Jak vznikal Jurassic Park #7 – Velociraptoří oblek

2 years ago by in Historie VFX Tagged: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

Čím dál víc obdivuji to, jak úžasně vynalézaví byli tvůrci při tvorbě Jurského parku. Skvěle je to vidět třeba právě na tvorbě velociraptorů. Nejenže totiž vytvořili revoluční digitální modely pro několik záběrů ve filmu – zároveň jim bylo jasné, že na detailnější a delší sekvence se vyplatí jít praktickou cestou. A tak v Stan Winston Studiu vytvořili sérii důmyslných pomůcek a obleků, které jim měly pomoci uvést “reálné” raptory na plátna kin.


 

Velociraptor model

Referenční modle, který vznikl stejně jako v případě T-Rexe v životní velikost, aby z něj pak mohl být odlit latexový model těla velociraptorů

Stejně jako v případě T-Rexe, i raptoři měli tedy své reálné modely, které se pohybovaly na place. Tyhle byly ale velice odlišené. Vedení nad projektem se ujal John Rosengrant a ten měl v hlavě specifický nápad – chtěl udělat raptoří oblek, do kterého by se mohl nasoukat živý člověk a který by mu umožnil vypadat a pohybovat se jako tenhle úžasný ještěr.

Vše začalo tvorbou drobných modelů a konceptů, které měly ukázat, že nápad může reálně fungovat. A tak vznikl i modýlek, který můžete vidět níže, v němž je jasně vidět, v jaké pozici se měl nacházet člověk ovládající oblek – ve všech případech mělo samozřejmě jít o Rosengranta.

Jakmile Stan Winston uznal, že tohle bude fungovat a dal projektu zelenou, začali tvůrci vytvářet první verze napasované přímo na Rosengranta, nejdříve pouze z modelářské pěny. Cílem bylo mít velice mobilní koncept obleku, který by se pak předělal do verze z latexu a obohatil o nějaké ty animatronické části.

Raptoří oblek nebyl jediný vynález studia Stana Winstona - pro některé nízko umístěné záběry byly využity raptoří nohy...

Raptoří oblek nebyl jediný vynález studia Stana Winstona – pro některé nízko umístěné záběry byly využity raptoří nohy…

“Stan po nás vždycky chtěl velmi dobré herecké výkony při ovládání loutek,” vzpomíná Rosengrant. “A i když šlo v podstatě jen o stvoření, jehož jediným cílem bylo zabít svou kořist, musel jsem do něj vložit osobnost, charakter a spoustu fyzicky náročných pohybů.” A právě proto trénoval dlouhé týdny uzavřený v raptořím kostýmu, aby všechny jeho pohyby vypadaly přesně tak, jak je Phil Tippett naanimoval v prvotních animaticích.

Raná verze raptor suitu

John Rosengrant navlečený do rané verze velociraptořího obleku

To v praxi znamenalo, že kdykoliv hrál, musel se Rosengrant předklonit do pozice, jako by byl na lyžích, tak vydržet a pohybovat se v ní po celou dobu svého výkonu. “Moje záda vypověděla službu vždy tak po třiceti minutách,” vzpomíná se smíchem. “A to jsem na to trénoval mnoho týdnů. Všichni na mě ale spoléhali, takže jsem si nemohl dovolit udělat to špatně – režisér, producent, ostatní herci, všichni spoléhali na to, že předvedu skvělého raptora.”

 

 

 

Postupně, díky nasazení celého studia, Rosengranta a jeho “raptořího pomocníka” Marka McCreeryho, který jednak vytvořil raptoří koncepty a také si v některých scénách zahrál druhého raptora na scéně, vznikl ještěří oblek nerozezanatelný od reality. Byl zhotoven z latexu a designován tak, aby se dal zabírat od kolen nahoru (jinak by se odhalila lidská stavba nohy). Herci měli v kostýmu kontrolu nad otevíráním čelisti, mohli ovládat ruce s obrovskými drápy a animatronické oddělení se staralo o úžasně realistické oči. Postupně se oblek změnil ve skutečného raptora, ze kterého šla hrůza.

Bestie ve finálních fázích dodávání textur

Bestie ve finálních fázích výroby

 

 

 

 

Ve filmu je velké množství záběrů s raptory v hlavní roli. Myslím, že žádný se však nezaryl do paměti diváctva jako ten v kuchyni návštěvnického centra, který ačkoliv kombinuje digitální efekty, praktické obleky, raptoří loutky a části ještěřích těl nasazených na herce (pro různé záběry například existovaly nasazovací raptoří nohy), vše naprosto dokonale funguje dohromady. Nebylo diváka, který by si v roce 1993 řekl – ha, to je člověk v obleku! Ha, to je digitální efekt! Nikdo neměl nejmenší tušení. Jediné, co zůstalo, byla legendární filmová scéna, u které se tajil dech.


 


 Téma “Jak vznikal Jurassic Park”:

Díl 1: O nadčasových vizuálních efektech

Díl 2: Jak to začalo

Díl 3: Digitální revoluce

Díl 4: Natáčení

Díl 5: Jak postavit T-Rexe

Díl 6: Bestie na place

Díl 7: Velociraptoří oblek

Díl 8: Brachiosaurova hlava

Díl 9: Postprodukce

 

 

 

Podobné články

Freelance filmař, trikař a grafik. Cinematic Director ve Warhorse Studios. Redaktor bývalého časopisu Pixel a tvůrce VFXcz.