Jurassic World: průměrný film s nefungujícími efekty

2 years ago by in VFX články Tagged: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

Ze stránek webu VFXcz jste už možná zvyklí, že se při rozebírání efektů jednotlivých filmů snažím co nejméně vyjadřovat osobní názory. Mým cílem je hodnotit spíše objektivně, tak, abyste si názor vytvořili sami. Čas od času se ale stane něco, co mě donutí napsat mé přesvědčení nahlas a rozhlásit ho do světa. Většinou jde o něco z mého hlediska hodně závažného, jako například Proč nejít na Transformers a raději jít několikrát na Edge of Tomorrow.  Záležitosti, které je potřeba říct, aby se soudobá kinematografie neubírala špatným směrem. Podobná záležitost je i ta dnešní.

Co vám chci sdělit dnes je patrné již z názvu článku – kvůli němu jste sem dnes také nejspíš zavítali. Můj názor je tento:

Jurský svět, film, který diváci i kritici po celém světě svorně opěvují a který v kinech vydělává obrovské částky, je filmem naprosto průměrným. Filmem, jehož příběh nefunguje, který v sobě nemá skutečné emoce a jehož vizuální efekty vůbec neplní svou roli. Film, který ani náhodou nedosahuje kvalit prvního Jurského parku.

Ano, jsem si vědom, že se mnou mnozí nebudete souhlasit. Už během promítání filmu, ze kterého jsem v jedné chvíli málem odešel, jsem jasně pociťoval, že jsem v menšině. Nehodlám zde však napsat to klasické „Ale tohle je jen můj názor“. Ne. Věřím, že filmy se dají hodnotit objektivně a že z objektivního hlediska je tento film průměrný až podprůměrný. A dokud mě někdo nepřesvědčí o opaku, budu si to myslet dál.

Poznámka: Předem se přiznám – jsem obrovkým fanouškem originálního Jurského parku. Byl to ostatně jeden z důvodů, proč jsem jako malý kluk zbožňoval dinosaury, proč jsem se později stal milovníkem filmu, vstoupil do VFX průmyslu a kromě toho i sepsal tohle dlouhé téma. Přesto jsem se ale snažil přistoupit k hodnocení nezaujatě. Zhlédl jsem Jurský svět dvakrát, než jsem se odvážil formulovat své názory.Možná jsem zaujatý. Přesto jsem ale k téhle kritice přistupoval zodpovědně a profesionálně.

 


 

Kritika filmu

Svoji kritiku tohoto filmového díla začnu smířilivě. Režisér Colin Trevorrow je očividně stejný fanoušek originálu jako já. I kdybych o něm nic nevěděl, je to jasné z toho, kolik narážek na Jurský park, kolik skrytých i dobře viditelných vtípků dal do svého díla. Z celého Jurského světa je jasně cítit, že se snaží být poklonou původnímu dílu a činí tak s nemalou dávkou nostalgie, která je znát zvláště v úvodu (příjezd do parku). Film je navíc plný nápadů, které by teoreticky mohly dobře fungovat.

Chris PrattBohužel, celé to na mě působí tak, že když autor (a jeho mnoho scénáristů) dostal od producentů možnost vytvořit svůj vysněný film, totálně zapomněl na veškerou soudnost. Zapomněl, co dělalo originál něčím víc než běžným monster filmem. Zapomněl i na pravidla příběhové stavby, která režisér Spielberg tak mistrně ovládal. Pokusil se do Jurkého světa nacpat všechno, co mohl, jen aby zdvihl „wow efekt“. Bohužel, výsledek podle toho vypadá. Monster příběhy (a příběhy obecně) zkrátka nemusí mít všechno… stačí, aby měly něco málo, ale to málo aby dělaly dobře.

Tématem filmu je stejně jako v roce 1993 myšlenka, že přírodu nelze ovládat a že bychom ji měli nechat dělat si co chce. Tahle myšlenka je aktuální i dnes a není moc co vytýkat, zvlášť když kvůli tomu můžeme vidět naštvané dinosaury. Bohužel, okolo toho je ve filmu vystavených příliš mnoho dalších dějových linek.

Rodinná story dvou bratrů, rodinná story dvou sester, „milostný“ příběh krotitele raptorů a jedné ze sester, která je zároveň ve vedení parku, příběh dobrodružného ředitele parku, příběh krotitele raptorů a jeho raptorů, příběh o útěku Indominus Rexe, příběh o tom, jak zlí vojáci chtěli zkrotit raptory, příběh… příběh, příběh, příběh. Ano, v historii kinematografie existují snímky, které úspěšně kombinují mračno podpůrných příběhů, aby mohlo vyniknout hlavní téma filmu. Tohle není ten případ.

