Jak se chovat při práci v týmu

11 months ago by in Jak prorazit do VFX průmyslu Tagged: , , , , , , , , , , ,

Přiznám se, že jsem nikdy nebyl dobrý týmový hráč. Už odmalička jsem většinou inklinoval k sólovým sportům, své filmové projekty jsem si dělal pokud možno sám, freelance kariéra mi vyhovovala víc než práce ve velké trikové firmě. Příliš mnoho požadavků, příliš mnoho omezení, spousta lidí na každém kroku a minimální osobní vyžití – tyto a další důvody (které jiným perfektně vyhovují) mi práci v týmu totálně znechutily.

Přesto to nakonec dopadlo tak, že už přes dva roky dělám na velkém herním projektu, kolem kterého se aktivně motá přes sto lidí a všichni spolu musí úzce spolupracovat. Zážitek, to vám povím. A zároveň zkušenost, která mi každým dnem uštědřuje nové a nové lekce. Lekce, díky nimž jsem si uvědomil, že práce v týmu má svá pravidla, která pokud člověk dodržuje, může být spolupráce s kolegy velice příjemnou zkušeností. Pokud ne, snadno se stane, že si všichni půjdou po krku.

Samozřejmě, že je spousta možností, jak se v týmu chovat. Neříkám, že tenhle soubor poznatků je jediná možná cesta, ani že je nejlepší či nejefektivnější. Je to pouze něco, co se mi po čase začalo jevit jako samozřejmé, ačkoliv vídám mnoho lidí, kteří se tak nechovají. Já sám jsem níže sepsaná pravidla hodněkrát porušil. Přesto jsem ale přesvědčen, že alespoň pokoušet se o jejich  dodržování, by mělo být cílem každého, kdo se rozhodne pracovat v jakémkoliv týmu lidí…

 

Slušnost, prosím

Veledůležité pravidlo číslo jedna – nezapomínejte na slušnost. Ani v krizi, ani když vám do deadlinu zbývá pár hodin, ani když kolega něco podělal, dokonce ani když jsou na vás neslušní ostatní. Udržte si své vlastní morální hodnoty, protože to je nakonec ze všeho to nejdůležitější. Čert vem, jak projekt nakonec dopadne – když jste se během něj začali chovat jako totální kok*ti, nemůžete ho přece sami nazvat úspěšným.

Nejde o názor ostatních na vaši osobu. Spíš o vaši vlastní integritu. Když jste do týmu vstupovali, přijali jste mimojiné fakt, že se stáváte jeho součástí. A tým by měl fungovat jako tým, ať je na vrcholu nebo na dně (především když je na dně). Někdo, kdo se k ostatním chová jako ke kusům hadru, tím poukazuje na to, že nechce být součástí týmu. A v tu chvíli okamžitě začne proces týmového rozpadu. Neslušný člověk na svou stranu strhne pár dalších individuí, postupně se ve firmě zformuje několik skupin, které si jdou navzájem po krku a krize se prohlubuje. A to se pak jen velmi obtížně táhne za jeden provaz.

Spousta zkušených teamleaderů by vám řekla, že přesně tenhle proces je zcela normální. Že většina projektů vzniká přesně za těchhle podmínek, plných pomluv, nevražení a neochoty spolupracovat. Na to mám jen jedinou odpověď – blbost! Jestli je toto chování normální, tak jen proto, že spousta lidí selhala na osobní úrovni. A přitom to začíná jen u toho jediného: být na druhé slušný.

 

deathbed
Vaše oddělení není jediné

Být slušný ale neznamená jen zdržovat se zbytečných negativních emocí, nepomlouvat a snažit se ostatní povzbuzovat, ne shazovat. Nese to s sebou ještě daleko důležitější odpovědnost. Je totiž třeba si skutečně uvědomit, že ve firmě nejste sami – a že ostatní oddělení na vás spoléhají či přímo závisí. To znamená, že je vaší povinností, aby spolupráce fungovala.

Nestačí tedy jen zajistit, abyste vy / vaše oddělení stíhali. Daleko důležitější je, aby stíhali i ti zbylí. Nestačí, že designeři dodají své návrhy. Musí je dodat včas, přesvědčit se, že jsou realistické, přemýšlet o nich v závislosti na jiných odděleních a na časových možnostech. Nestačí, že konceptáři namalují své obrázky; tyto musí být dostatečně popisné, aby podle nich mohly vzniknout 3D modely. Nestačí, aby si 3Dčkaři udělali své modely – ty musí být ještě vymodelované podle toho, jak si řekli riggeři, aby je pak šlo pohodlně animovat. Atd.

