Kingsman: The Golden Circle – jak vznikal pád lanovky

1 month ago by in VFX články Tagged: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

Existují různé typy filmových triků. Některé na hony křičí: „jsem digitální!“. Jiných si v průběhu sledování ani nevšimnete. A pak jsou tu ty, které vidíte, řeknete si „to je jasné CGI“, jen abyste posléze zjistili, že filmaři velkou část natočili prakticky. Příkladem takového triku je i lanovková sekvence z Kingsman: The Golden Circle. Pokud jste film viděli, určitě se vám zaryla do paměti – a pokud ne, podívejte se nyní na upoutávku o něco níže.

„V téhle scéně je pár záběrů, které vypadají digitálně – ale ujišťuji vás, byly stoprocentně reálné,“ popisuje režisér Matthew Vaughn kdykoliv padne řeč na scénu v italském horském areálu Courmayeur.

Ano, trošku přehání. Jak už tomu bývá, digitální úpravy se v postprodukci vršily a vršily, až to dopadlo tak, že množství záběrů lanovkové sekvence bylo z 95% CG. To nic nemění na tom, že filmaři skutečně byli v Alpách, skutečně natáčeli množství záběrů na reálnou lanovku a reálné krajinky – a že herci skutečně strávili dlouhé minuty přilepení na sklo rotující kabiny. V dnešním se dozvíte, jak trikaři z Framestore vše složili dohromady.


Previz dlouho před natáčením

Ještě než byl hotový scénář, Matthew Vaughn věděl přesně, kde chce zrealizovat svůj bláznivý nápad pádu horské lanovky. Přímo na úpatí Mont Blanc. A tak se stalo, že když Jason McDonald z previz studia Argon začínal plánovat rozvržení projektu, měl od začátku k dispozici detailní fotogrametrická data. Ta mu dodal hlavní VFX supervizor Angus Bickerton, jehož tým dlouhé dny létal v helikoptéře okolo zvolené lokace. V podstatě pro ně naskenovali celou italskou stranu hory, včetně údolí rozkládajícího se pod ní.

V Argon měli tím pádem luxusní podmínky pro tvorbu prvotního střihu a záběrování sekvence, mohli pracovat, jako by na horské lokaci skutečně byli. A když jim chyběl nějaký kus terénu, sáhli po datech z Google Maps. Výsledkem byl detailní previz, z něhož už v průběhu roku 2015 začaly vycházet všechny následné fáze výroby.

 

Výlet do lyžarského střediska… s VFX úpravami

Tou hlavní bylo samotné natáčení v Courmayeur. Hned po příjezdu bohužel filmaři zjistili od místních nemilou novinu: „Je špatná sezóna, nemáme moc sněhu.“ To v překladu znamenalo, že Framestore pod vedením supervizora Chrise Lawrence mohli očekávat ještě víc práce, než původně čekali.  Téměř každý záběr, i ty, které by za normálních okolností byly hotové už během natáčení, vyžadovaly dokreslovačky. Jednalo se hlavně o záběry do údolí, které bylo z velké části holé a jak se shodl režisér se supervizory, „nevypadalo dost alpsky.“

Filmaři vyrazili až k vrcholkům hor a odtamtud začali sbírat fotografický materiál na ta horská údolí, kde nějaký sníh ležel. Jednotlivé kousky fotografií pak pracně vyzobali a vložili je do pořízených záběrů. Tam, kde si nevystačili s fotografiemi, museli okolní scenérie dodělávat digitálně. „Skládat reálné a digitální Alpy byl náročný úkol,“ vzpomíná CG supervizor Fabio Zangla. „Natočené záběry byly pořízené za dokonalého počasí, byly perfektně čisté a plné detailů. To vše jsme museli přetvořit digitálně, tak, aby nebylo poznat, kde končí reálný element a začíná digitál.“

Počasí bylo ve skutečnosti tak čisté, že si trikaři museli trošku pomoct digitálními úpravami. V množství záběrů tak můžete vidět poletující sníh, řídkou mlhu a jemné odlesky nalnuté přes obraz tak, aby trošku zanikly rozdíly mezi CG a reálem. Viz obrázky níže.

