A Quiet Place – děsivé monstrum za pár týdnů

4 months ago by in VFX články Tagged: , , , , , , , , , , , , , , , ,

Do závěru tvorby filmu A Quiet Place nezbývalo režiséru a herci Johnu Krasinskimu mnoho času, když dospěl k nepříjemnému zjištění. “To monstrum není dost děsivé,” zazněla konečně věta, kterou se všichni báli vyslovit nahlas. Zhruba dva měsíce před koncem produkce bylo tedy potřeba podniknout odvážný krok. Celého netvora, který hraje v příběhu stěžejní roli, předesignovat.

POZOR: Článek obsahuje vizuální spoilery!


Krasinski, Farrar a ILM

Kdo jiný než legendární supervizor Scott Farrar by si s takovou výzvou měl poradit? Byl už při tvorbě nezapomenutelné kuchyňské scény s raptory z prvního Jurassic Park a zažil si své na řadě dalších filmů, mezi nimi třeba Artificial Intelligence: AI, Minority Report či Transformers. Právě pod jeho dohledem vznikly nové návrhy, které Krasinski s nadšením schválil. Ze studia ILM vyšlo za rekordně krátkou dobu nové, děsivější monstrum, které mohlo konečně strašit diváky po celém světě.

Supervizor Scott Farrar (ILM) při natáčení

Režisér John Krasinksi (který mimochodem nejen režíroval, ale postavil se i do hlavní role Lee Abbotta … a kromě toho je i v reálném životě manželem Emily Blunt) měl už při natáčení spoustu nápadů, jak by se zvíře mělo pohybovat. Nepracoval sice nikdy předtím na trikovém filmu, tvůrci z ILM mu nicméně asistovali při každé produkční fázi, takže práce prý šla jak po másle. Na place se pohyboval herec v motion capture obleku, supervizor Rick O’Connor a jeho tým animátorů vyzkoumali, jaká jsou pravidla, jimiž se pohyb netvora má řídit, a Krasinski přidával své nápady a komentáře, jimiž se všichni snažili řídit. Problémy přišly až později.

Celkový styl a atmosféra filmu se měla co nejvíc blížit filmům jako Alien nebo Jaws. Krasinski je obrovským fanouškem těchto pomalu budovaných, víceméně komorních monster movies. I z toho důvodu si při střihu filmu uvědomil, že původní design je příliš přehnaný. Mělo jít o svalnaté stvoření poseté ostrými trny, něco, co se ukázalo být ve výsledku mnohem méně děsivé, než bylo zamýšleno.

Štáb na place – Scott Farrar v oranžové čepici, vpravo od něj John Krasinski

Změny na poslední chvíli

Spolu s re-designem přišla i změna stylu, jímž se potvora pohybovala. Většina animačních testů vznikla pro starou verzi, která měla působit chaotičtějším dojmem, skoro jako alieni z Edge of Tomorrow. Ve finále se však autoři vydali jiným směrem. Vytvořili v podstatě něco jako suchozemského žraloka – stvoření, které je pomalé a rozvážné, když číhá na kořist, jenž je však schopné v okamžiku vyrazit neuvěřitelnou rychlostí vpřed. Nepříjemně plavné, pohupující se pohyby hlavy přispěly k děsivosti všech scén. To vše bylo prý založeno na referencích divokých koček a netopýrů.

Trikaři hodně zápasili i s tím, jak udělat monstrum dobře “čitelné”. Ve filmu na plátně nestráví velké množství času. Navíc se zde téměř nemluví a veškeré informace získává divák z náznaků. To, jakým způsobem se stvoření orientuje v prostoru nešlo vysvětlit replikami filmových postav – muselo to být zřejmé z jeho vzhledu a chování. Po re-designu mělo mít nejprve odklápěcí kusy kůže rozeseté po celém těle. Právě za účelem srozumitelnosti mu však nakonec zůstaly jen ty na hlavě, aby bylo jasné, že jimi pravděpodobně naslouchá.

Další cennou referencí se ukázaly být mořské chaluhy. Krasinski dostal jednoho dne nápad, že netvor by mohl svými výběžky pohybovat vždy ve směru toho, kde se nachází kořist. Od této myšlenky se tvůrci odrazili k tomu, že by jimi mohl procházet jakýsi neviditelný proud vzduchu, tak, aby se bez ustání vlnily. Výsledný efekt je zajímavou kombinací pohybů probíhajících v jasné posloupnosti – výběžky se natočí za kořistí, za nimi se otočí hlava a vše se pak zformuje do “kornoutu”, tak, aby monstrum co nejlépe vnímalo zvukové vlny.

Vzhledem k tomu, jak hektický byl závěr projektu, v ILM museli takticky plánovat. Na některých scénách nemohli dělat dřív než na samém konci produkce. Začali tedy celky, které často zhotovili ještě než byly textury a rig monstra vůbec hotové. Mohli toho v nich hodně schovat, protože záběry byly temné, mnohdy nasvícené jen měsíční září. Detailnější kompozice z konce filmu přišly na řadu až pár dnů před deadlinem, včetně generování všech simulací a ukázek toho, jak vypadá vnitřek alienovy hlavy a ušní otvor.

 “Bylo to všechno na poslední chvíli… ale tak se koneckonců filmy dělají, ne?” okomentoval ve finále proces tvorby samotný Farrar. A nutno dodat, že tenhle horor skutečně stál zato!

Zdroje: CartoonBrew, Art of VFX

 

Komentář k filmu

A Quiet Place bych shrnul asi takto: naprosto úžasný kinozážitek, ve kterém se člověk nesmí příliš šťourat. Netradiční nápady, skvělé herecké výkony, nervy drásající scény a moc hezký vizuál, to jsou zásadní plusy. Jakmile však člověk začne přemýšlet o zákonitostech světa, který nám Krasinski, Woods a Beck ve scénáři představili, vše se začne nebezpečně drolit. Proč lidé žijí na povrchu? Proč aspoň nežijí někde v blízkosti hluku? Kde je armáda? To opravdu nikdo jiný nepřišel na to, na co hrdinové přijdou v závěru filmu? Spousta otázek se vrší a vrší a kazí dojem z hororu, který jsem si jinak báječně užil.

Při tvorbě monstra si myslím autoři vzali inspiraci všude možně: od Demogorgona ze Stranger Things, alienů z Cloverfieldu až po ikonického Aliena. I vzhledem k tomu, v jak hektických podmínkách ILM pracovali, však musím smeknout před výsledkem... Za dva měsíce vytvořili úctyhodný kus práce, který zkrátka funguje.

Delší komentář si poslechněte v tomhle našem filmovém pokecu:

Podobné články

Freelance filmař a CG grafik. Bývalý Cinematic Director ve Warhorse Studios. Milovník Pána prstenů a Jurského parku. Tvůrce VFXcz.