Jurassic World VFX: Jak vznikal Indominus Rex

2 years ago by in VFX články Tagged: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

Celý film Jurassic World je postavený na nápadu, který do značné míry kritizuje stav současného zmlsaného světa. Nápadu, že stejně jako jakákoliv jiná atrakce, také dinosauři by se publiku časem přejedli. A co se stane, když vaše publikum přestane vzdychat úžasem? Přinesete jim něco víc. Něco většího. Něco hrozivějšího, s více zuby. Majitelé Jurského světa si to očividně vzali k srdci, a tak stvořili skutečné monstrum – Indominus Rexe.

POZOR, ČLÁNEK OBSAHUJE SPOILERY!

Design pokřiveného dinosaura

D-Rex maketa

Maketa D-Rexe na place naháněla hrůzu, sloužila ovšem jen jako reference. Ve filmu je dinosaurus komplet digitální…

Zatímco většina dinosaurů v Jurském světě zůstávala víceméně věrná originálním designům z prvního dílu,  Indominus Rex (které autoři zkrátili na D-Rex… asi proto, že I-Rex by znělo hloupě 🙂 měl vzniknout jako zcela nový, neokoukaný druh dinosaura-mutanta. Vývoj monstra začal přímo tam, kam právem náležel – do studia Legacy Effects, k následovníkům tvorby zesnulého Stana Winstona a jeho původního studia. Ti se rozhodli vyjít z logiky příběhového konceptu a věnovat D-Rexovi zavalitost a velikost těla T-Rexe, k tomu však přidat proporce a délku paží pocházející od velociraptorů. Navrch pak přihodili drobné detaily v podobě ostrého vrchního “krunýře”, velkých šupin, rohaté hlavy a nápadného hřebene, který se táhne po délce dinosaurových zad.

“Pro režiséra Colina Trevorrowa bylo nesmírně důležité, aby Indominus Rex vypadal hrozivě a originálně, aby ale zároveň nepůsobil až příliš nezvykle,” říká art director z Legacy Effects Aaron McBride. “Nesmělo jít o stvoření, které působí jako postava z nějaké fantasy, pořád se muselo jednat o dinosaura, jen jistým znepokojujícím způsobem pokřiveného.” A právě v téhle fázi se k projektu dostal náš starý známý, paleontolog Jack Honer (sjeďte o trochu níž a uvidíte s ním vtipné video Creating Genetically Modified Dinosaur), který spolupracoval už na prvním Jurském parku. Společně s ILM dinosauřím (a CGI) expertem Glenem McIntoshem pak vedli nekonečné zasvěcené diskuze o tom, jaké designové prvky by měli D-Rexovi vtisknout, aby se příliš nevzdálili vědecky věrohodnému zachycení zvířat.

“Jedna z nejzávažnějších otázek, kterou jsem řešili, byl vzhled čelistí,” popisuje proces McIntosh. “Potřebovali jsme rozhodnout, jakým způsobem, se pusa bude zavírat – jestli když čelisti stisknou, všechny zuby zmizí, jako tomu je třeba u velociraptorů. Dále byla možnost nechat horní zuby odhalené, jako u T-Rexe, či mít propletené zuby spodní i horní čelisti, tak tomu je u krokodýlů.” Tyhle a podobné volby  nesmírně ovlivňovaly finální vzhled. McIntosh udělal několik rozdílných nákresů a ty prezentoval režiséru Trevorrowovi. Ten se nakonec rozhodl pro třetí, “krokodýlí” verzi. Za pomoci podobného vylučovacího procesu vznikly i nadočnicové rohy, ostnatý povrch zad a různá další specifika D-Rexova vzhledu, včetně kůže schopné mimiker (změna barvy za účelem maskování). Z finálního monstra byl prý režisér nadšený.

