Jak vznikal Jurassic Park #5 – Jak postavit T-Rexe

2 years ago by in Historie VFX Tagged: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

V roce 1986 se Stan Winston podílel na filmu Aliens, pro který vytvořil animatronický model vetřelčí královny v reálné velikosti. Tento model je dodnes opěvován a v té době šlo o naprostý zázrak a vrchol řemesla. Nebylo tedy divu, že ho v roce 1992 oslovil Steven Spielberg s úkolem, který se zdál ještě daleko bláznivější. Chtěl totiž postavit tyrannosaura. V životní šestimetrové velikosti a plně funkčního. Winstonovi bylo hned jasné, že tohle bude jeho životní dílo – a měl pravdu… Ještě předtím si ale při stavbě a natáčení tohoto majestátního ještěra měl projít hotovým peklem.


 

“Původní myšlenka, se kterou Steven přišel – že když jsme zvládli postavit čtyřmetrovou královnu vetřelců, zvládneme i T-Rexe – byla hodně naivní,” usmíval se při pozdějším popisování projektu Winston. “Jakmile jsem o celém úkolu začal více uvažovat, začala mi vyskakovat varovná světélka a rychle mi docvakly všechny ty důležité rozdíly. Například že královna neměla žádné svaly a povrch jejího těla byl tvrdý – narozdíl od ještěra, jemuž se pod kůží rýsuje mohutné svalstvo, jenž se musí viditelně pohybovat. Královna nepůsobila dojmem obrovské hmotnosti – T-Rex ano. V prvé řadě ale šlo o fiktivní charakter, naproti tomu dinosauři byli tvorové z masa a kostí a jediný rozdíl, který je odlišoval od reálný zvířat, je, že vyhynuli před 65 miliony lety.” Jaká tedy byla Winstonova odpověď na Spielbergovu nabídku, když mu všechny tyto rozdíly shrnul? “Ano, samozřejmě, že to postavím.” “A víš, jak to udělat?” chtěl vědět Spielberg. Na to Winston s úsměvem odvětil: “Nemám tušení. Ale na něco přijdu.”

Stan Winston TRex

Stan Winston a jeho tým při tvorbě kostry pro latexovou kůži T-Rexe

To “něco” nicméně v roce 1992 obnášelo rozšíření jeho stávajícího studia a pořízení celé jedné nové budovy, jíž se musel zvednou strop, nehledě na zvětšení jeho týmu šikovných tvůrců. “V té době se nám překrývaly práce na spoustě jiných projektů, nekoupil jsem tedy nové prostory jen proto, abych tam postavil dinosaura, ale abych tam postavil dinosauara A měl ještě kam dát všechna ostatní oddělení, včetně vlasového, modelovacího, malovacího a mechanického. To vše jsem nicméně dělal jen proto, abychom umožnili vznik Jurského parku…”

“Víš jak to udělat?” chtěl vědět Steven Spielberg.

“Nemám tušení. Ale na něco přijdu,” odvětil Stan Winston.

Sám Spielberg měl už mnoho zkušeností s tím, jak důležité je mít kvalitní mechanické modely, pokud se z nich mají stát defacto hlavní hvězdy filmu. A ještě více zkušeností s tím, jaké to je, když tyhle modely nefungují jak mají – třeba model žraloka byl v průběhu natáčení celých Čelistí v krajně nefunkčním stavu. Režisérovi však bylo jasné, že tentokrát to bude muset být jinak. Tentokrát neměla být půlka modelu skryta pod vodou a ani šikovný střih by nedokázal zakrýt to, kdyby dinosauři nepůsobili věrohodně. Laťka byla tedy i zde zatraceně vysoko.

Tvorba ikonických designů

TRex model

Původní 1:5 model, který sloužil jako předloha

Samotní autoři a tvůrci dinosaura vzpomínají, že hlavní pro ně tenkrát byla umělecká stránka a pěkný vzhled dinosaurů – až pak šla na řadu mechanická část. “Museli být dokonalí,” vzpomíná Paul Mejias, jeden z tehdejších zaměstnanců studia Stana Winstona. “Stan chtěl něco ikonického, něco, co by se lidem zarylo do paměti. Jen u T-Rexovy hlavy jsme vytvořili 13 variací – a takto jsme postupovali u každého dinosaura, u každé jeho sebemenší části. Bylo zkrátka důležité, aby ty modely působily prostě perfektně a nezáleželo nám na tom, kolik hodin u toho strávíme, kolik to bude stát a kolik budeme muset najmout nových lidí.”

