Jak začít s VFX #19: Jak na CG animaci?

2 years ago by in Jak začít s VFX Tagged: , , , , , , , , , ,

Dobří počítačoví animátoři jsou jedni z nejžádanějších digitálních tvůrců v téhle branži. Animace je kouzelný obor, který pokud se dělá kvalitně, dokáže dodat osobnost digitálním stvořením, a pokud se dělá špatně, dokáže zničit i dokonale vizuálně zvládnuté výtvory. Animace je vědou o tom, jak tvořit přirozený pohyb a jako taková vyžaduje bedlivé oko a vytříbený cit pro to, jak vlastně onen „přirozený“ pohyb vypadá. Ale nejde jen o přirozenost. Dobrý animátor je ten, kdo přesně ví, kde je třeba určité gesto přehnat, kde je třeba vypíchnout drobný detail mimiky a kde animaci řádně obzvláštnit. Dobrý animátor vdechuje vznikajícímu dílu život.

Kdysi tomu bylo tak, že animátorů bylo na světě relativně pomálu, malovali na papír a musely jich být celé velké týmy, aby zvládli vytvořit celovečerní animák. S příchodem počítačů se tento proces nesmírně zrychlil a zjednodušil. Dnes už je tato klasická animace téměř zapomenutá a 99% produkcí vzniká digitálně, přičemž jeden dva šikovní tvůrci dokáží vytvořit dlouhé minuty finální animace.

Dvě zcela základní animační skupiny jsou 2D a 3D animace, které ve svém jádru probíhají obě identicky, k jejich realizaci nicméně vedou úplně odlišné cesty a jsou pro ně použity zcela odlišné softwary a konkrétní metody. V rámci tohoto tématu se nicméně budu zaměřovat na 3D skupinu, protože mluvíme-li o animaci pro VFX, mluvíme dnes v drtivé většině případů právě o 3D animaci.

Samotné animaci předchází proces riggingu, který jsem popsal už v jednom z předchozích dílů tohohle tématu. Dá se říct, že abyste se stali animátorem, nepotřebujete rigging umět – přesto je to však nesmírnou výhodou a v mnoha případech vám to pomůže jak k lepším výsledkům práce, tak ke kariérnímu postupu. I zde ostatně platí to, co všude v tomhle (a vlastně i jakémkoliv jiném) oboru: čím víc toho umíte, tím větší máte šanci uspět.

Metody animace

První a základní metodou animace je keyframe animace. Keyframe je vpodstatě určený bod, na kterém se daná část těla digitální postavy nachází v daném čase. Když pak každé části těla určíte, že  v tomhle čase má být na tomhle místě, vaše postava bude mít nějakou určitou pózu. V dalším čase pak vytvoříte jinou pózu a takhle pokračujete, dokud nevznikne plynulá animace. Z tohoto polopatického vysvětlení plyne ta nejzákladnější metoda animace, která zde byla už od dob klasických: straight ahead (někdy nazývaná jako frame-by-frame). Jinými slovy, pro každé okénko výsledného produktu (15 okének za sekundu pro klasickou animaci, 24 pro film, 30 pro hry) musíte vytvořit určitou pózu tak, aby když se pak výsledek pustí v reálném čase, vypadala animace plynule, přirozeně a „pěkně“ (ať už to v daném případě znamená cokoliv).

S příchodem počítačů nicméně vznikla další metoda, která se nazývá pose-to-pose. Ta vám umožňuje umístit keyframy jen na určitá klíčová místa animace (obyčejně na vrcholové a extrémní pozice, např nejintenzivnější fázi protahování, krajní fázi úderu atd) a počítač sám vytvoří animaci mezi těmito místy (interpoluje mezi nimi). Vy si pak hrajete se způsoby, jimiž interpolace probíhá (lineární z bodu A do bodu B, měkká interpolace, vzrůstající či klesající atd) a přidáváte tzv. breakdowny tam, kde je potřeba mít animaci detailnější. Samozřejmě to není tak, že by počítač dělal všechnu práci za vás – většinou skončíte s keyframovanými víc než 50% záběrů. Touto metodou můžete nicméně za mnohem méně času a pomocí mnohem menšího počtu keyframů docílit stejně detailní animace jako v předchozím případě. Není tedy divu, že od úsvitu digitální animace byla volbou číslo jedna pro všechna studia.