Indominus Rex Roar

Legacy, ILM a Image Engine v akci

Legacy Effects zhotovili nejprve kompletní digitální model D-Rexe, který posléze přetvořili do praktické 1:5 makety, jež dále využili na place jako referenci pro CG osvětlení. Pro orientaci herců nicméně zvolili podobný nástroj jako tvůrci originálního Jurského parku ve scéně ze závěrečného utkání T-Rexe s velociraptory – Obyčejný lepenkový obrázek D-Rexe v životní velikosti. Ten jim vždycky pomáhal při prvotním nastavení kamer a vyzkoumání dobré kompozice přímo na place.

Doba ale přeci jenom pokročila a tak se ILM, kteří během natáčení přebrali dinosauří produkci, vytasili i s hi-tech nástrojem “cineview”. Ten v podstatě přetvořil natáčecí plac ve virtuální scénu, kterou posléze šlo sledovat skrz iPad a vidět, kde se nachází jaký dinosaurus. Kromě toho pak šlo virtuální dinosaury kdykoliv vzít, přesunout a změnit jejich pózu, vše živě, přímo na place. Jednadvacáté století má své výhody, ne že ne…

Množství sekvencí, kde se objevil D-Rex po boku velociraptorů bylo výsledkem spolupráce ILM a firmy Image Engine, která obstarala více než 400 záběrů pro celý film. ILM často postupovalo tak, že vzalo stařičké modely z prvního Jurského parku, předělali je podle zákonitostí moderních pipeline a předali je do Image Engine společně s texturami a referencemi pro finální vzhled zvířat. Tvůrci pak vyvinuli vlastní shadery, které se vzhledem shodovaly s tím, co ILM vytvořili s rendererem RenderMan, pouze s jejich raytrace nástrojem 3Delight. Ve výsledku je práce obou studií v různých sekvencích téměř nerozeznatelná.

Odlišný tvar D-Rexova těla dával tvůrcům zcela nové možnosti co se animace týče. “Díky dlouhým pažím jsme si mohli dovolit například to, aby se monstrum předklonilo a kleslo na všechny čtyři, když se potřebovalo dostat na nízko položená místa,” říká McIntosh. “Stejně tak mohlo svými dlouhými prsty s mohutnými drápy vrážet do věcí, odstrkávat je, dokonce i chytat a zahazovat. Udělali jsme pro tyhle případy spoustu animačních testů a výsledky vypadaly velmi zajímavě. Otevřelo se nám tak neuvěřitelné množství možností, jak udělat D-Rexe neokoukaného a odlišného od důvěrně známých tyrannosaurů. Brzy se však ukázalo, že kdykoliv jsme to už moc přehnali, bylo to cítit a stvoření rázem ztratilo na uvěřitelnosti, někdy působilo skoro až humanoidním dojmem. To rozhodně nebyl náš cíl, takže jsme náš tým ve výsledku vždy brzdili a korigovali správným směrem…”

 

 

Zdroj: FXGuide, Cinefex, ILM


Nezapomeňte na právě probíhající “Jurský týden” na VFXcz!

V neděli 29.6. jsme  si něco pověděli o natáčení s obrovským T-Rexem v Jurském parku, dnes to byl Indominus Rexe, v úterý (30.6.) navážeme povídáním o velociraptorech z Jurského parku a ve středu (1.7.) o těch z Jurského světa. Čtvrteční článek (2.7.) se zaměří na tvorbu úžasné loutky brachiosaura z Jurského parku a tu pak v pátek (3.7.) srovnám s loutkou apatosaura z Jurského světa od Legacy Effects. Sobotní článek (4.7.) uzavře celé toto dlouhé povídání o Jurském parku shrnutím postprodukční části filmu. A v neděli 5.7. se pak můžete těšit na finální srovnání efektů Jurského parku (1993) a Jurského světa (2015). Doufám, že si příjemně počtete!

 

Podobné články

Freelance filmař, trikař a grafik. Cinematic Director ve Warhorse Studios. Redaktor bývalého časopisu Pixel a tvůrce VFXcz.