Design tedy přišel na řadu jako první, čímž se ostatně celé studio proslavilo – vzhled a pocit z jejich modelů byl pro Stana Winstona a jeho lidi vždy důležitější než to, je-li to vůbec prakticky proveditelné. Všichni totiž časem tak nějak došli k tomu, že proveditelné je všechno, jde jen o to, jesti stojí za to to provést. Když tedy Alan Scott, jeden z dnešních supervizorů v Legacy Effects, řekl, že hlava T-Rex je příliš malá, než aby se do ní daly vložit všechny animatronické součásti, odpověď Stana Winstona nemohla být jiná… “Větší nebude vypadat dobře. Přijďte na to, jak to tam dát.”

Když tedy přišel den, kdy byl design T-Rexe schválen a všechny jeho části předběžně odlity do latexových forem, přišla na řadu ta ještě náročnější část – vyzkoumat to, jak tu kupu dinosauří kůže převést v pohybující se a živoucí model. Winstonovi přitom šedivěly vlasy jen při pomyšlení na to, jak dinosaurovy části vůbec složí dohromady, natož potom jak vytvoří mechanickou konstrukci, která je bude schopná unést a rozpohybovat.

Pro vytoření modelu nakonec konstruktéři přišli s unikátním postupem. Nejdříve vzali 1:5 zmenšený model, který nasekali na části, jako byste krájeli krajíce chleba. Tyto části promítli na překližkové desky a vyřízli podle nich podobné části v reálné T-Rexově velikosti. Pak přišlo na řadu zhotovení velké kovové konstrukce z hliníku, kterou rovněž otestovali na 1:5 modelu a posléze vytvořili v reálné velikosti. Na kostru tvůrci připevnili jednotlivé rozřezané části překližky, od čumáku po špičku ocasu. Vznikl tak forma připravená na nanesení sochařského materiálu, který měl ve výsledku vážit 3 tuny. Model měl na délku celkem 12 metrů.

TRex hand

Tvůrce Greg Figiel, který vytvořil finální TRexovu ruku podle 1:5 předlohy

Tým deseti modelářů a sochařů se vehnal na lešení obklopující kostru a dal se do práce. Nejdříve se konstrukce potáhla dratovaným potahem, po kterém následovala vrstva skelné vaty. Tak byl model připraven pro nanášení kůže, jež byla vytvořena z plastelíny zvané Roma Clay, která má olejový základ a musí být udržována v neustále vlhkosti a při modelování ve zvýšené teplotě. Což také autoři v průběhu dalších 16 týdnů dělali, zatímco nahazovali a tvarovali nové a nové vrstvy T-Rexova vnějšího povrchu. Mike Trcic byl nepsaným vůdcem procesu, neboť to byl právě on, kdo vymodeloval 1:5 zmenšeninu. “Když jsme v noci zavřel oči a šel spát, měl jsem před očima vzorek T-Rexových šupin,” vzpomíná se smíchem.

Každý z umělců si na projekt přinesl své vlastní modelovací techniky, které při práci používal. Během těch 16 týdnů se ale stalo, že se všichni od sebe naučili své triky navzájem – a ve výsledku socha T-Rexe skutečně vypadala jako jedno úžasně realistické a vizuálně jednolité stvoření.

Co přišlo dál, bylo zhotovení dalšího T-Rexova modelu, tentokrát již animatronického. Po dokončení sochy totiž tvůrci přešli na vytvoření formy na jejím základě (poté co ji rozřezali na několik velkých kusů) – a z této formy odlili latexovou T-Rexovu kůži. Ta byla pohromadě držena inovativní základovou spirálou, jež byla zhotovena z jednoho kusu průžného kovu, sloužila jako výztuha pro mechanický vnitřek a na ni se navlékala odlitá kůže. Autoři ke své hrůze zjistili, že jednotivé kusy odlité kůže se strašně snadno sráží – museli si tedy ke všemu dát práci s tím, jak zmenšená místa zaplnit. “Spoustu míst jsme tak museli doplnit o extra záplaty nové latexové kůže, kterou jsme museli opět ručně vymodelovat, přidat texturu a zabarvit naprosto stejně jako na zbytku těla,” vzpomíná Lindsay MacGowan z skinovacího týmu.

