Jak vznikal Jurassic Park #2: Jak to začalo

3 years ago by in Historie VFX Tagged: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

V jedné z nejpůsobivějších scén filmu se paleontolog Alan Grant (Sam Neill) ptá milionáře Johna Hammonda (Richard Attenborough) na onu památnou větu: “Jak jste to dokázali?” Na to samé se miliony diváků od roku 1994 ptají pokaždé, když poprvé spatří obrovského Brachiosaura či krvelačného Tyranosaura Rexe pochodovat po plátně.

 

Jak mohli lidé z ILM něco tak technicky úžasného vytvořit? Jak dokázali udělat před více než 20 lety efekty, za které se nemusejí stydět ani dnes? Tento seriál píšu proto, abych vám dal na tuto otázku odpověď – a popsal, jak vznikal film, který navždy ovlivnil svět digitálních triků.

 

O tom, proč jsou efekty Jurského parku považovány za nadčasové, se můžete dočíst v předchozím díle tohoto tématu.


 

Trvalo to tři dlouhé roky, než kouzelníci z ILM pro Stevena Spielberga dokázali vytvořit postupy, které vůbec zaručily, že Jurský park mohl vzniknout. Tenkrát to nebylo jako když dneska někdo vytvořit nějaký nový plugin či vylepší tool, kterým si usnadní tvorbu VFX v nějakém softwaru. V roce 1994 existovalo jen minimum postupů schopných vytvoření digitálních stvoření, která by na plátně působila zcela přesvědčivě. Trikaři byli pionýry, vizionáři a do značné míry i hazardéry. Ležela na nich odpovědnost za celý vznikající film – a až do poslední chvíle si nemohli být jisti, jestli se jim náhodou ten domeček z karet nějakým způsobem nesesype. Bez lidí z ILM by Jurský park nikdy nemohl vzniknout – a digitální revoluce vizuálních triků by nejspíš ještě nějakou dobu nenastala…

dt.common.streams.StreamServer

Ale nešlo jen o technické postupy. Šlo o oživení vyhynulých stvoření, o zapojení vědy a paleontologických poznatků a převedení něčeho, co v dnešním světě neexistuje, do uvěřitelné podoby. Spielbergovi dinosauři nesměli být jen realističtí – museli žít a dýchat. Jinak by jejich vznik vůbec neměl smysl.

 

jurassic-park-storyboard-by-david-lowery

Storyboardy, které vznikaly pod vedením Stevena Spielberga ještě před tvorbou filmu, Tvůrce: David Lowery

Laťka byla nastavena tak vysoko, jak to jen bylo možné. A lidé z ILM ji překonali.

 

U zrodu všeho stála Spielbergova dětská láska k dinosaurům. Jako malý si je prý neustále představoval, jak mohli žít, jak mohli lovit, spát a pečovat o své mladé. Ta obrovská a majestátní zvířata mu učarovala o to víc, že byla defacto předmětem fantazií a mýtů, neboť od jejich vyhynutí nás dělí 65 milionů let. Pro budoucího režiséra to byl jiný svět, svět plný zázraků a fantazie. Tedy ideální kandidát na zfilmování.

A tak když se během své filmové kariéry setkal se spisovatelem Michaelem Crychtonem a jeho knihou nazvanou Jurassic Park, okamžitě mu bylo jasné, co bude jeho další projekt. “Píšu něco o dinosaurech a DNA, odpověděl mi tenkrát Michael, když jsem se ho zeptal na to, co dělá nového,” vzpomíná Spielberg. “Moje oči prý tehdy  zazářily nadšením. Byl jsem okouzlen a nedal jsem mu pokoj, dokud jsem z něj nedostal celý příběh té ještě nehotové knihy. A tak to vše začalo.”

Už když se Crychtonova kniha objevila ve výlohách obchodů, Spielberg (a jeho ilustrátor David Lowery) tvořil první storyboardy a začínal rozmýšlet, jak by se dal takový film vůbec udělat. Jako inspiraci samozřejmě měl spoustu monster-filmů z 30., 40. a 50. let 20. století, mezi něž patřila díla jako King Kong, Godzilla či snímky, na nichž pracoval animátor Ray Harryhausen. Režisér proto navázal spolupráci s tehdejšími mistry v oboru animatronických modelů a stop-motion animace. Původně zašel za lidmi z Universal Studios (které řídil Robert Gurr, autor animatronické loutky King Konga z roku 1986), když ale tahle spolupráce nedopadla, kontaktoval další mistry na pořadníku – sešel se s Philem Tippetem, Michaelem Lantierim, Dennisem Murenem a Stanem Winstonem. Spielberg prý ani nestačil doříct, co se vlastně bude točit a všichni zúčastnění již nadšeně souhlasili. Síla dinosaurů byla zkrátka nedolatelná…

 

“Píšu něco o dinosaurech a DNA, odpověděl mi tenkrát Michael Crychton, když jsem se ho zeptal na to, co dělá nového,” vzpomíná Steven Spielberg.

