvířeti, které zde nevystupuje jako nějaké monstrum – pouze brání své mladé. A to, vážení čtenáři, je přesně ten bod, kdy vizuální efekty dokáží vdechnout život neviděnému. To je přesně ten důvod, proč mají VFX vznikat.

 

Zdroje: The Art of VFX, Animation World Network, IndieWire

Podobné články

Freelance filmař, trikař a grafik. Cinematic Director ve Warhorse Studios. Redaktor bývalého časopisu Pixel a tvůrce VFXcz.

  • PAVOL

    Však to bolo hned jasne ze je ten medved full cgi , lebo tie jeho pohyby boli neprirodzene

    • Přiznám se, že mi nepřirozené nepřišly. Vzhledem k tomu, jak těžké je udělat přirozenou animaci zvířat a jak neméně náročné je zachytit všechny detaily kůže, srsti atd, zvlášt takhle zblízka – myslím, že tenhle medvěd byl jedním z nejlépe vypadajících CG pokusů v historii kinematografie.

      • PAVOL

        Priznám sa ty ze toto neni moj nazor co som napisal , ale tatov .Mne sa to osobne pačilo ako to spravili ale aj tak by som dal radsej oscara Mad Maxovi 🙂

  • Vojtěch Lacina

    Parádní článek, Revenant mně také dostal, asi nemá smysl říkat, že hlavně medvěd scéna :). Jsem jeden z těch, kterým se film líbil celkově a neměl jsem pocit nějakých hluchých míst. Navíc Iñárritu má zde trochu náběh na nádhěrný Malickův způsob práce s kamerou a obrazem. Revenant mi přišel po dlouhé době jako film, který si nemusí pomáhat oslími můstky a funguje od začátku do konce.