Jak vznikal Jurassic Park #1: O nadčasových vizuálních efektech

2 years ago by in Historie VFX Tagged: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

Každá generace filmových snílků má nějaké to dílo, které se navždy zapíše do srdcí mladých tvůrců. Dílo, díky kterému se z vyjevených dětských diváků stávají budoucí tvůrci filmů.  Ať už režiséři, scénáristi, kameramani, osvětlovači, či trikaři – ti všichni se často shodnou na určitém snímku, u kterého s nostalgií mohou říct “Přesně tenhle film mě přivedl k filmařině.”

Dost možná to začalo už s Georgem Meliésem a jeho báječnými trikovými kraťasy ze začátku 20. století. Neméně vlivný byl i první animovaný charakter Gertie the Dinosaur (1914), na kterého samozřejmě navázal Steamboat Willie (1928), kde Disney prvně předvedl Mickey Mouse. V roce 1933 otřásla světem premiéra King Konga a noví a noví tvůrci, hladoví po ztvárnění svých fantazií, se pouštěli do řemesla.

winsor_mccay___gertie_the_dinosaur_by_morteneng21-d75slyy

Gertie the Dinosaur od Winsora McCaye na Youtube: http://youtu.be/lmVra1mW7LU

 

Ray Harryhausen okouzlil celou generaci tvůrci se svými stop-motion výtvory. Zde scéna z Jason and the Argonauts: http://youtu.be/MOZK4MiIMZM

Ray Harryhausen okouzlil celou generaci tvůrci se svými stop-motion výtvory. Zde scéna z Jason and the Argonauts: http://youtu.be/MOZK4MiIMZM

Wizard of Oz (1936) byl inspirací pro generaci 30. a 40. let, japonská Godzilla pro léta 50. a stop-motion triky Raye Harryhausena zase pro tu následující.  The 7th Voyage of Sinbad, Jason and the Argonauts a především Clash of the Titans okouzlily nespočet budoucích animátorů a tvůrců speciálních efektů. O deset let později se do srdcí všech zapsalo Star Wars od George Lucase, o němž snad ani netřeba mluvit. Následovaly další a další nezapomenutelné kousky, od Raiders of the Lost Ark (1981), E.T. the Extra-Terrestrial (1982), Aliens (1986), Who Framed Roger Rabbit (1988) či Terminator 2: Judgment Day (1991). Každé desetiletí zkrátka mělo díla, která inspirovala, okouzlovala a vzbuzovala vášeň, jenž se často proměnila v životní poslání.

Stejně tak tomu bylo i v roce 1993, kdy Steven Spielberg dokončil Jurassic Park.

Film, který jsem jako pětiletý hltal v kině, jako desetiletý na VHS a o deset let později v digitální podobě – a který ani po té dlouhé době neztratil nic ze svého kouzla a formální dokonalosti. Díky němu k vám nyní mluvím z pozice tvůrce vizuálních efektů. A právě proto jsme si ho vybral jako první historické dílo, jehož tvorbu na VFXcz rozeberu.

 


 

Nejdříve si ale dáme…

Krátké zamyšlení nad nadčastovostí efektů Jurského parku a stavem VFX v současné kinematografii.

 

Na Jurském parku se dá totiž krásně ilustrovat, co je špatně s trikovými filmy dneška. Mnozí tvrdí, že dnešního diváka už nic neohromí, protože už všechno viděl. Tenhle argument mi přijde směšný. Jen zástěrka pro fakt, že mnozí filmaři ztratili soudnost a prostě cpou VFX všude, v domnění, že čim víc to bouchá a řve, tím je to lepší. Peter Jackson tak hyzdí tvář Středozemě svými bezduchými digitálními výtvory v adaptaci Hobbita, James Cameron zapomíná na důležitost kvalitního příběhu v přebarvičkovaném Avatarovi a Michael Bay… ne, o něm snad ani mluvit nechci.

Co mají tyhle filmy společné? Triky jsou v nich na plátně neustále. Nejenže režiséři naprosto ztratili smysl pro jejich dávkování, oni je už prostě dávkovat přestali a spoléhají se na to, že modernímu divákovi nahradí zážitek z takových blbostí jako: zábavně se rozvíjející příběh, zajímaví hrdinové, zápletka, která nás vtáhne, dějové vyvrcholení a úžasný pocit prožitého zážitku při ubíhajících titulcích. Pff, kdo by takové podružnosti dneska ještě chtěl, že? Stačí, že tam je hodně explozí.

