Jurassic World: Fallen Kingdom – reálný a digitální Indoraptor

3 weeks ago by in VFX články Tagged: , , , , , , , , , , , , , ,

Tvůrci filmu Jurassic World: Fallen Kingdom se velmi snažili, aby se se svým novým dinosauřím záporákem odlišili od Indominus Rexe z předchozího dílu. Narozdíl od bílého masového vraha, Indoraptor měl být mentálně nevyrovnaný tvor, jehož osobnost měla připomínat šikanované dítě. Osm metrů dlouhé, tunu vážící dítě s tlamou plnou zubů a schopností pohybovat se smrtící rychlostí po všech čtyřech. 

Na vývoji hybrida se sešlo několik zkušených týmů, které se podílely na vizuálních i praktických efektech. ILM pod vedením supervizorů Davida Vickeryho (Children of Men, The Dark Knight, Harry Potter and The Deathly Hallows) a Alexe Wuttkeho (Thor: The Dark World, Ant-Man, Wonder Woman) vytvářeli digitální verzi Indoraptora, zatímco Neal Scanlan (speciální efekty a masky pro Prometheus, Force Awakens, Rogue One atd) a jeho tým vytvářeli několik verzí praktického modelu.

Mezi zvířetem a monstrem

Potíž s Indoraptorem byla ta, že zatímco jiné dinosaury šlo zkoumat z dostupných kostí a paleontologických poznatků, tento byl čistou fikcí. V rámci příběhu filmu se jednalo o kombinaci DNA velociraptora a mutovaného Indominus Rexe z prvního dílu Jurského světa. Narozdíl od něj však tentokrát šlo o tvora stvořeného čistě pro vojenské účely. Tvůrci při jeho designu kráčeli po tenké čáře, neboť se neustále úzkostlivě snažili balancovat mezi uvěřitelným zvířetem a pokřiveným monstrem.

Designerská hvězda Jama Jurabaev (sledujte zde), který stál v čele art departmentu v ILM, strávil vždy několik týdnů designem každého z nových ještěrů. Indo byl z nich všech jednoznačně největším oříškem. Jeho podoba přitom do značné míry vycházela z potřeb příběhu. Musel být dostatečně velký, aby vzbuzoval hrůzu, ale ne příliš, aby se vešel do stísněných prostor Lockwoodova sídla ze závěru filmu. Sedmimetrová délka a třímetrová výška byl finální kompromis, podle nějž se pak řídila i stavba filmových kulis.

Finální design od Jama Jurabaeva, základový model v ZBrushi dodělaný paintoverem

Kromě toho Jurabaev nadesignoval celkové proporce zvířete, pohublé údy, nezdravě vypadající pokožku, včetně jedovaté barevné palety a roztodivné vzory šupin, mezi nimiž mnohdy celé kusy chybí. To vše mělo poukazovat na fakt, že v DNA kódu zvířete se vlivem uspěchanosti jeho tvorby vyskytuje množství chyb. Při tvorbě se koncept tým nechal inspirovat i reálnými zvířaty – například šupinami varanů černých, drápy leguánů, zbarvením žab pralesniček atd.

Režisér J.A. Bayona dal týmu do rukou i množství méně tradičních referencí. Jednou z nich prý byla černobílá fotka vojáka ze zákopů první světové války. Nešťastník právě přežil bombardování a v jeho přivřených očích se zračil šok a odpor, smísený s podivnou letargií. “Tak chci, aby působily oči Indoraptora,” řekl režisér hned na jedné z prvních schůzek s konceptáři.