 

Původní plán nicméně vůbec nepočítal s tvorbou digitálních triků. Spielberg sice chtěl posunout kvalitu speciálních efektů tehdejší doby na zcela novou úroveň, CG technologiím ale pořád moc nevěřil. A tak se v první fázi role rozložily následovně – Michael Lantieri se stal supervizorem na natáčecím place, Stan Winston se měl postarat o animaci miniatur a tvorbu animatronických loutek v životní velikosti, Dennis Muren pak měl zastávat práce studiového supervizora a dohlížet na převod triků na filmový pás.

“Pokaždé, když někdo z filmařů přišel do našeho studia a viděl, jak dinosauři vznikají, byl nadšený,” vzpomínal s úsměvem Stan Winston. Ostatně bylo také proč – tvůrci modelů a loutek si dali nesmírně záležet na tom, aby vše vypadalo dokonale realisticky. Sám Winston si byl vědom toho, že ať už budou výsledné animace jakékoliv, pokud nebude vypadat dobře celkový design dinosaurů ale zároveň i jejich provedení, mohou práci rovnou vzdát.

trexBiting

Vlevo animatic, který vytvořil Phil Tippett a lidé z jeho studia, vpravo finální záběr

Randal M. Dutra animatik

Randal M. Dutra ze studia Phila Tippetta animuje T-Rexe pro animatik

A tak se armáda neuvěřitelně šikovných tvůrců vrhla na dlouhé dny malování a modelování drobounkých i obrovských prehistorických stvoření, která ve výsledku působila jako by právě vyskočila z dob pravěku. Režisér zaměstnal na svém projektu jednoho z vůdčích paleontologů té doby – Jacka Hornera. Ten se mimochodem stal předlohou pro samotnou postavu Dr. Alana Granta (zvláště skrz jeho nechuť k počítačům, neúnavné vykopávky na odlehlých místech a moderním náhledu na chování a vzhled dinosaurů). Všechny jeho poznatky se následně promítly do samotného filmu.

Steven-Spielberg-Sam-Neill-Stan-Winston-and-crew-with-a-Triceratops-on-the-set-of-Jurassic-Park

Steven Spielberg, Stan Winston, Sam Neill a Triceratops-štáb při natáčení

Můžete to ostatně vidět v celém Jurském parku – místo aby těžkotonážní dinosauři tahali své ocasy po zemi, jak tomu bylo ve starých filmech, nosí je ve vzduchu a vyvažují tak hmotnost svých krků a hlav. Nejsou studenokrevní nýbrž horkokrevní, takže jejich chování nezávisí na okolní teplotě. Celý Jurský park je věrným otiskem Hornerových poznatků z jeho vykopávek a to, že dinosauři mají blíže k ptákům spíš než k plazům, je zmíněno nesčetněkrát. Proslýchá se, že se Horner dokonce na Phila Tippetta nesmírně rozzlobil, když Velociraptorům v prvních stop-motion animacích dodal šlehající jazyk jako mají plazi.

 

Režisér zaměstnal na svém projektu jednoho z vůdčích paleontologů té doby – Jacka Hornera.

 

Při výrobě modelů sloužila zvířatům jako základ robotická kostra, která se dala ovládat dálkově. Ta pak byla vystužena plastovými a silikonovými díly, přes něž se natáhla dinosauří kůže. Ta byla ve finální fázi úzkostlivě namalována do posledního drobounkého póru na pokožce.


 

 Téma “Jak vznikal Jurassic Park”:

Díl 1: O nadčasových vizuálních efektech

Díl 2: Jak to začalo

Díl 3: Digitální revoluce

Díl 4: Natáčení

Díl 5: Jak postavit T-Rexe

Díl 6: Bestie na place

Díl 7: Velociraptoří oblek

Díl 8: Brachiosaurova hlava

Díl 9: Postprodukce

 

OIKAk

Podobné články

Freelance filmař, trikař a grafik. Bývalý Cinematic Director ve Warhorse Studios. Milovník Pána prstenů a Jurského parku. Tvůrce VFXcz.