Jít raději na školu nebo do práce?

1 year ago by in Jak prorazit do VFX průmyslu Tagged: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

Jedna z nejčastších otázek, kterou od vás, čtenářů, pravidelně dostávám zní: “Mám po střední raději začít rovnou pracovat nebo mám zkusit jít na výšku? A jaké vysoké školy se tady vůbec tomuhle oboru věnují?” Pro mnohé začínající tvůrce je to vůbec nejdůležitější otázka, která do značné míry formuje jejich vstup do trikového průmyslu a jeho postup v něm (hned vedle rozhodnutí o tom, zda být či nebýt freelancerem). A právě proto jsem se rozhodl věnovat jí dnešní článek.


Na školu?

Ze své zkušenosti vám mohu říct jedno – když se posnažíte, studium umění / filmu / grafiky na výšce se vám vyplatí. A to ať už je daná škola dobrá či špatná. Má to ovšem jednu podmínku: musíte chtít žít tím, co studujete. Musíte se chtít učit cokoliv se vám naskytne, musíte chtít aplikovat to, co se dozvíte a aktivně shánět příležitosti, jak všechny zkušenosti zúročit – nejlépe svými prvními placenými zakázkami. Nelze jenom přijít na školu a čekat, že vám vše bude naservírováno na stříbrném podnose; přesně tenhle typ studentů spěje k práci v McDonaldu.

Z toho důvodu nedoporučuji jít po střední škole jen tak na nějakou školu (například na určitá humanitní studia, kde student často nemusí hnout prstem, aby úspěšně prošel). Čím blíže je daná výška tomu, co skutečně chcete studovat, tím větší jsou šance, že se vám vyplatí. Má totiž jeden zásadní důvod: na výšce, která se týká vámi vybraného oboru, získáte ty správné kontakty. Já vím, zní to hrozně vypočítavě. Jestli ale existuje něco, co jinde než na výšce získáte daleko obtížněji, pak jsou to právě známosti s lidmi z oboru. Ať už s těmi již zkušenými nebo s těmi, co rovněž začínají, ale jednou se stanou profesionály. Čím více takových lidí znáte, tím větší je šance, že se na vás jednou obrátí s nabídkou práce či zakázky.

Vysoké studium je výborné pro jednu věc: je to takové zahřívací kolo před pracovním životem. Ano, školy se liší, některé studentovi zaberou veškerý volný čas, jiné zase téměř žádný. Tak jako tak jsem ale přesvědčen, že – alespoň zezačátku – je vše o mnoho jednodušší, než skutečný pracovní život. Na škole nemusíte platit sociální a zdravotní, nemáte zas až takovou nouzi o živobytí,  nejste rovnou vrženi do často nesmlouvavého profesionálního prostředí. Mnohým lidem taková přechodná doba pomůže se lépe aklimatizovat.

A kromě toho jsem přesvědčen, že studentský život je přirozenou součástí vývoje mladého člověka – ať už si více užívá učené studentské diskuze u vína či divoké kolejní kalby.

Z těchto důvodů – škola v oboru vám dává příležitosti, kontakty a pomáhá vám se připravit na profi životní dráhu – si myslím, že zvolit oborově zaměřenou vysokou školu není vůbec od věci.

Příkladem člověka, který školu využil k vytvoření vlastního projektu je Martin Nábělek, se kterým jsem před časem vedle tohle interview.

Off

Do práce?

Někteří lidé jsou však jiní. Někteří nepotřebují nárazníkové období, někteří se raději vrhnou do profesního života po hlavě – a uspějí. I taková možná je naprosto v pořádku. Záleží zde na jediném (a teď  mi dovolte vulgární výraz): musíte na to mít koule. Musíte se znát tak dobře, abyste mohli říct “Ano, jsem ten typ člověka, školu nepotřebuju a mám dost disciplíny, abych se o sebe postaral a všechno se sám naučil.” Pokud takoví nejste, varuji vás – začínat v tomhle oboru bez kontaktů a zkušeností není žádný med.

Já osobně jsem měl to štěstí, že jsem si díky škole (která na mě nekladla přehnané nároky) a rodině (která mě v přechodných fázích života poskytla azyl) mohl dovolit několikaměsíční samostudium, během kterého jsem denně konzumoval takové množství tutoriálů, že mi z toho jde dodnes hlava kolem. Jsem přesvědčen, že podobné období, během kterého se do sebe pokusíte nasoukat veškeré vědomosti z oblasti, které se chcete věnovat, je zásadní. Stejně jako v případě školy, to však vyžaduje jedno: musíte tu látku milovat. A být trochu blázen, protože zavřít se na pět měsíců v pokoji a téměř nevycházet není úplně normální.

