Neill Blomkamp, Oats Studios a jejich Rakka

3 months ago by in VFX články Tagged: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

Myslím, že Neill Blomkamp je ze své zkušenosti s tvorbou velkých filmů v Hollywoodu notně rozčarován. Vždycky na mě působil dojmem režiséra, který se jen nerad odpoutává od svých low-budget, trošku na koleně dělaných projektů. Jeho District 9 byl ostatně přesně takový – za relativně málo peněz dokázal ve své jihoafrické domovině natočit velkolepé a nesmírně zábavné scif-ci, kterému vtisknul svůj nezaměnitelný „mechanický, high-tech, špinavě dokumentární styl“. Jenže v momentě, kdy dostal velký rozpočet a slavné herce, jako by najednou nevěděl, jak z neomezených prostředků spíchnout dobrý film. Elysium i Chappie měly všechny předpoklady pro úspěch – a přesto propadly.

Neill Blomkamp, tvůrce District 9, Elysium a Chappie

Zda za to může sám režisér, neshoda se studii či prostě nekompatibilita Blomkampova „freestyle“ filmařského stylu se strukturovanou hollywoodskou produkcí – anebo vše dohromady – to se asi nedozvíme. Co je ale mnohem důležitější je, jak se režisér rozhodl na svůj neúspěch zareagovat. Jednoho dne totiž dostal úžasný nápad: proč se k divákovi propracovávat skrz zazobané magnáty v LA, když tak může učinit skrz moderní streamovací služby, za zlomek ceny a mít u toho daleko větší kreativní svobodu?

Blomkamp je z té generace režisérů, která už vyrostla na moderních technologiích, a hlavně na počítačových hrách. Podobně jako v případě Garetha Edwardse (Rogue One, Godzilla), i on pochází původně z VFX prostředí a trikům tedy nejenom rozumí, on je i umí dělat. A to, pokud se mě ptáte, je jedna z nejdůležitějších vlastností režiséra; ne aby slepě rozkazoval jednotlivým oddělením, co mají provést, nýbrž aby zevrubně rozuměl všemu, co jejich práce obnáší a věděl tedy, co od nich může žádat. A přesně takovou tvůrčí skupinu, schopnou zrealizovat jeho mnohé nápady, si Blomkamp za poslední dva roky shromáždil pod střechou s vývěsním štítem Oats Studios

Oats je však ještě něčím víc, než bandou nadšených tvůrců-snílků ze všech oblastí filmové tvorby. Jde o nový způsob tvorby a propagace filmových děl. Blomkamp se dohodl s internetovou herní službou Steam a rozhodl se distribuovat své filmy právě přes její obchod, tradičně spojovaný pouze s prodejem PC her. Důvod? Režisér chce zažehnout zájem o krátké filmečky z dílen Oats právě tak, že vypustí i veškeré 3D assety a produkční materiály, které k tvorbě filmu vznikly (podobně jako třeba tvůrci Unity Adam). Fanoušci pak budou mít unikátní možnost – vzít tyto assety, použít je ve vlastních dílech a případně tak ovlivnit budoucí směřování Oats tvorby!

Tvorba Rakka

Ideální příkladem je třeba právě první dílo, které tvůrci před časem vypustili –sci-fi Rakka. Svým surovým a špinavým stylem se s ním Blomkamp do značné míry vrátil do dob, kdy tvořil své vlastní filmečky jako Alive in Joburg, pouze s tím rozdílem, že tentokrát to jsou mimozemšťané, kdo má navrch. Epizodický formát, odporní ještěří alieni pokrytí lepkavou hmotou, experimenty na lidských zajatcích, high-tech zbraně a temný, depresivní příběh – zkrátka vše, co dříve dělalo Blomkampa tím tvůrcem, jehož jsme si oblíbili.  A navíc zdarma na Steamu a na Youtube.

Jedním z tvůrců, kteří se režiséra rozhodli následovat z hollywoodských vod do vancouverské základny Oats je i Chris Harvey, supervizor na projektech jako Tron: Legacy, Tree of Life či Chappie. Právě na Chappie se Blomkamp a Harvey seznámili, stali se přáteli a uvědomili si, že oba touží po úniku z osidel filmových studií, že si přejí začít tvořit jako tenkrát, když dělali svá první filmová díla. A právě s Rakka se jim tento sen znovu splnil.

Protože měli velmi málo peněz, byli nuceni sestavit perfektní plán, vměstnat se do zabijácky krátké natáčecí doby (pouhých 5 dní) a pořídit maximum záběrů, na nichž by bylo možné vytvořit VFX v maximální kvalitě. Paradoxně, přesně v takovémto dobrodružném postupu si oba tvůrci libovali. Skvělým příkladem je natáčení za různého počasí – zatímco hollywoodská produkce by něco takového nikdy nepovolila, tvůrci Rakka neměli na vybranou. Honičku s vetřelcem točili dohromady dva dny, první den bylo krásně, druhý den pršelo, a přestože ve filmu záběry neustále prostřihávají mezi těmito dvěma světelnými podmínkami, vlastně to vůbec nevadí. To je jedna z mnoha věcí, na které se tvůrci shodli – velké produkce se často až příliš stresují s věcmi, na nichž nakonec stejně až tak nesejde

Harvey zajišťoval tvorbu úplně nové pipeline a na celém projektu si poradil s pouhými 20 trikaři-generalisty, aby společně zrealizovali všechny tři úvodní epizody Rakka. Obrovskou výhodou malého týmu přitom byla flexibilita. Zajeté trikové společnosti mají mohutné rigidní postupy, jejichž změna vždy zabere obrovské množství úsilí a většinou se nemůže dít v průběhu projektu, nýbrž v mezidobí. V Oats si Harvey pochvaloval, že konečně zase mohl reagovat rychle, měnit postupy za běhu a neustále vylepšovat, co bylo třeba vylepšit. A jeho tým se rychle učil.

