Jak se efektivněji učit v softwaru #1

1 month ago by in Jak začít s VFX Tagged: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

Chcete-li se stát grafiky či trikaři, nese to s sebou nutnost naučit se obrovské množství postupů, projít hodiny tutoriálů, seznámit se s různými programy a disciplinovaně se v nich zlepšovat. To nebývá lehké – a nejeden začínající tvůrce selhal právě proto, že se ta hora, kterou je třeba vyšplhat, zdála příliš vysoká. V tomto dvoudílném článku jsem se proto rozhodl shromáždit sérii tipů a rad, které dozajista vylepší vaše šance na úspěch.


Tvořte osobní projekty

Na webu VFXcz jsem to napsal mnohokrát a napíšu to i v tomto článku – jsem přesvědčený, že osobní projekty jsou nejlepší formou učení. Hledat tutoriály a mechanicky opakovat kroky, které v nich vidíte, je fajn, člověku však takové projekty k srdci moc nepřirostou. Daleko lepší je celý postup obrátit. Říct si: „hmm, vážně bych chtěl vytvořit záběr, ve kterém tyranosaurus prochází džunglí“ anebo „vždycky jsem chtěl mít pěkný render robota“ – a váš osobní projekt je na světě. Nemusí jít o nic velkého, takový ideální projekt vám zabere několik víkendů a naučíte se díky němu všemožné postupy z různých oblastí programů, které používáte.

Výhod tohoto postupu je nespočet. V prvé řadě, vytváříte něco vlastního, co nekopíruje cizí návod. Výsledek tedy můžete bez obav vložit do svého portfolia. K tomuto projektu máte tím pádem vztah – a máte proto větší motivaci ho dokončit. Jelikož se nebudete řídit tutoriálem krok za krokem, ale budete spíš aplikovat jednotlivé kroky tak, aby fungovaly na vašem díle, budete nuceni pochopit postup víc do hloubky. Naučíte se toho tak víc. Ve výsledku strávíte čas nad něčím, co nejenže vás vycvičí v používání vybraného nástroje, ale zároveň budete mít unikátní výsledek, jenž můžete všude prezentovat.

osobní projekt Neverland, autor: Martin Nábělek

Mějte víc projektů najednou

Nemyslete si, že se to stává jen začátečníkům – většinu tvůrců (i těch profi) monotónní práce omrzí. Dělat celý den jenom UVčka na jednom modelu, rotoscopovat vlasy nebo si hrát s animačními křivkami jednoho charakteru může být ubíjející. Pokud nepracujete ve studiu, kde je takový druh činnosti vaším jediným úkolem, je tu naštěstí odpověď: dělejte na více projektech najednou. Jakmile vás pak jedna činnost začne nesnesitelně nudit, můžete přeskočit na další, a pak zase na další, a pak třeba zpět na tu původní. Tímto neustálým variováním snáze zajistíte, že ani s jedním projektem nedospějete do fáze zoufalství, kdy s ním seknete z důvodu naprosté neschopnosti donutit se pokračovat…

 

Nemějte příliš mnoho projektů… a dokončujte je!

Ovšem pozor! Když navážu na radu z předchozího odstavce – existuje moment, kdy se variování více projektů změní v chaos. Bývá to většinou ve chvíli, kdy máte rozdělané víc než 3 až 4 práce najednou. Vaše pozornost se mezi nimi rozmělní natolik, že pak už nebudete schopni  dělat pořádně ani na jedné.

Je velmi důležité nejenom na projektech pracovat, ale zároveň je i dokončovat. Úspěch i neúspěch se nabalují. Pokud máte na kontě deset rozdělaných prací, které nejste schopni dokončit, bude na tom vaše tvůrčí psychika výrazně hůře, než když na vás z vašeho portfolia bude koukat deset dokončených kousků, z nichž se vám hruď dme pýchou. Nejsem psycholog, mluvím však z vlastní zkušenosti – čím více toho dotáhnete do konce, tím větší mají vaše budoucí projekty šanci na úspěch.

Kdykoliv tedy zjistíte, že se vám na disku povalují tisíce tutoriálů a vy začínáte nové a nové, zatímco práce na vašich projektech vázne, zastavte se. Rozmyslete se, co je pro vás skutečně důležité. Takové „učební šílenství“ je v téhle oblasti běžné, ale zároveň dosti nebezpečné. Může vás stáhnout do nehezkého cyklu nedokončování – a mít psychologický efekt, který zničí veškerou disciplínu.  Vyvarujte se ho a dokončujte.