Jediným skutečně fungujícím příběhovým prvkem filmu je Chris Pratt, jeho postava a vše okolo ní. Ten kluk je prostě sympaťák a v průběhu děje se zdá, že pozvedá úroveň všeho, čeho se dotkne. Jeho roli krotitele raptorů mu lze naprosto uvěřit, stejně jako jeho indianojonesovské vzezření. Jeho vztah s raptory, to, jakým způsobem je miluje, trénuje na základě respektu, aniž by je ale dokázal ovládat, je nejprocítěnějším prvkem příběhu. Kdyby se film soustředil na tenhle vztah a vydoloval z něj strhující příběh o tom, jak Pratta zradí jeho vlastní raptoři kvůli nějaké hnusné mutované bestii, jak si je ale kvůli rokům budování vzájemné důvěry získá v poslední chvíli zpět na svou stranu… to by bylo panečku něco! Místo toho je tahle dějová část naprosto rozředěná kvůli všemu tomu ostatnímu, co se děje.

Vůbec to na mě dělá dojem, že vše ostatní je ve filmu jen proto, aby si autoři (producenti) odškrtli kolonky ve svých lejstrech. Nechápu, proč film potřeboval nezajímavý a naprosto neoriginální rodinný příběh, či proč tam museli násilně cpát vojenské pletichy na ovládnutí raptorů. Ne, já vlastně tuším proč – aby „každý dostal to svoje“. Ale ne, tak to nefunguje. Do filmu se nedá cpát něco jen tak navíc, jen proto, aby to tam bylo. Ve filmu by toho mělo být jen tolik, kolik toho je potřeba k vyjádření myšlenky. Tedy alespoň… v dobrém filmu.
T-Rex animatronicJistě, dá se říct, že rodinné drama a milostný příběh zde podporují myšlenku, že bychom měli přestat řešit blbosti, vytvářet mutované dinosaury a místo toho měli… měli mít lepší vztahy a dělat vlatní děti? Hmm… i na papíře to zní pitomě. Nicméně, to pořád nevylučuje, že kdyby to byly symaptické příběhy sympatických postav, tak nějak by tyhle vedlejší dějové linie podporovat hlavní myšlenku i mohly…

Bohužel, to je druhý obrovský zádrhel filmu. Herci. S výjimkou suprového Chrise Pratta, celkem talentovaného Ty Simpkinse (mladší z bratrů), vedlejší role Irrfana Khana (kazí mu to ale nelogické chování jeho postavy) a pár momentů Bryce Dallas Howard je to tragédie. Postavy přehrávají, nejsou sympatické a nejednou jsem zatoužil je pěkně jednu po druhé předhodit hladovým ještěrům. Zvlášť Vincenta D’Onofria v roli vojenkého velitele. Kde jsou proboha nezapomenutelné charaktery typu Dr. Alan Grant (Sam Neill), Dr. Ian Malcolm (Jeff Goldblum) či John Hammond (Richard Attenborough)? Postavy, kterým by se dalo fandit, o které bych se bál a zatínal prsty do sedačky, kdykoliv by byly v ohrožení. Chriss Pratt je sice fajn, ale je tak nějak jasné, že ve filmu nezemře. A ostatní mi byli celkem ukradení.

Takže tu máme příběhový mišmaš, nesympatické postavy, z čehož plyne zoufalý nedostatek napětí – co ještě zbývá? Dinosauři. Další naprosté nepochopení toho, proč originál tak skvěle fungoval. Dinosauři v Jurském světě trpí hned ze tří důvodů. Zaprvé, celá myšlenka, že obrovští prehistoričtí ještěři by se mohli omrzet, je bláznivá. Nevím co vy, ale já na lva v ZOO zírám s úžasem i jako dospělák a nemyslím, že by se mi takové stvoření omrzelo. Tak jako tak, tenhle přístup, že dinosauři jsou atrakce, která se omrzí, ještěrům nesmírně škodí, shazuje je, dělá z nich v průběhu filmu něco nezajímavého.

D-Rex digitalIndominus Rex je zajímavé monstrum, o tom žádná. Je hrozivé, neokoukané a smrtící. Ale je to v podstatě mutovaný exot s duševními problémy. Potvory z Jurského parku jsme mohli milovat, i když měly na mysli jen jak co nejrychleji všechno sežrat. Byla to ale zvířata hodná respektu. Opakuji – zvířata. To způsobilo, že jsme jim jejich dravost a krvelačnosti odpustili. D-Rex je hybrid, ke kterému se takový vztah buduje jen velmi těžko.

