Karolína Čížková, animátorka a absolventka FAMO v Písku, měla se svým webem Animuj.cz velmi podobný příběh, jako jsem měl já s VFXcz. Dlouho ji štvalo, jak málo informací o tvorbě klasické loutkové (ale i jakékoliv jiné) animace je na českém internetu k nalezení. Tahle frustrace nakonec vyústila v tvorbu největšího webu o animaci, který tu u nás máme.

Webu, který v současné době ve svém e-shopu nabízí skvělé pomůcky pro tvůrce, kteří si chtějí vytvořit vlastní animák, pod jehož hlavičkou se ale zároveň rozjíždí i 2D, 3D, VFX a další kurzy z této oblasti. I proto jsem se Karolínu rozhodl vyzpovídat – o jejích začátcích, tvorbě, Animuj.cz ale i plánech do budoucna jsme si povídali v novém interview na VFXcz…

---

Pamatuješ, kdy poprvé ti učarovala 2D animovaná tvorba natolik, že jsi chtěla začít tvořit svá vlastní dílka? Měla jsi nějaké své dětské animační experimenty?

Obávám se, že nebudu patřit mezi ty, kteří se narodili a měli vizi umělce. Jako dítě jsem toužila být učitelka a vedla jsem si dokonalou kopii třídní knihy a mluvila si pro sebe celé hodiny. Chtěla jsem být sestřička (kvůli té kartotéce a objednávání pacientů), toužila jsem být tanečnice (měla svou hip hopovou skupinu). Ale být animátorem mě nenapadlo nikdy. Ani jsem netušila, že někdo takový existuje. Kresba mě bavila vždycky, ale na střední uměleckou školu jsem šla proto, že by mě nikde nevzali kvůli přijímačkám z matiky. Takže k animaci jsem se dostala díky mé neschopnosti dostat se přes základy matematiky. 😀

Haha, někdy o těch důležitých věcech v našich životech rozhode náhoda. Ty jsi nicméně v tvorbě pokračovala – dostala ses na obor Animovaná tvorba na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku. Jaká cesta tě dovedla až tam a jak na tu dobu vzpomínáš?

Co se týče animace, žila jsem v dlouhé a sladké nevědomosti až do maturity. Hlásila jsem se na AVU na kresbu a na další dvě školy a nikde mě nechtěli. Tou dobou studoval můj bratr Jarda animaci na FAMO v Písku a řekl mi: „Hej, Karol, pojď k nám do Písku na animaci, bude to prd*l“. Už bylo po přijímačkách a já ani nevěděla, jak animace funguje. Všechno jsem se nadrtila a za dva měsíce nastoupila. Hned jsem dostala nápad, že natočím asi 10 minutový film Utíkat se nemá. Můj spolužák Honza kvůli tomu zahodil svůj námět a pracoval na filmu se mnou. Ze školního ateliéru jsme vylezli až koncem léta a tehdy jsem pochopila, že poctivý animátor se pozná podle průhledné, zářivě bílé pleti. Škola nás v prvním loutkovém projektu podpořila, ale stálo nás to tehdy hodně úsilí.

Jaké zkušenosti ti dala tvorba Utíkat se nemá?

Veškeré kroky pro výrobu loutkové animace jsem se učila za pochodu. Zahraniční stop-motion weby jsou sdílné a v diskuzích rádi poradí. To tady zatím chybí. Chtěli jsme vytvořit loutky, které se nám nerozpadnou hned v druhém záběru a na které se bude dobře koukat. Chtěli jsme se co nejvíc přiblížit profesionálnímu světu. Kdy jindy si to zkusit než ve škole. Místo čtyřprstých loutek, které jsou českou klasikou, jsme udělali pět prstů. Je to těžší na animaci, ale vypadá to lépe.

Zjistili jsme si, že software Dragonframe je pro stop-motion (pookénkovou animaci) nejlepší a vytvořili jsme podle zahraničních webů kombinovanou poloprofesionální animační kostru, která měla odjímatelné všechny končetiny a vymysleli systém mrkání. Postup i materiály se kompletně liší od české školy loutek. Hodně jsme pracovali s příběhem, podle mě je základem. Vytvořili několik výtvarných návrhů, lámali si hlavu s rozpočtem, sháněli animační techniku, která ve škole nebyla a sponzory.

Vymýšleli jsme dopředu dialogy, které ve fázi postprodukce namluvil herec Ota Jirák. Na přípravách mě nejvíc bavila výroba dekorací, vyžívala jsem se v na první pohled nepodstatných detailech (třeba jsem vymodelovala miniaturní hovínko na chodníku, kterému jsme v postprodukci vytvořili mouchy a hned to oživilo celý záběr). Šlo o mou první animaci a já měla nutkání do jednoho záběru vtěsnat všechny výrazové prostředky. Byla to čirá radost z tvorby! Horší to bylo s dodržením termínů odevzdání, to jsme tvrdě narazili a občas se radost potkávala se zoufalstvím. Dalším kamenem úrazu byla produkce. Na školách se produkce animace neučí a často si ji animátoři dělají sami – a podle toho to občas dopadá.

Jaké jsou tvé zdroje inspirace na poli animovaného filmu?

Na začátku mě inspirovala klasická česká animovaná loutka, protože jsem ji měla nakoukanou. Brzy mě k tomu začala zajímat současná profesionální zahraniční tvorba. Nejvíc mě oslovilo studio LAIKA a Aardman Animations. Největší inspirační injekcí je ale osobní setkání s tvůrci při rozhovorech a reportážích, nebo když jsem na Anifilmu v Třeboni. To mi pak vydrží energie i několik měsíců.