Animace vyšinutého dinosaura

S tímto prvotním designem byly nerozlučně spjaté i animační testy. Tým supervizora Jance Rubinchika (Kong: Skull Island) rychle odhalil, že celkové proporce Indoraptora bude nutné poupravit, aby se zvíře mohlo věrohodně pohybovat po dvou i všech čtyřech. Právě proto oproti původním nákresům prodloužili torzo, poupravovali délku rukou a rozhodli se posadit ramena o něco níže. Důležitým animačním prvkem byly rovněž drobné záchvěvy a cuky, které Indoraptorem neustále projížděly. Cílem bylo ještě zintenzivnět dojem psychické nevyrovnanosti. Všechny tyto naanimované záchvěvy digitálního svalstva pak předávali simulačnímu oddělení, které rozechvívalo dinosaurovu podkožní tkáň.

Kromě digitálního modelu vzniklo pro film i několik modelů praktických. Tým Neala Scanlana si samozřejmě od začátku byl vědom, že ne všechny Indoraptorovy pohyby lze věrohodně nasimulovat s animatronickou loutkou. Různé podkožní cukání, mrkání atd samozřejmě později musely vzniknout na digitální verzi. I přesto se nakonec praktické modely do filmu dostaly, ať už v kompletních či digitálně vylepšených podobách. A když už nic jiného, vždy alespoň pomohly s natáčením filmových záběrů, které se díky nim snáze rámovaly a svítily.

 

Pratické modely

Pro Indoraptora vznikl animatronický model hlavy a ramen, dále separátní ruce a nohy. Tyto loutky sloužily za základ většině detailnějších záběrů a podle nich animátoři vytvářeli své animace. Nejednou se stalo, že část modelu zůstala ve filmu reálná, zatímco jiná byla doplněna digitálně, aniž by byl poznat rozdíl. To byl i případ detailů na ještěrův obličej – animatronická čelist mnohdy zůstala, zatímco oči, vnitřek tlamy a oblast okolo nosu byly CG.

Už při tvorbě prvního Jurského světa se tvůrcům vyplatilo mít na scéně loutkaře, kteří nosili repliku dinosauří hlavy, aby herci věděli, kam se dívat. U velociraptorů to bylo jednoduché – performeři v motion capture oblecích měli na nich připevněné “velociraptoří čepičky” – více v tomto článku. Indoraptor byl nicméně příliš velký, aby se dal použít stejný postup.

A tak se tvůrci rozhodli vytvořit nafukovací model. Jeden loutkař držel Indoraptorovu nafukovací hlavu ve správné výšce, druhý držel jeho nafukovací ocas a neustále se snažili vzájemně pohybovat ve stejné vzdálenosti, aby byla zachována délka netvorova těla. S tímto modelem běhali po place a zkoušeli jednotlivé scény, dokud se kameraman nenaučil nazpaměť své pohyby a herci své výkony.

V ideálním případě pak dali loutku pryč a natočili clean pass… často se však prý stalo, že záběry s loutkou byly lepší. Ačkoliv mohla někdy působit trochu směšně, i přesto přítomnost něčeho fyzického na place způsobila, že všechna jetí měla větší energii. Což pro trikaře ve výsledku znamenalo odstraňování nafukovacího Indoraptora, dokreslovačky a retuše.

Komentář k filmu

Kdybych měl soudit nezaujatě, označil bych nejspíš Zánik říše za pohodový letní film, který neurazí ani nenadchne. Bohužel, to bych nesměl být tak velkým fandou Jurského parku a dinosaurů. Nelíbí se mi, kam tvůrci Jurského světa s trilogií míří a přiznám se, že koncept mutovaného dinosaura a jeho vojenského využití mi přijde zdaleka nejhloupějším motivem, který šlo vybrat. Ano, dává tvůrcům příležitost vyřádit se na designech dinosauřích monster. Bohužel, z těchto úžasných stvoření se s každým dílem stává větší a větší atrakce… což není to, proč jsem se do nich zamiloval v Jurském parku. Obšírněji jsem se o tom rozpovídal v tomhle díle Movie Time:

Podobné články

Freelance filmař, trikař a grafik. Bývalý Cinematic Director ve Warhorse Studios. Milovník Pána prstenů a Jurského parku. Tvůrce VFXcz.