A ještě jedna poznámka k těm „zvířatům“. Je pravda, že v Jurském parku (a v pokračování) byly momenty, kdy se dinosauři chovali jako něco mnohem inteligentnějšího než obyčejné šelmy. Spielberg se  ale dokázal krotit a tyhle projevy omezil většinou jen na prohnané raptory (poklepávání drápem o podlahu, otevírání klik u dveří atd). Vždy se to navíc pohybovalo v rámci uvěřitelnosti a nikdy nepřekročil míru, kdy bychom vykřikli – tohle by to zvíře neudělalo! Bohužel, to co autoři předvedli v závěru Jurského světa,  to naprosto nesmyslné chování T-Rexe a velociraptora Blue bylo už daleko za hranicí. Ze zvířat se najednou staly komixové charaktery.

Kritizovat bych mohl ještě dlouho, faktem ale je, že Jurský svět už nyní selhává ve třech klíčových bodech – příběhové stavbě, postavách a ve ztvárnění dinosaurů. Jsou tu ještě další věci, třeba logické díry (spíše megakrátery). Jak mohli být v parku tak strašně nepřipravení na eventualitu útěku dinosaura? Proč nezkontrolovali jeho trackovací zařízení než vstoupili do výběhu? To neměli víc než jednu helikoptéru? Copak si majitel parku Masrani neuvědomil, že větší ztráta je přijít o celý park než zastřelit uniklého hybrida? Další nedostatky jsou třeba neschopnost režiséra rozlišit, jestli si film hraje na thriller, satiru nebo parodii, štval mě i  všudypřítomný product placement. Ale dost už. To hlavní jsem rozebral a dál už by šlo jen o plácání se v blátě.


jurskySvet

 

Kritika VFX

Proč ve filmu selhávají vizuální efekty? Ne, není to z důvodu, že by dinosauři měli málo polygonů. Že by textury nebyly dost detailní a simulace dost přesné. Důvod je daleko prostší ale zároveň o tolik závažnější – během filmu jsem prostě nevěřil, že tam ti dinosauři jsou. Jen velice těžko se to popisuje, ale ještěři v Jurském světě prostě působí… digitálně. Uměle. Neosobně. Stejně studeně jako Bryce Dallas Howard a celý její park, pouze s pár světlými výjimkami.

Co bych to ale byl za kritika, kdybych používal vágní popisy subjektivních pocitů. Po dlouhém přemýšlení je mi totiž celkem jasné, kde tvůrci udělali chybu. Vlastně to je dokola ta samá chyba, jakou dělá nespočet digitálně přeplácaných filmů dneška. Nezakotvili VFX v realitě. Dali do filmu naprosté minimum čehokoliv, s čím by se člověk mohl ztotožnit, něčeho reálného – a očekávali, že realistické simulace svalů a hi-rez textury diváka přesvědčí, že ti dinosauři jsou z masa a kostí. Nevím co vás, ale mně ani náhodou.

Lidská paměť funguje po svém. Pamatuje si silné okamžiky a ty průměrné dost často vynechává. Když se ve filmu objeví úžasně realistická, naprosto nezapomenutelná animatronická loutka, nechá to na vás dojem… A ten dojem zůstává i po zhlédnutí filmu, dojem, že jste viděli živé, dýchající zvíře. Nezáleží na tom, že v průběhu filmu spatříte pár digitálních dinosaurů, mezi nimiž je i pár celkem průměrných VFX – ti vám sejdou z mysli, neboť máte před očima pořád tu úžasnou reálnou loutku. Takhle přesně fungoval Jurský park. Takhle přesně NEFUNGOVAL Jurský svět.