“Vše bylo tak obrovské…” vzpomíná Alan Scott, jeden z tvůrců na této fázi procesu. “Nemohli jsme si cokoliv dovolit zkazit, protože předělávat ty hektolitry latexu prostě nebylo možné. Měli jsme tak dva, maximálně tři pokusy udělat to správně. Dodnes se divím, že se nám to všechno povedlo – to potáhnutí konstrukce, pospojování dohromady, zajištění toho, aby se kůže nepotrhala, aby byla pružná, realistická, aby každá vráska a svraštění fungovalo… zkrátka abychom toho dinosaura připravili pro film.”

Trex Skinning

Tvůrci při procesu potahování modelu kůží

Kůže byla ve výsledku neobvykle tlustá, v některých místech až 6 centimetrů. “Nechtěli jsme, aby bylo poznat, že uvnitř jsou mechanické části,” říká Scott. “Abychom vše udělali organičtější a povrch jemnější, museli jsme zkrátka mít tlustou vrstvu materiálu. Bohužel, jak se ukázalo při natáčení, více latexu pojme více vody.” O problémech při natáčení – a že byly obrovské! – si budeme povídat v příštím díle tématu.

K dokončení celého obrovského díla už stačilo “jen” zprovoznit animatronickou část, která se skrývala uvnitř vnější kostry. Na práci byli najati zkušení mechanikové, konstruktéři a designéři Tim Nordella, Evan Brainard a Richard Landon. Ti vzali formy, jenž vznikly z T-Rexovy sochy a začali plánovat, jak do takového prostoru vměstnat všechny potřebné mechanické systémy. Za základ přejali návrhy od Boba Gurra, kterého jsem zmiňoval v druhém dílu tématu – a pak rozjeli vlastní úžasnou práci. Problémem číslo jedna přitom bylo, jak gigantickou loutku rozpohybovat, aby působila dojmem relativně rychlého dravce. Velice brzy bylo jasné, že to nemohli dělat živí loutkaři. Druhým nápadem byly elektrické motory, ty však tenkrát nebyly dostatečně rychlé. Takže zvítězila třetí možnost – hydraulika.

TRex Sculpt

Původní 1:5 model a jeho dokončená replika v životní velikosti

Pro T-Rexe nakonec vzniklo obrovské množství důmyslných animatronických částí na ocelové konstrukci, včetně separátních nohou založených na tvaru těch pštrosích a hlavy doslova přecpané systémy na otevírání zubaté tlamy, mrkání očí atd. T-Rex byl ve výsledku postaven na bytelné konstrukci, která mohla rotovat dokola a dokázala model naklánět a zvedat do obrovské výšky. A do toho všeho tam neustále byl Stan Winston a tlačil své pracovníky k lepším výkonům. “Musí to dosáhnout do větší výšky. Musí se to hýbat rychlejí. Musí to být plynulejší…” Bylo to právě jeho neutuchající nadšení a nároky na dobře odvedenou práci, co nakonec zajistilo, že v den natáčení stál na place obrovský živoucí T-Rex, který se zapsal do dějin filmografie.

 

 


 Téma “Jak vznikal Jurassic Park”:

Díl 1: O nadčasových vizuálních efektech

Díl 2: Jak to začalo

Díl 3: Digitální revoluce

Díl 4: Natáčení

Díl 5: Jak postavit T-Rexe

Díl 6: Bestie na place

Díl 7: Velociraptoří oblek

Díl 8: Brachiosaurova hlava

Díl 9: Postprodukce

 

 

 

250

O tom jaké to bylo pracovat s modelem T-Rexe na place si povíme příště…

Podobné články

Freelance filmař, trikař a grafik. Cinematic Director ve Warhorse Studios. Redaktor bývalého časopisu Pixel a tvůrce VFXcz.