Předsevzetí 2017: Zlepšit charakter

10 months ago by in Inspirace Tagged: , , , , , , , , , , , , , , , ,

Jedna z nejpůsobivějších myšlenek, která mi během uplynulého roku uvízla v paměti, zazněla z úst Adama Robinsona, světového experta přes ekonomické poradenství, v průběhu podcastu Tima Ferrise nazvaného „Becoming the Best Version of You“ (1:17:45). Adam se v průběhu téhle úžasné konverzace (kterou všem vřele doporučuji) rozpovídal o svém osobním hrdinovi, toreadorovi jménem Juan Belmonte, který během své kariéry získal přezdívku „Létající matador“. Důvod: v tom, co dělal, byl zpočátku tak zoufale špatný, že si s ním rozzuření býci doslova pohazovali po aréně. Nějakým způsobem se však stalo, že nezničitelný podivín přežil – a krok za krokem se propracoval až do čela své profese. S celkovým počtem 109 odvedených corrid se v roce 1919 stal nejúspěšnějším krotitelem býků všech dob, propracoval se až na obálku časopisu Time a Ernest Hemingway o něm napsal ve své knize The Sun Also Rises.

Tento výjimečný muž jednou řekl: „Každý život, který je hoden toho jména, sestává z jediného – nekončící série zápasů a nesnází, které slouží k vybudování charakteru za pomoci jakékoliv profese si člověk v průběhu svého života zvolil.“

Vystupoval jsem zrovna z přecpané tramvaje, když mi tato citace zazněla ve sluchátkách – a doteď si pamatuju, jak jsem se v tu chvíli zarazil, hlava se mi vyčistila, téměř jako by se v ní přehodila výhybka, o které jsem předtím netušil, že existuje.

Uvědomil jsem si něco, co předtím zcela unikalo mé pozornosti. Že život netřeba brát jen jako neustálou snahu o zlepšení se v tom, co děláme, čím se živíme, co nazýváme svojí profesí. Vše jde brát i naopak. To, co děláme, může sloužit jako nekončící příležitost k tomu, jak zlepšit svůj charakter.


Když se podívám zpět, na úvahy, které jsem na Nový rok psal v předchozích letech, neustále se točily okolo jedné a té samé věci – jak si jít za tím, co chceme dělat, jak si dát předsevzetí, která nám co nejvíc prospějí, jak vnímat a nevnímat osobní úspěch. Tento rok jsem začal přemýšlet o něčem trochu jiném.

Ať už jsem se pohyboval kdekoliv – v rodinném kruhu, v pracovním prostředí, na společenských akcích či internetových diskuzích – všude jsem pozoroval ty samé tendence. Kritizování, pomluvy, neustálou vlnu negativy, neschopnost diskuze a rapidně se zhoršující chování vůči druhým. I já jsem se tak nejednou choval, ačkoliv jsem si to poté vždycky zazlíval. I z toho důvodu jsem se rozhodl sepsat článek o tom, jak pracovat v kolektivu. Neustále jsem si ale uvědomoval potřebu dělat s tím něco víc.

Když pak nastala doba Vánoc a blížícího se Silvestru, začal jsem přemýšlet o tom, jaká předsevzetí si dát tentokrát. Citát Juana Belmonteho fungoval jako katalyzátor. Pochopil jsem, že tentokrát je třeba zaměřit pozornost jinam. Nedávat důraz jenom na to, jak nejlépe dokončit své projekty, kolik peněz vydělat, kolik nových věcí si koupit a kolik nových fanoušků získat pro VFXcz stránku. Místo toho bylo náhle všechno naopak; a já si uvědomil, že mám jedinečnou příležitost naučit se skrz to všechno, jak být lepším člověkem.

Došel jsem ke dvěma předsevzetím, která chci během následujícího roku dodržovat. Dvěma jednoduchým změnám, které chci sám na sobě zkusit. A jelikož vše je lepší brát po krůčcích a člověku podle všeho trvá 21 dní zlomit starý a vybudovat nový zvyk, vyhlašuji tímto začátek svých 21 dnů, během nichž se těmito dvěma pravidly budu řídit.

 

Předsevzetí 1: Vhodně zvolená chvála namísto neustálé kritiky

Bylo to v proslulé knize How to Win Friends and Influence People, kde jsem se dočetl o příběhu Stevieho Morrise. Černošský chlapec byl už od narození slepý na obě oči. Čeho se mu ale nedostalo na zraku, dostal měrou vrchovatou na sluchu. Dokázal zaslechnout i nejdrobnější šramot, dokonale rozpoznával zvuky a nic se nevyrovnalo jeho hudebnímu sluchu. Během svého dětství však nevnímal pozitiva – vnímal jen to, že je slepý a že ho za to každý kritizuje. Jednoho dne se však stalo něco, co změnilo celý jeho život. Stevieho učitelka na základní škole ho požádala, zda by jí nepomohl podle hluku najít, kde se schovává myš, po které ve třídě marně pátrala. V ten moment si chlapec uvědomil, že má něco, čím nedisponuje nikdo okolo něj. Že to není jeho zrak, co z něj dělá něco méně, ale jeho sluch, co z něj dělá něco víc! Ten chlapec se o několik let později stal slavným zpěvákem a jeho sláva trvá dodnes – teď už pod uměleckým jménem Stevie Wonder. A vše přitom začalo tím jedním momentem, kdy ho někdo pochválil.