 

jurassicpark_wallpaper_01

 

A teď si vezměte Jurský park: uvěříte mi, když vám řeknu, že dinosaury v něm uvidíte jen 14 minut?

Z toho jen 4 minuty jsou to digitální výtvory. Já sám tomu nevěřil a to jsem ten film viděl snad stokrát. A přiznám se, že bych těch 240 sekund vždy a s chutí vyměnil za kterýkoliv produkt výše zmíněného moderního VFX hnoje (omlouvám se za silná slova všem trikařům, kteří na filmech jako Hobbit či Transformers pracovali – vy za to nemůžete, děláte skvělou práci… jen vám ji kazí režiséři, střihači a zdaleka nejvíce producenti).

Je neuvěřitelné, jak málo se do Jurského parku zakousl zub času. Nesejde na tom, že autoři věděli, jak si při jejich tvorbě co nejvíc pomoct a trochu zašvindlovat – většina záběrů s CG dinosaury se proto odehrává za horších světelných podmínek či jsou rozmlženy motion blurem nebo zčásti zakryty okolním prostředím. Jde o to, že to vlastně ani není švindlování, nýbrž velmi dovedná taktika, jak skrýt nedokonalosti a vypíchnout to, v čem si autoři byli jistí. Cíl? Aby ani jediná drobnost nekazila zážitek z iluze.

Jaký úžasný to je rozdíl třeba právě proti poslednímu Hobbitovi, kde sice máme dokonale vypadajícího draka, úžasně technicky zvládnuté skřety a nesmírně detailní prostředí Lake Town, ale každou chvíli je naruší odporný efekt typu Legolas skákající po bortící se budově  či digitální Billy Connolly v roli trpasličího krále Daina, jehož CGI tvář se autoři raději pokoušeli (neúspěšně) skrýt. Výsledkem je, že ať už film obsahuje jakkoliv kvalitní assety, ve výsledku mi zanechává jen zvláštní rozblemcanou pachuť na jazyku. Tvůrci přitom počítají s tím, že diváci si toho už ani nevšimnou, protože se to stalo tak nějak zvykem.

V roce 1993 to bylo jiné, každý efekt měl ve filmu své místo.

Pokud by některý ze záběrů selhal, jako by s ním selhalo i celé dílo, trikaři si proto byli zatraceně jisti tím, co do filmu vůbec dávají. ILM tenkrát dláždili cestu dalším generacím CGI tvůrců a nastavit špatný standard pro ně bylo nemyslitelné. A jelikož si toho nějakým způsobem byli vědomi i producenti, dostali digitální mágové tolik času a prostředků, kolik potřebovali, aby byl výsledek tak bezchybný, jak to jen bylo tenkrát možné.

 

jurassicpark_wallpaper_03

 

To nejdůležitější ze všeho, ono jádro pudla, okolo které se celá záhada točí, je ale fakt, že:

 VFX byly tenkrát plně podřízeny kvalitnímu obsahu

Ještě jednou zdůrazním: efekty se točily okolo příběhu ne příběh okolo efektů. Bylo to kvůli filmovým postavám jako Allan Grant (Sam Neill), Ian Malcolm (Jeff Goldblum) a John Hammond (Richard Attenborough), proč jsme se do těch animatronicko-digitálních prehistorických stvoření tak zamilovali. Bylo to skrz jejich ryzí lásku a živé a přesvědčivé emoce, proč nám dinosauři ožili před očima. A proč jsme je milovali i ve chvíli, kdy šli hrdinům po krku.

Jsem přesvědčen, že třeba Transformers měli úplně stejný potenciál na to, abych je začal zbožňovat. Filmy se shodují v mnoha ohledech: máme zde obrovská, elegantní stvoření, která vzbuzují úžas už  jen při pohledu na ně. Máme tu postavy, které tahle stvoření obdivují a jsou tedy schopni zprostředkovat ten obdiv i nám, divákům. Máme zde kvalitní digitální vizuál a skvělý hudební doprovod. Protože jsem ale vše sledoval očima uječeného Shii Labeoufa a jeho plastelínových přítelkyň (o přitroublém Wahlbergovi ani nemluvě), postav, jejichž chování a pohnůtkám jsem často ani zbla nevěřil, tenhle potenciál byl naprosto promrhán. A protože do mě byli Transformeři ládováni neustále a bez špetky citu pro gradaci, kýžený efekt se nedostavil.