Digitální dinosauři jsou zde na každém kroku, v průběhu celého filmu. Nemáte pořádně s čím srovnávat, dokonce i ty skvěle vypadající reálné hlavy raptorů od Legacy Effects byly nahrazeny.  A ačkoliv jsou CG modely ještěrů samy o sobě velmi propracované, jejich zasazení do reálného prostředí značně pokulhává. Skutečně, těžko se to u ILM dá pochopit, ale jejich compositing se mi v tomhle filmu zdál vyloženě špatný! No sami se podívejte na přiložené obrázky, vždyť přece nemohu být jediný, kdo to vidí, jak moc se svou (ne)ostrostí liší CG od reálu.

stado

Jednou jedinkrát se ve filmu objeví animatronický dinosaurusscénu s umírajícím apatosaurem jsme rozebírali už v pátek. Bohužel, ačkoliv mám k Legacy Effects obrovský respekt za jejich práci, můj názor je ten, že tahle loutka se moc nepovedla. Cosi v jejích trhaných pohybech a až příliš lidských modrých očích na mě křičelo – je to fake! A přesto na mě tahle scéna zapůsobila po stránce čistě emoční asi nejvíc z celého snímku! Jinými slovy, i ne úplně perfektní loutka dokázala navodit hlubší pocity než „dokonalí“ CG dinosauři.

A kromě toho – celý film na mě svými efekty působí podobně jako třeba Transformeři či nový Souboj titánů. Nefungují tak, aby podpořily příběh. Je tomu naopak – příběh je neustále přizpůsobován tomu, aby autoři mohli předvést co nejvíc „cool“ VFX scén. Tady je útočící dinosaurus, támhle je útočící stádo dinosaurů, támhle dinosaurus vyskakuje z vody a támhle zase exploduje. A teď je všechny poštveme proti sobě, protože… protože můžeme! Výsledek? Dinosauři už nejsou strašidelní. Už z nich nemáme hrůzu jako v roce 1993. Jsou jen… atrakcí.

veloci

Proč na tom tak záleží

Asi to moc prožívám, že? Chápu… pro běžného diváka určitě není důležité mé roztrpčené povzdechování nad úrovní megaúspěšného výblitku mainstreamové kinematografie. Ale věřím, že tenhle blog není pro takového diváka. Věřím, že na těchto stránkách chcete o filmu přemýšlet, ne ho přijímat, jaký je, „vypínat u něj mozek“ (jak se teď očividně stalo oblíbenou hláškou filmových kritiků) a promíjet mu jeho nedostatky.

Můj problém s Jurským světem není ani tak ten, že by to byl opravdu špatný film. Naopak, když ten mozek skutečně vypnete, docela bez problému se na něj dá koukat a některé prvky jsou povedené. Bohužel, utápí se v obrovské záplavě nedostatků, nedotažeností a hloupostí, se kterými se zkrátka nemůžu smířit, zvláště proto, že navazuje na jeden z mých nejoblíbenějších filmů všech dob.

Ale ani tenhle fakt by ve mně nevzbudil tak zapálenou reakci, vždyť takových sequelů, které naprosto pohřbily své předchůdce už bylo – Star Wars, Terminator a vlastně i samotný Jurský park se svým třetím dílem. Ne, ten pravý důvod, proč se tak hlasitě ozývám, je nadšená reakce s jakou byl Jurassic World přijat. Ozývám se, protože jelikož se tenhle blockbuster v posledních dnech stal jedním z nejvýdělečnějším filmů historie, znamená to, že další hollywoodské filmy ho odteď budou brát jako standard kvality.

A nezlobte se na mě, ale brát za standard kvality něco, co není výjimečné, pouze průměrné (až podprůměrné), něco, co má obrovské příběhové chyby, je digitální a bez života, co se svým filmovým uměním naprosto nemůže rovnat dílům jiných filmových mistrů – to mi přijde alarmující.


Závěrem ještě povzdechnutí: o kolik je jen tenhle starý a pro mnohé jistě předpotopní trailer lepší než ten na Jurský svět. A schválně si všimněte, kolikrát jsou během něj dinosauři skutečně ukázáni…

Pro hlubší rozbor nadčasovosti vizuálních efektů původního Jurského parku zavítejte sem.

Máte jiný názor? Nesouhlasíte (nebo naopak souhlasíte) s tím, co jsem napsal? Prosím, sdílejte své vlastní kritiky, budu jenom rád, když zjistím, co si čtenáři VFXcz o Jurském světě myslí. A rozhodně se nestyďte mi říct, pokud jsem vás tímhle článkem naštval. Rád budu polemizovat 🙂

 

Podobné články

Freelance filmař, trikař a grafik. Cinematic Director ve Warhorse Studios. Redaktor bývalého časopisu Pixel a tvůrce VFXcz.