VFX produkce na place jinak do značné míry vycházela ze zajetých postupů, na které byli tvůrci zvyklí ze svých předchozích filmů. Kde však mohli ušetřit práci a peníze, tam sáhli po zjednodušeních. Naprostým základem pro ně například byla technologie fotogrammetrie, která umožňovala zachycovat obrazový materiál a generovat z něj rychle 3D modely. Na place pobíhali herci v klasických šedých motion capture oblecích, které trikaři později nahrazovali za CG alieny, pro show nicméně vzniklo i množství praktických efektů. Například hlava netvora byl reálný model od slavného tvůrce Aleca Gillise (významnou měrou se podílel na tvorbě xenomorfů pro Aliens).

Důležitým příběhovým elementem je odporná černá tekutina, které v Oats přezdívají „swax“. Idea okolo jejího vzniku byla ta, že se jedná o látku reagující na myšlenky. Mimozemšťané z ní tak tvoří vše, na co jen pomyslí – budovy, technologie, zbraně. Efektový specialista Alex Lombardi (Iron Man 3, Transformers: Age of Extinction, San Andreas, American Sniper) se ujal její tvorby v Houdini. Celou simulaci zhotovil tak, aby se neustále vlnila, přelévala a organicky měnila tvar, aby zároveň neustále přiléhala na určenou geometrii a reagovala na animaci postav. Lombardi se postaral i o zbytek simulací pro celý film.

Super příkladem spolupráce, kterou Blomkamp ve svém studiu nastolil, je trikově vylepšený záběr na hlavu postavy jménem Amir. Původně měl na sobě herec pouze reálný makeup, který sestával z mechanických částí, jež do něj mimozemšťani nainstalovali. Jednomu ze zaměstnanců se však toto nepozdávalo a dostal nápad záběr vylepšit právě přidáním černé tekutiny, na které viděl pracovat Lombardiho. Režisérovi se ten nápad nesmírně líbil, načež ovšem Harvey namítl, že by se musely natočit nové záběry a také by někdo musel udělat náročný head track. Načež se Blomkamp otočil na tvůrce, který s nápadem přišel a zeptal se ho: „Zvládneš to?“ A on to zvládl.

Zmínil jsem, že tam hraje Sigourney?

Příslib něčeho nového

Celý tenhle ústup od velké produkce do malého týmu schopných jedinců je mi nesmírně sympatický. Zatímco v normálních trikových firmách se tvůrci na natáčení často ani nepodívají a skutečná tvorba filmu jim je vlastně cizí, v Oats nejednou točí záběry přímo vedle místnosti, ve které vznikají VFX. Každý může – a má nakázáno – zasahovat do celkové vize projektu a studio není poplatné žádnému producentovi, tudíž mu nikdo nenakazuje, jak co dělat. Když někdo něco potřebuje od supervizora či režiséra, prostě jde a zeptá se. Což je něco, co ve velkých VFX společnostech zkrátka neexistuje.

Krátký film Rakka není průlomový svým příběhem, vizuálem ani vizuálními efekty (i když dělat na tomhle nezávislém projektu muselo být zatracené dobrodružství) – ve všech těchto aspektech je vidět, že jde o low-budget. Pyšní se však jednu důležitou věcí: příslibem něčeho nového, něčeho většího. Je to zábavný filmek, do jehož světa bych okamžitě zavítal znovu a na mnoho déle. Což je přesně to, po čem autoři touží.

Hlavně to je ale odvážný krok do neznáma od režiséra, který v Hollywoodu v jednu chvíli dosáhl pomyslného vrcholu – a rozhodl se, že to vůbec není pro něj. Místo toho se snaží vyklestit novou cestu pro režiséry, kteří chtějí realizovat své velkolepé, neotřelé vize, ovšem bez všudypřítomného dohledu studií a producentů. Právě proto jsem se rozhodl jeho snaze věnovat tento článek. A právě proto můžu jen vřele doporučit, abyste šli na jejich Steam nebo Youtube stránku a podpořili jejich projekty nejenom zhlédnutím, ale i finančně. Já tak už učinil a nyní se těším, co všechno nám Oats v budoucnu předvedou… a jak to ovlivní případnou tvorbu Blomkampova slibovaného Alien filmu.

Zhlédněte nyní tyto jejich 3 filmy a podpořte je zde.

Podobné články

Freelance filmař, trikař a grafik. Cinematic Director ve Warhorse Studios. Redaktor bývalého časopisu Pixel a tvůrce VFXcz.