Triky zde neslouží k jen k zviditelnění díla, k lepší prodejnost či k nesmyslnému zakrytí emocionální prázdnoty. Je tomu naopak – existují proto, aby divákovy emoce podpořily. Jsou skvěle skloubeny s animatronickými loutkami, přicházejí ve chvílích dějového vyvrcholení a alespoň mně osobně způsobují pokaždé brnění po celém těle a slzy v očích. A právě proto jsou a vždycky budou lepší než “dokonalé” triky mnoha moderních filmů.

Situace samozřejmě není tak černá,  jak ji zde vykresluji. Dost možná ze mě – fandy filmového Pána prstenů – jen mluví naštvanost na Petera Jacksona a jeho nedávný paskvil, který je symbolem syndromu dnešní doby: forma se snaží nahradit obsah. Je pravda, že pořád vznikají skvělé VFX snímky jako Edge of Tomorrow, nový Star Trek, Interstellar a další, kde je trikařina a její efekt zvládnut na výbornou. Přesto však už podle mého těmhle filmům v menší či větší míře něco chybí. Něco, co mělo originální Star Wars, Alien, Terminator, Blade Runner, Matrix, The Lord of the Rings, v poslední době snad jen Life of PI… no a pak i náš Jurassic Park. Kouzlo, které se s ubývajícími léty nevytrácí, které namísto toho zraje.

Kouzlo filmového snění plynoucího z dobře podaného, kvalitního příběhu podpořeného úžasným vizuálem, kde se hledí jak na celek tak na každý detail.

 

Jurassic Park50

jurassicpark15801


 Téma “Jak vznikal Jurassic Park”:

Díl 1: O nadčasových vizuálních efektech

Díl 2: Jak to začalo

Díl 3: Digitální revoluce

Díl 4: Natáčení

Díl 5: Jak postavit T-Rexe

Díl 6: Bestie na place

Díl 7: Velociraptoří oblek

Díl 8: Brachiosaurova hlava

Díl 9: Postprodukce

Chcete-li si přečíst další podobné články, zavítejte do rubriky Historie VFX.

Podobné články

Freelance filmař, trikař a grafik. Cinematic Designer ve Warhorse Studios. Redaktor časopisu Pixel a tvůrce VFXcz.

  • Rastislav Kubovič

    A tak ja si zase nemyslím že by triky v Hobitovi boli nejak extra zlé, alebo ako si tu popísal že by to bol
    digitálny hnoj 🙂 Veľa ľudí to porovnáva hlavne s Pánom prsteňov a keď si to porovnám ja, myslím, že dosť vecí je o mnoho lepších, napríklad taký Glum, ktorý je v Hobitovi nenormálny a jeho mimika a pohyby sa s tými z Pána prsteňov nemôžu rovnať. Tiež si myslím, že veľké počty jednotiek a armády sú dokonalejšie. Keď si pozriem Pána prsteňov vo FullHD, vidím tam mnoho nedostatkov a nedokonalostí. Napríklad posledný útok v druhej časti na koňoch po moste, kde bolo vidieť až moc, že je to digitálne a takisto mnoho záberov v Návrate kráľa pred Minas Tirith, ktoré mne osobne bili do očí. Neviem či som slepý, ale Hobit sa mi zdá v tomto lepší. Ja som tiež obrovský fanúšik Pána prsteňov, ale myslím že neustále zhadzovanie Hobita, ktoré čítam na rôznych diskusiách a to hlavne čo sa týka VFX, je podľa mňa v mnohých prípadoch nespravodlivé. Samozrejme že v niektorých prípadoch je tá kritika zaslúžená. Len toľko k Hobitovi 😉 čo sa týka Jurského parku, pre mňa to bol zlomový moment v mojom detstve po ktorom som začal milovať filmy a hlavne dinosaurov a ako malý chlapec som chcel byť archeológom
    (Dr. Grant). Ďalší takýto míľnik je pre mňa, už spomínaný Pán prsteňov 😉

    • MartinKlekner

      Je to věc pohledu 🙂 Jak jsem psal v článku, v Hobbitovi je obrovské množství technicky dokonalých aspektů, kupříkladu drak, model a destrukce Lake Townu a samozřejmě i Glum z prvního dílu (první díl jsem ani tak nezmiňoval, protože tam mi efekty přišly ještě konzistentní a celkově jsem z nich měl dobrý pocit). Důvod, proč nicméně nazývám další díly digitálním hnojem (což, přiznávám, je možná příliš silné označení, ale přesně takový pocit z dvojky a trojky mám) je jak nesoudržné VFX tam jsou.