  • Jakub Bouška

    Ahoj Martine, mám podobný názor. Bylo to blbé, a nefunkční… ale Indomius byl super, na něm stojí celej film. Raptoři trapas, armádni využití trapas nadruhou…efektově byl zvládnutej celej park a indomius, jinak nic…ale fakt je ten že jinak to celkem šlo…. jde o to že laťka tolerance debilit u filmů se díky filmům od Marvelu jako Avangers Antman atd tak trašně v poslední době snížila, že dnes už jsou lidi ochotní přistoupit na vše. Před deseti lety by se tomuhle ději lidi možná vysmáli…jinak díky za články o Jurskym parku, supr počtení

    • MartinKlekner

      Ahoj Kubo! Díky moc za komentář, naprosto souhlasim. Někdy jen tak sedim v kině a poslouchám reakce lidí na nejnovější trailery… a nestačim se divit. Dost často mám už při úvodních upoutávkách chuť odejít znechuceně z kina a pak jen okolo sebe slyšim reakce typu “Wow, to vypadá dobře, na to půjdu” (ano, stalo se mi to u traileru na Antmana). Nejde ale ohrnovat nosy na divákama, musí se změnit filmaři 🙂

      • Jan Feber

        Souhlasím s oběma… na mnoha filmech poslední doby jsem ani nebyl, protože si často říkám, že mi to za ty prachy nestojí, protože stejně nedostanu ani děj a ani efekty (ne, že by nebyly ve většině případů kvalitní, ale je to přesně tak, jak je ve videu úplně nakonci článku “The WETA Effect, or, Why Special Effects Peaked in the 90’s. – StoryBrain”) a ani žádnou vyjímečnou scénu, kterou bych si zapamatoval a vryla se mi do paměti. A je mi to neskutečně líto, protože s úrovní filmů klesá i “společenská” úroveň VFX. Když lidi, kteří mají rádi dobré filmy, vidí film, u kterého za něco stojí jen VFX, tak většina z nich začíná pohrdat ne filmem, ale právě VFX. Jenže ti lidi, ze kterých trh těží, a kterých je většina, to takhle mají rádi. U filmu chtějí jen vypnout a k tomu potřebují příslušně jednoduchý nebo smysl nedávající děj, u kterého nevadí, když vypnou mozek. :-/

        • MartinKlekner

          “A je mi to neskutečně líto, protože s úrovní filmů klesá i “společenská” úroveň VFX. Když lidi, kteří mají rádi dobré filmy, vidí film, u kterého za něco stojí jen VFX, tak většina z nich začíná pohrdat ne filmem, ale právě VFX.” To je hodně zajímavá myšlenka a já za ni moc děkuji! Pěkně řečeno…

  • Tomáš Pavlíček

    Studuji na filmové škole, kde se mezi sebou často dostáváme do střetu názorů nad kritikou nejnovějších filmů. Když jsem například viděl trailer na nového Šíleného Maxe, bylo mi tak nějak jasné, že to bude celé postavené na zběsilé akci a dějově vykradené. Podivil jsem se, když jsem krátce po premiéře kontroloval světové i české hodnocení a kritiky tohoto filmu (ČSFD 85%). Říkal jsem si “ten film musí mít něco výjimečného, co z traileru nejde vypozorovat, jinak by to přeci lidi takhle nevynášeli do nebes!”. Dal jsem tomu tedy šanci a šel na to do kina, abych tento prvek v ději našel… bohužel se tak nestalo. Dá se říci, že kdybych nebyl profesně zaměřený na VFX, byl bych zhnusen od začátku až do konce… Občas mi všechny ty recenze a procentní hodnoty přijdou zkreslené/zmanipulované. Občas už nevím, jestli to hovno je před plátnem nebo za … pravda bude ale asi někde uprostřed. Je poté docela zábava poslouchat střet názorů pozitivních a negativních. Pro mě osobně plní tyto filmy pouze úlohu “formy”, nikoliv “obsahu”. Totéž se stalo i u Jurského světa, pročež souhlasím s celým tvým článkem od A až po Z.

    • MartinKlekner

      Zdravím a děkuji za komentář! Když jsem viděl trailer na Mad Max poprvé, měl jsem úplně ty samé reakce – film se mi nelíbil, nic mě na něj nelákalo, všechno to bylo na mě až příliš bláznivé, divné a nesymaptické. Musím se ale přiznat, že mě v kině nijak neurazil, rozhodně ne tak jako Jurský svět. Klíčem pro mě byly hlavně postavy, kterým jsme z nějakého důvodu dokázal fandit – a pak samozřejmě povedená akce. Rozhodně se ale podle mě nejedná o geniální film, jak někteří tvrdí. To by musel mít něco víc než jen pár dobrých postav a pěkné výbuchy.