V současnosti nicméně mnohé produkce sáhnou po službách zařízení zvaného motion capture.  Jistě jste už o takové věci slyšeli, pokud ale ne, představte si místnost, která je obklopena kamerami a všechny kamery sledují pohyby herce, jenž se v ní pohybuje. Herec má na sobě speciální oblek posetý jasně viditelnými body na všech klíčových anatomických místech jeho těla (boky, kolena, lokty, ramena, hlava atd). Pozice všech těchto bodů jeho kostry v čase je přenášena do počítače, kde se aplikuje na virtuální reprezentaci herce. A pak už tvůrcům nic nebrání v tom přenést tyto pohyby na libovolnou CG postavu (má-li alespoň trochu podobné proporce). Řečeno znovu a jednodušeji: jakýkoliv pohyb na motion capture stagi se zachytí a převede na vámi vytvořenou digitální postavu. Úloha animátora v tomto procesu pak je čištění takovýchto animací (protože každé nahrávání bude mít vždy nějaké nepřesnosti) a dodávání sekundárních pohybů (animování detailních pohybů, zvláště prstů a chodidel, mnohdy pak i animace tváří a dodávání detailního hereckého výkonu).

Software

Pokud se v téhle oblasti už nějakou dobu pohybujete, pravděpodobně vám nyní nebudu odhalovat nic nového.  Naprostý prim totiž hrají produkty od firmy Autodesk. Nebudu zde prohlašovat o žadném softwaru, že je lepší nebo horší než jiný, protože principy a postupy 3D animace jsou v jádru všude stejné. Maya a 3DSMax jsou nicméně standardem, který využívají tisíce tvůrců po celém světě. Specializovaný Autodesk MotionBuilder je rovněž nesmírně populární volbou. Softimage se stále používá jak pro film tak hry (ačkoliv pro něj už skončila podpora), z novějších se pak hodně ujal Houdini pro VFX, Cinema 4D pro reklamní produkty a Blender u menších produkcí.

Tutoriály

I v této oblasti existuje nespočet velmi kvalitních tutoriálů, které seženete jak za poplatek tak zadarmo. Jednou z nejlepších sérií DVD, které můžete sehnat, je produkt Character Animation od Gnomon Workshop, který vás provede od základů přes první fullbody animace a tvorbu emocí, až po Lip Sync (animace řeči synchronizované s audiem). Digital Tutors nabízejí snad ještě rozsáhlejší kurzy pro začátečníky i pokročilé, musím však říct, že většina z těch pro nováčky je nuda k uzoufání. Úžasnou alternativou k video tutoriálům je pak například kurz Animation Mentor, který vás základy a různými cvičeními provede online pod vedením zkušených lektorů, s možností pravidelného feedbacku a konzultací. Je to drahé, ale vyplatí se to! Úplně skvělý je také tento kurz od animátorů z Valve, pouze za 99 dolarů. Pokud pak mermomocí chcete tutoriály zadarmo, podívejte se třeba na 3Dtotal nebo hledejte na Youtube a Vimeo.

V této oblasti se rovněž velmi vyplatí uvažovat o koupi knih. The Animator’s Survival  Kit od Richarda Williamse je kniha, která se dá bez váhání nazvat animační biblí. Skutečně vás naučí všechno potřebné pro tvorbu vašich vlastních animací. The Illusions of Life pojednává jak o základech tak o historii animace jako takové. Mitrovství 3D animace od Isaaca Kerlowa je pak titul přeložený do češtiny, takže pokud je pro vás angličtina bariérou, můžete uvažovat o koupi tohohle titulu.

Rovněž si nenechte ujít tuhle českou stránku, která se věnuje přímo animaci.


 

Další díl o CG simulacích hledejte zde.

Předchozí díl o renderingu hledejte zde.

Celý seriál pak k nalezení zde.

Podobné články

Freelance filmař, trikař a grafik. Cinematic Designer ve Warhorse Studios. Redaktor časopisu Pixel a tvůrce VFXcz.