      Máme tu obrovské kontrasty úplně skvělých 3D modelů a animací s naprosto odpornými modely jak z videoher, nepovedenými kompozicemi a několika sekvencemi, které nechápu jak mohly projít (příchod k Temnému hvozdu z dvojky, celá sudová sekvence na rozbouřené řece holicí pěny, Legolas skákající po rozpadající se budově z trojky atd atd). To, společně s faktem, že celé zakončení série mi přijde strašlivě bezduché a naprosto prosté emocí (můj názor) způsobuje, že nedokážu přivřít oči. Protože takových filmů nás (vzhledem k jejich finančnímu úspěchu) bude čekat víc a víc a já prostě nemyslím, že by to bylo dobře.

      Díky za příspěvek!

      • Rastislav Kubovič

        Máš pravdu útek na sudoch bol dosť nepodarený, takisto ten Legolas v poslednom dieli, to uznávam. A dalo by sa tu ešte spomenúť zopár ďalších scén. Ja som sa snažil hlavne poukázať na to, že väčšinou sa Hobit (myslím trilógiu ako celok), z hľadiska VFX porovnáva s Pánom prsteňov a veľa ľudí ho kritizuje zatiaľ čo Pána prsteňov každý vychvaľuje (samozrejme na tú dobu to bolo niečo). Ale nemyslím si, že keď si porovnám efekty z jednej trilógie a efekty z druhej trilógie, je Pán prsteňov o toľko lepší ako mnohí tvrdia. Keď by som si mal porovnať filmy celkovo, tak to už hej. Samozrejme, Pán prsteňov má lepší a konzistentnejší príbeh, temnejšiu atmosféru, osudovosť a epickosť, ktorá Hobita obišla veľkým oblúkom 🙂

        Nieje začo ďakovať 😉

        • MartinKlekner

          Jasné, rozumím 🙂 Je pravda, že ten hate na Hobbita je někdy až nespravedlivý, neboť do něj šla spousta kvalitní práce a určité prvky jsou skutečně super. Co se ale týče Pána prstenů, neměl jsem u něj rozhodně takový pocit nevyrovnanosti kvality VFX a nic mě ze zážitku při sledování vyloženě nevytrhlo. A konkrétně bitvy v LotR mi přijdou mnohem uvěřitelnější a “oduševnělejší” než ty z Hobbita, kde armády působily plastelínově a naprosto jsem nevěřil tomu, že se tam opravdu mydlí živá stvoření. Na druhou stranu, bylo to dost možná způsobeno i tím, že Hobbit je spíše pohádka.
          Kvalitou assetů je Hobbit určitě na lepší úrovni než Pán prstenů. Kvalitou jejich užití ale notně zaostává.

          • Rastislav Kubovič

            Ja som inak veľký fanúšik fantasy a hlavne Stredozeme, tak preto som asi trošku háklivejší na kritiku voči nej 😉 ale inak súhlasím, určite si väčší odborník a objektívnejší kritik ako ja.
            A len tak mimochodom, Jacksona by mal niekto poriadne trepnúť po hlave aby sa spamätal 🙂

          • MartinKlekner

            To by mel 😀

  • Tomáš Greššo

    Legolas měl v Hobitech nejhorší scény. Ve dvojce ta jízda na koni přes most z Jezerního města… děs. Pak ty skoky po padajících kamenech jako by se od nich odrážel v nulový gravitaci. Toho jsem si všiml v kině a kroutil jsem hlavou, jak mohla tahle scéna vůbec projít. Šmak byl naopak naprosto výbornej.

    Příběhově bych Pána Prstenů a Hobita moc neporovnával, Pán prstenů je temnější, je tam hodně jmen, historie Středozemě apod. kdežto Hobit vypráví jednoduchej příběh, kde temnějsí atmosféra Pána Prstenů prosvítá jen u scény s Galadriel a Sauronem v Dol Guldur.

    • MartinKlekner

      Díky za příspěvek 🙂 Tady podle mě ale fakt nejde o to, jestli je LotR temnější než Hobbit – spíš o to, že příběh a vyprávění série LotR byl mnohem hlubší a propracovanější než emocionálně prázdný Hobbit, soustředící se hlavně na digitální eskapády.
      Když je kvalitně vyprávěná pohádka (jako třeba film Stardust) může to dopadnout úplně stejně dobře jako LotR.