Ano, Anifilm a další akce podobného typu člověka vždycky hrozně „nakopnou“ k vlastí tvorbě 🙂 Na jaké animaci pracuješ nyní?

Naposledy jsem pracovala na absolventském filmu, který se nepovedl. Byl to ambiciózní projekt, ale neměli jsme na film prostory, finance a čas. Teď spolupracuji na české knize pro děti Jak se dělá film, kde vymýšlím filmové experimenty. Chci ale natočit krátký, ač tragický, loutkáč o romantickém sklípkanovi a o jeho (o něco méně zamilované) sousedce sklípkance.

Haha, námět zní skvěle! Těším se, až vzikne 🙂 Teď trošku z jiného soudku – jaké tu u nás jsou podle tebe pracovní příležitosti pro začínající klasické animátory?

Hodně současných klasických animátorů hledá a navazuje pracovní vztahy už během studia v podobě praxe nebo stáže. Jen hrstka studentů vyjde po třech letech ze školy se slovy „tady mě máte a můžete si mě zaměstnat“. Jak bych to řekla. Jsme v malém rybníčku, ve kterém je hodně karásků a kapříků. A aby tyhle ryby přežily, musí se z nich v jistém ohledu stát tak trochu piraňa. Prostě si jít za svým.

Většina čtenářů tě pravděpodobně zná díky tvému webu Animuj.cz, který jsi spustila už v roce 2013. Věnuješ se na něm animaci, ať už v jakékoliv podobě. Jak ses tenkrát rozhodla začít s tímhle projektem a co byla tvoje hlavní motivace?

Jak jsem říkala, v prváku na FAMO jsem sotva chápala co to animace je. A abych všechny dohnala, pořád jsem něco googlovala. Nacházela jsem jen zahraniční weby a českou wikipedii. Tak jsem si založila Animuj.cz a házela tam všechno, co jsem se dozvěděla a dočetla. Dost mě štvalo, že tu nic nemáme.

Jak se v průběhu let web vyvíjel a jak na jeho tvorbu zpětně nahlížíš? Je to tvoje srdcovka? 🙂

Je to moje srdcovka. Animuj je tu se mnou dlouho a já už bych ho nedokázala opustit nebo předat. V začátcích jsem na web chodila jen já, ale časem se to rozjelo. Všichni mě až na výjimky podporovali a ti, kteří web kritizovali, mě jen popoháněli dopředu. Občas narazím v historii webu na pozůstatky hrůzovlády amatérismu a říkám si, jak jsem to mohla napsat. S hrůzou v očích to vždycky rychle smažu, přepíšu a jdu dál. 🙂

V současnosti spouštíš pod hlavičkou Animuj.cz unikátní projekt – pravidelné kurzy zaměřující se na výuku 3D a 2D softwaru. Jak tě napadlo něco takového spustit? A jakých kurzů se mohou zájemci dočkat?

Animuj dostávalo týdně několik emailů s radou ohledně kurzů v Čechách a já všem radila kde, kdo a co učí. Po dvacátém dotazu mi to došlo a začala jsem shánět vlastní lektory, prostory a dávat do kupy program.

V ateliéru Muzea Karla Zemana (Praha 1) vyučujeme Adobe After Effects, Photoshop a Animate CC, učíme Blender, Foundry Nuke a to vše jak pro začátečníky, tak i pokročilé, učíme techniku matte paint, pořádáme přednášky o historii VFX, ale i dějiny české a světové animace, organizujeme informativní přednášky o studiu tady i v zahraničí, také kreslíme živá zvířata a lidi a vysvětlujeme pravidla animování či workflow CGI animace. Teď hledám lektora na Houdini a ZBrush.

Jaké máš s těmito kurzy plány do budoucna?

Před pěti lety, když jsem ještě studovala v Písku, jsem si řekla, že by si studenti animace zasloužili daleko větší péči a rozhodla jsem se, že jednou založím vlastní školu animace. Velmi pomalým ladným krokem k tomu snad spějeme. Teď ale pracuju na kvalitě kurzů, které nabízíme. Chci, aby se k nám kurzisti vraceli a dostali víc než očekávali.

Kromě toho všeho lze na Animuj.cz nalézt i sekci E-Shop. Co všechno je v obchodu k dostání?

E-shop pro animátory je dalším krokem, kterým bych si chtěla splnit sen – kamenný obchod pro tvůrce animovaných filmů. Zatím na mém e-shopu najdete zahraniční a české odborné knihy o animaci a VFX, profesionální animační plastelíny z Anglie, se kterými pracuje Aardman Animations, různé druhy flipbooků, storyboard pady nebo sešity, skicáky,placky, na kterých jsou různé hlášky pro animátory nebo trikaře (Eat, pray, animate nebo To se udělá v postpro, To dělaj ty počítače nebo Vždyť tam žádný efekty nebyly prosimtě atd.). Brzy chci nabízet animační kostry a materiál na výrobu loutek a mnoho dalšího.

Co bys vzkázala začínajícím animátorům?

Současným studentům animace nebo VFX bych poradila, aby nečekali, co jim škola přinese. Musíte si za vším, co chcete mít, jít sami. Je to sice dost nepohodlný a náročný, ale když by to bylo všechno tak snadný, stačilo by nám to? 🙂

Sledujte web Animuj.cz

Facebook stránka Animuj.cz