Ve výsledku skončila zhruba polovina celků zvenčí lanovky jako full-CG záběr, zbylá polovina používala reálné záběry s CG úpravami (kromě dodávání sněhu trikaři nejednou předělávali vzdálené horské panorama). První obrázek je scéna s již dodaným mattepaintem a odstraněnou lanovkou – druhá je po přidání digitálních elementů:

Čtyřicet otáček za minutu 

Režisér Vaughn trval kromě alpského natáčení ještě na jedné věci – chtěl, aby herci skutečně rotovali uvnitř lanovkové kabiny, bez jakékoliv simulace pomocí kabelů. Aby splnili jeho přání, filmaři najali společnost BGI Supplies Ld specializující se na praktické triky pro filmy. Ta jim zbudovala dokonalou repliku skutečné kabiny, kterou postavili do bluescreen studia. Byla upevněná na rotační rig, jenž umožňoval až čtyřicet otáček za minutu. Dovnitř pak nahnali herce Tarona Egertona a Pedra Pascala.

Trvalo šest otáček, než model kabiny začal rotovat požadovanou rychlostí 25-30 otáček za minutu. Rychlost, která v praxi rozplácla oba zúčastněné na sklo, přesně jak vidíte ve filmu. Nějaký čas bylo potřeba na to, aby filmaři pořídili potřebný záběr – a pak trvalo zhruba další tři otáčky, než se kabina zastavila. Ve výsledku vždy strávili uvnitř několik minut. „Ještě když jste s herci mluvili půl minuty po dokončení záběru, jasně jste viděli, jak se jim točí hlava a ujíždí oči,“ popisuje SFX supervizor Steve Warner. „Vážně ty otáčky cítili.“

 

To ale nebylo vše. BGI zbudovali ještě druhý model, který upevnili na naklápěcí rig, jenž zároveň umožňoval vytvářet uvnitř kabiny vibrace. Jakmile se lanovka ve filmu uvolní a střetne se s horským úbočím, začali filmaři pro natáčení používat tento model. Dovniř nahnali herce, pro nebezpečnější scény jejich kaskadéry – a občas dokonce i kamerový tým. Kabinu pak naklonili a pomocí joysticku při natáčení simulovali to, jak sjíždí po sjezdovce. Pro tyto scény už byli všichni samozřejmě připevněni na kabelech, záchvěvy byly totiž mnohdy velmi prudké a pohazovali se zúčastněnými jako s hadrovými panáky. Pro ty nejbláznivější záběry pak trikaři zapojili digitální dvojníky, zhotovené z detailních skenů obou herců – jako třeba v krátké slow-motion scéně při přetržení kabelů lanovky.

Supervizor Angus Bickerton zvolil zajímavou metodu – nechal studiový bluescreen nabarvit do odstínu oblohy, spíš než do klasické tmavě modré. Ve Framestore následně zjistili, že pro zvolené záběry záběry se jednalo o perfektní volbu. Nejenže šlo tuto barvu pohodlně klíčovat, zároveň tvůrci dostali zadarmo barevné odlesky přesně v barvě blankytného nebe. Barevný gradient simulující působení atmosféry, kdy spodní část plátna byla světlejší než vrchní, pak hercům umožnil lépe se orientovat i při divoké rotaci.

Zdroje: Art of VFX, Den of Geek, Cinefex 155

Záběry na skutečný vzhled alpské lokace bez sněhu můžete vidět na začátku videa, scény  z natáčení rotujících kabin na čase 8:00:

 

Podobné články

Freelance filmař, trikař a grafik. Cinematic Director ve Warhorse Studios. Redaktor bývalého časopisu Pixel a tvůrce VFXcz.