      • Tomáš Greššo

        Tak tak, on Hobit je jako knížka pohádka, má hodně jednoduchej příběh, pár postav ,záporák a samotný vyprávění je psaný spíš pro děti.
        Stardust jsem viděl a opravdu jde o kvalitní snímek, byť někteří od toho čekali něco co ten film není.
        Jinak co se týče LotRa, tak mi ty efekty a celkově ten svět přijde uvěřitelnější než v Hobitovi, kde je ta digitálnost dost okatá.

        • Rastislav Kubovič

          No tak Stardust som videl aj ja a musím za seba povedať že je to pekná volovina. Vôbec ma to nezaujalo, ledva som sa donútil dopozerať to dokonca a triky tiež nestáli za veľa. Podľa mňa je to na podobnej úrovni ako všetky Narnie a Eragony a ďalšie somariny. Nech si vraví kto chce čo chce ale Hobbit patrí medzi tie najlepšie fantasy filmy, ešte raz podotýkam FANTASY, čo som ja za posledné roky videl. Momentálne čakám na Warcraft a dúfam že sa predvedie v tom najlepšom svetle a že divácky uspeje, lebo určite na to má. Fanúšikov to má ohromné množstvo po celom svete a ak by sa Warcraftu podarilo zarobiť nejaké tie milióniky možno nás v budúcnosti bude čakať nová filmová fantasy sága, ktorá konečne preberie žezlo po Stredozemi. Keď to bude vyzerať tak ako tie cinematic trailery od Blizzardu, môžu kľudne natočiť každý rok nový film 😀 Vôbec nebudem namietať. Sem s nimi 😛

          • MartinKlekner

            Já ti nevim, v tomhle spolu asi nebudem souhlasit 😀 Stardust jsem viděl 3x a pokaždé mě příjemně pobavil. Především proto, že má kvality, co od dobrého fantasy chci – zajímavý a neoukoukaný svět, sympatické hrdiny (a herce), abych měl komu fandit, zde je dokonce i love story, které se mi hodně líbí, protože funguje (mezi herci je chemie). Konzistentní motiv hrdinova vývoje. Tedy v některých ohledech podobné kvality, co má Jurský park (i když jsou to samozřejmě úplně jiné filmy). Navíc je pro mě Stardust hodně vtipný film.
            VFX nebyly špička,ale zas mě neurážely. Plus je to přesně ten druh filmu, co mě vtáhl natolik, že i kdyby byly špatné, tak by mě to asi zas tak nevadilo.

            Co přesně se ti na Stardustu nelíbilo?

            Narnie a Eragon jsou sračky, zasekávající se na tom, že tam nejsou zajímaví ani sympatičtí hrdinové, herci jsou navíc špatní a tím pádem jejich osobní příběhy nemají šanci kdovíjak zapůsobit. Samozřejmě kromě dalších negativ těchhle sérií (příliš rychlý postup dějem, naprosto nepůsobivý vývoj postav atd) Souhlas.

            No a Hobbitovi a tomu, proč se mi nelíbí, jsem se věnoval až dost 😉

            Na Warcraft se taky dost těšim, prý to vypadá vizuálně úžasně (není divu, když na tom dělá ILM), jen doufám, že to nebude selhávat přesně v těch aspektech, o kterých jsem psal výš.

            Dík za příspěvek! 🙂 MK

          • Rastislav Kubovič

            Čo sa mi nepáčilo? No ja som to videl len jeden krát a potom som si povedal že už to viac pozerať nepotrebujem. Proste ma to nezaujalo, zdalo sa mi to dosť plytké a v celom filme nebol jediný moment kedy by som si povedal že, wow, toto vyzeralo dobre, teda aspoň si taký moment nepamätám. Zaujímavý svet má podľa mňa aj Narnia, alebo aj ten Eragon ale nič to nemení na celkovom dojme daného filmu. Hrdinovia ma neokúzlili a narozdiel od teba mne vôbec sympatickí neprišli a tak isto aj ich predstavitelia. Neviem, mám proste z toho taký dojem, pôsobí to na mňa dosť lacne a love story o ktorej hovoríš pre mňa dôležitá nieje, nezaujíma ma a v žiadnom filme ju ani súrne nepotrebujem. Mimochodom aj v Hobbitovi mi vadila jedine tá love story medzi trpaslíkom a elfkou. Keď by ju vynechali dosť by to prospelo. Naopak v Pánovi Prsteňov sa mi medzi Aragornom a Arwen veľmi páčila 🙂
            Ale veď ako sa hovorí koľko ľudí toľko chutí. Každý má svoj názor a každému sa páči niečo iné. Ja som napríklad naposledy zo žánru fantasy videl film Seventh Son a ten ma zaujal určite viac ako Stardust.