 

Vytvořte si pipeline

Pipeline znamená v překladu přesně daný postup práce. Všechny zkušené VFX a grafické firmy mají zajetou pipeline, které se drží při každém svém projektu. Umožňuje jim pracovat efektivně a systematicky, tak, aby každý člen týmu v každém okamžiku věděl, co je potřeba udělat dál. Pipeline není ale jen záležitostí týmů. Můžete – a měli byste – si ji vytvořit i vy sami.

Prvním krokem může například být rozmyšlení toho, v jakých složkách budete na disku organizovat své projekty. Vytvoříte si např. složku Projekty a v ní bude podsložka Hotove, Rozdelane, Vpriprave atp., v nich podsložky s názvy projektů a v těch další podsložky, jež se týkají jednotlivých fází (např. scenar, storyboard, koncepty, footage, 3d, compositing, render atd.). Součástí tvorby pipeline je i rozhodnutí, jak budete své soubory pojmenovávat. Osobně se držím anglických názvů, ve formátu objectType_subtype_001 a tento mustr variuji ať už ukládám .psd, .obj, .aae nebo jakékoliv jiné.

Radím tedy vyzkoušet si pár drobných projektů a na nich zjistit, jakým způsobem chcete pracovat. Přizpůsobte si pak strukturu svých adresářů a jmen souborů tomu, skrz jaké kroky jste postupovali. Někam si svou pipeline sepište a pak se postupů držte jako klíšťata. Výsledkem bude dobře organizovaná práce, ke které se můžete vrátit s odstupem času a bez problému najít vše potřebné.

 

Vyvarujte se touhy po ocenění

Tvůrčí práce s sebou v éře internetu nese velké riziko – je nesmírně lehké ji zavěsit na web a čekat pochvalu. Může se klidně stát, že pár desítek minut pracujete na projektu, vyrenderujete ho, hodíte na Facebook a pak už jen dlouhé hodiny řešíte lajky a komentáře, zatímco vám mezi prsty protéká drahocenný čas. Ne že bych to nezažil. Ocenění je příjemné – nesmíte však po něm přehnaně bažit!

Donuťte se zakázat si publikaci vašich prací dřív, než budou nějakým způsobem dokončené. Pokud máte tzv. „work in progress“ výsledek, na který chcete mít reakce, ukazujte ho jen lidem, kteří k němu mají co říct. Vašim učitelům, zkušeným kolegům, či na diskuzních fórech, kde jsou tvůrci z oboru. Rozhodně nic neházejte na veřejnost dřív, než budete mít skutečně co ukázat. Vaši kamarádi-laici vás možná ocení pár lajky, na zkušenější publikum to však bude působit amatérsky.

Dejte si se svými projekty na čas a ve chvíli, kdy si budete myslet, že už jsou prezentovatelné, dejte jim ještě extra porci práce. Nežeňte se za jejich publikací. Cílem je dobrý výsledek, na který budete moci být VY SAMI hrdí – nezáleží na tom, co řeknou ostatní. Pochvaly jsou pěkné, ale to jediné, co po publikaci projektu skutečně potřebujete, je konstruktivní kritika. Na počtu lajků nezáleží.

 

Nebojte se začínat znovu

Tento tip je velmi přímočarý – nebojte se začínat znovu. Ani nedokážu říct, kolikrát se mi stalo, že jsem se pokoušel dokončit určitý projekt (v mém případě většinou rig postav) a zkrátka jsem toho nebyl schopen. Zkusil jsem to dvakrát, třikrát a vždy jsem pohořel, vždycky se něco rozpadlo a já na práci zanevřel. Až teprve při několikerém opakování najednou cosi zafungovalo – a přestože jsem opakoval zcela identický postup, jako ve všech předchozích pokusech, po X-té mi došla věc, k níž bych bez těch opakování zkrátka nedošel. Někdy prostě musíte techniku opakovat do zblbnutí, aby vám “docvaklo” něco klíčového.


Druhou část článku můžete číst zde .

Podobné články

Freelance filmař, trikař a grafik. Cinematic Director ve Warhorse Studios. Redaktor bývalého časopisu Pixel a tvůrce VFXcz.