Ze stejné knihy od Dala Carnegie plyne i mé první předsevzetí – mnohem silnější než jakákoliv kritika je vhodně zvolená chvála. Vidím to všude kolem sebe a v pracovním životě obzvlášť. Většina z nás má sklon ke kritizování, k pomluvám, k vidění všeho skrz černé brýle. Tento přístup vzbuzuje negativní emoce u všech okolo a celou situaci ještě zhoršuje. A nejsem si vědom jediného případu, kdy by kritika sloužila k celkovému vylepšení situace. Naopak, za celý rok si vzpomínám jenom na těch několik momentů, kdy jsem dokázal ocenit něčí snahu – a nejenže se tak zlepšil náš vztah, ale dobré výkony té osoby se v budoucnu ještě zlepšovaly. Stačilo dát stranou neustálou touhu po kritice ostatních a raději se zaměřit na to, jak nejlépe situaci vylepšit.

První mé letošní předsevzetí tedy zní: Po dobu 21 dní si nebudu na nic stěžovat, nebudu kritizovat ani pomlouvat. Místo toho upřímně ocením cokoliv, co vystoupí z vod průměru – ať už jakékoliv dílo, pracovní výkon, čin či gesto.

 

Předsevzetí 2: Přebrat zodpovědnost

Druhé předsevzetí plyne z druhé knihy, kterou bych každému doporučil a která zásadně změnila mé myšlení – jde o Extreme Ownership od dvojice Navy SEAL velitelů Leifa Babina a Jocko Willinka. Dva ostřílení vojáci, kteří si prošli tažením v Iráku a kteří veleli jednotce, jež se velkou měrou zasadila o vítězství u města Ramadi, jedné z nejnáročnějších bitev moderních dějin, sepsali svá pravidla pro to, jak nejlépe vést a inspirovat lidi. Jádro celé jejich filosofie a klíč k úspěchu, kterého dosáhli: Extreme Ownership.

Celé jejich uvažování, které během válečného tažení aplikovali, spočívá v jednoduchém principu. Za všechny naše činy i činy našich podřízených bereme zodpovědnost my sami. Všechny, tedy i ty, kdy naši podřízení sami selžou – v takovém případě jsme je nedostatečně připravili. Nikdy, v žádném myslitelném případě, se nesmí stát, že budeme ukazovat na ostatní a shazovat vinu na ně. Jediné, co takové chování způsobí je, že ostatní začnou jednat stejně a vina začne být přehazována jako horká brambora z člověka na člověka. A já jsem byl bohužel v průběhu roku 2016 svědkem přesně takového chování.

„Neexistují špatné týmy – pouze špatní velitelé. A dobří velitelé přebírají zodpovědnost za vše, co se děje v jejich světě. Nikdo jiný není na vině.“ Filosofie této knihy mě uhranula. Autoři tvrdí, že ve chvíli, kdy tým lidí pracujících na společném projektu adoptuje EO, začne neuvěřitelná transformace k lepšímu. Chyby najednou nejsou svalovány na ostatní, řeší je všichni, ego jde stranou a problémy jsou diskutovány věcně, efektivně, bez zbytečných roztržek a nenávisti. A já vřele doporučuji, abyste si tuto knihu přečetli, protože si myslím, že takový přístup je dobrý pro všechny, ne jen pro lidi ve vedoucích pozicích.

Mé druhé předsevzetí, které velmi dobře funguje v kombinaci s tím prvým, tedy zní: Po dobu 21 dní nebudu na nikoho svalovat vinu. Vše, co se v mém týmu děje, je i moje zodpovědnost a mám proto povinnost přijít s řešením.

 

Vstříc lepšímu roku 2017

A s těmi slovy bych vám nyní bez dalšího povídání rád popřál krásný začátek roku 2017. Doufám, že v jeho průběhu zažijete mnoho dobrého, že se toho spoustu naučíte a budete pracovat na skvělých projektech, ať už trikových nebo jakýchkoliv jiných. Hlavně pamatujte – všechny příležitosti, pracovní i každodenní, mohou sloužit k tomu, abychom se stali lepšími lidmi. Přidejte se ke mně v mých předsevzetích – a kdo ví, třeba po těch 21 dnech zjistíme, že už nechceme jinak žít. To by bylo něco J

P.S. V průběhu těch tří let existence VFXcz jste byli skvělí čtenáři. Děkuji vám za pozornost a budu se snažit, aby bylo VFXcz v novém roce ještě lepším webem než doposud.

 

Podobné články

Freelance filmař, trikař a grafik. Cinematic Director ve Warhorse Studios. Redaktor bývalého časopisu Pixel a tvůrce VFXcz.

  • Marek Huňař

    ahoj, článek se mi moc líbil, držím palce při držení těch dvou předsevzetí a přeji ti všechno nejlepší do nového roka.

  • Tereza

    Články čtu v 99% v den zveřejnění, ale k (nepřiměřeně dlouhým) komentářům vždycky obřadně zasednu se zpožděním. Znám tenhle web už z dob na tumblr, co ses o něm zmínil na semináři/FB (teď už si nejsem jistá), takže je zajímavé nejen číst tradiční články, ale pozorovat vývoj i Tebe a Tvého přístupu a jsem ráda, že se tomu tady nebojíš věnovat prostor. V téhle době je člověk zvyklý na větší či menší míru ignorantsví a negativity (vlastní i cizí… taky umím být prvotřídní blbka), takže jsem vždycky ráda, když se někdo aspoň snaží zamyslet. Přeji úspěšný nový rok (ať už bude definice úspěchu jakákoli) ;-).

    • Děkuju mockrát, Terezo, takový komentář vždycky hrozně potěší 🙂