Přesně to je ale myslím potřeba k tomu, abyste dokázali bez pomoci prorazit. To a nějaký ten osobní projekt. O důležitosti osobních projektů mluvím neustále – v době, kdy dobrých VFX a grafických tvůrců přibývá, je to myslím jedna z mála možností, jak se skutečně zviditelnit (viz třeba interview s Martinem Nábělkem). Myslím si, že je potřeba si sednout, říct si, co doopravdy chcete dělat a pak vytvořit nějaký ten větší projekt, video, ohromující render či cokoliv, co se vymyká běžné dennodenní tvorbě. Když takový projekt prorazí do světa, garantuji vám, že pracovní příležitosti přijdou samy.

Jak jsem ale zmínil, začínat bez jistoty školního zázemí může být velmi krutá zkušenost. Musíte se osamostatnit a zajistit si živobytí. Pokud se vám nepodaří získat stálé zaměstnání (což je v tomhle oboru spíše výjimka) budete nuceni jít na úřad práce či si zřídit živnostní list a začít platit daně. Pro někoho vzrušující záležitost, pro spoustu ostatních však fáze, která může nahánět hrůzu. Proto vám radím, nevstupujte do profesního života jen tak, bez uvážení. Mnozí z vás mi píšete, že chcete opustit školu, která vám nic nedává. Já vás tímto upozorňuji, že samostatnost má dvě strany mince a její rub může způsobit, že zakotvíte v práci, kterou budete nenávidět – prostě proto, že nebudete mít jinou možnost.

Jakmile se nicméně rozhodnete zavrhnout školu a jít neohroženě do neznáma, pak doporučuji články z rubriky Jak prorazit.

Skvělým příkladem člověka, který se toho nebál, je třeba známý Pavel Kacerle. Je příběh čtete zde.

Pavel Kacerle

Pavel Kacerle, příklad člověka, který se vyprdl na školu a dotáhl to daleko. Zdroj: CzechCrunch

Kam na školu?

Většinou po položení podobné otázky doporučím Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně. Čistě proto, že jsem ve zlínském prostředí studoval, miloval ho a potkal jsem tam spoustu úžasných lidí, ze kterých se většinou stali velmi kvalitní tvůrci a oboroví profesionálové. Půjdete-li na bakalářský obor audiovizuální tvorby a případně se pak dostanete na magisterská studia obor VFX, za jehož zřízením stojí mimo jiné sám pan Boris Masník, nemůžete prohloupit.

V závislosti na tom, co chcete studovat, je zde u nás spousta dalších možností. Je zde samozřejmě prestižní FAMU a jeji animační a audiovizuální studia + filmová studia z různých oborů (kamera, střih, režie). Je sice nesmírně těžké se tam dostat a často rozhodují spíše známosti a protekce, než vaše tvorba a vědomosti, zato je to však léty prověřená klasika.  Dál je zde pražská UMPRUM  a plzeňská ZČU s animační ateliérem. Zapomenout nesmíme na písecké školy: FAMO s bakalářským studiem vizuálních efektů a soukromá VOŠka SVOŠF – obě dvě vyprodukovaly spoustu šikovných lidí. V Praze se pak nachází VŠKK s oborem VFX, s tou však nemám žádné zkušenosti… (pokud máte, piště do komentářů).

V Čechách existuje rovněž spousta míst, kde se dají studovat multimedia, fotografie, grafika, umění atd. Vše vám může pomoct v trikové kariéře, ale vyjmenovávat je všechny by nemělo smysl. Spousta nesrovnatelně kvalitnějších škol je pak i v zahraničí, s nimi však mám jen mimimum zkušeností. Kromě toho je celkem jistá jedna věc: narozdíl od českého prostředí, v zahraničí se kvůli studiu hodně zadlužíte. A to není úplně výhodná výchozí pozice.

 

Kam do práce?

Seznam českých a slovenských studií postupně přidávám do kolonky Zdroje – neváhejte ho tedy navštívit.

 

Závěrem

Jak můžete vidět, snažil jsem se v článku nepreferovat ani cestu školního vzdělání ani přímou cestou do pracovního života. Stejně jako v případě otázky freelancer vs studiový zaměstnanec, i tady záleží především na nátuře každého z vás. Musíte k sobě být upřímní a snažit se sami sebe co nejlépe poznat – teprve pak suďte, která z možností se pro vás více hodí.

Na druhou stranu ale nezoufejte. Jedno vám totiž můžu zaručit – když budete tvrdě pracovat a efektivně soustředit své síly, dojdete v tomhle průmyslu daleko.

Podobné články

Freelance filmař, trikař a grafik. Cinematic Director ve Warhorse Studios. Redaktor bývalého časopisu Pixel a tvůrce VFXcz.

  • František Ferebauer

    No ideálně práci ke škole.

    • Moje zkušenost je většinou taková, že studia nechtějí přijímat studenty – potřebují lidi na fulltime. Freelance zakázky během školy dělat samozřejmě jdou.