Jinými slovy, nelze pracovat tak, že jedna ruka neví, co dělá druhá. Nelze se uzavřít ve vlastní kóji a spoléhat na to, že když něco odevzdáte, ostatní si to přeberou a něco s tím udělají. Ujistit se, že to, co odevzdáte, bude ostatním vyhovovat, je ještě daleko důležitější. Vytvořit pipeline, shodnout se na ní s ostatními, ujistit se, že je realistická a pak se jí držet.

Narozdíl od sólových prací, v týmu je nejdříve třeba komunikovat a pak teprve jednat.

Možná jsem měl jen smůlu, ale ve spoustě firem, se kterými jsem měl zkušenost, jsem narazil na stejný typ chování – skryté přesvědčení, že to či ono oddělení je nejdůležitější na světě. Že vše stojí jen na 3Dčkařích. Že programátoři jsou master race. Že kreativci jsou něco víc než produkční póvl. Bla, bla, bla. Ve výsledku je to jen příznak omezenosti. Jste v tom všichni spolu – tak se podle toho chovejte.

toothpaste-for-dinner-exit-interview

Udržujte pořádek

Nemyslím jen pořádek na stole a v ledničce. V předchozím odstavci jsem zmiňoval pipeline a nyní je načase říct, jak s ní zacházet. Jinými slovy, že je nutné udržovat slušnost i ve vašich vlastních projektech.

Spousta týmů funguje tak, že si jednotlivá oddělení předávají své Mayové, Maxové, Motionbuilderovské, Photoshopové či jakékoliv jiné projekty. A právě zde často leží kámen úrazu – je totiž třeba, aby se v nich jakýkoliv další kolega okamžitě vyznal. Velká část nováčků, kteří se poprvé stanou součástí týmu, je navyklých na vlastní způsob práce, takový, který organizaci a naming convention vůbec nebere v potaz.

Je však důležité si uvědomit, že to, jak přehledné jsou jejich projekty, je jeden z nejdůležitějších faktorů při posuzování kvality výkonu. Každý tým by tedy měl mít jako prioritu dvě věci – aby každý přesně věděl, jaký je postup práce a aby bylo zcela jasné, jak přesně pojmenovávat a zařazovat každý element, se kterým se pracuje. Povinností každého teammembera je pak osvojit si tenhle proces a dodržovat ho. Ušetříte tím všem spoustu nepříjemností.

Jak se zachovat v krizi

Pokud zrovna nejste velká VFX fabrika, která už dělá svůj stý trikový film a každičký krok jejího procesu je dokonale vychytaný, pravděpodobně se toho období dočkáte – období krize. U každého projektu je jinak hluboká, obnáší jiné průšvihy a vyžaduje jinak velké nasazení od všech zúčastněných. Jedno však zůstává – to, jak na ni lidé zareagují.

4fc4ecdffb807823721403f4d49fc8df2eObecně jsem se setkal se třemi typy reakcí na krizi:

První typ lidí během hluboké krize rezignuje. Ztratí naději v dobrý výsledek projektu, začnou šířit apokalyptickou náladu, totálně se sesypou a přestanou dělat svoji práci pořádně. Nevidí už vůbec smysl v tom, o cokoliv se snažit. Nemají produktivní nápady, začnou se buď flákat anebo dokonce sabotovat svoji (a tím i cizí) práci. Svým chováním demotivující ostatní a ve finále skutečně ničí jakoukoliv naději na úspěch.

Druhým typem reakce bývá svalování viny. Místo hledání řešení se takoví lidé upnou na to, čí že je vlastně nastalá krize zásluhou. Vynesený rozsudek nebývá objektivní. Většinou to bývá tak, že na vině jsou úplně všichni, samozřejmě s výjimkou jich samotných. Při práci s takovými lidmi se většinou dozvíte, jak špatně vše děláte, o kolik lepší vaše práce měla být a jak moc jsou oni kvůli vám v loji. Největší zadostiučení mívají, když mohou říct velmi specifickou kombinaci slov: “Já vám to říkal.” Při tom všem si neuvědomují jednu věc – že v období krize vlastně vůbec nezáleží na tom, jestli jsou jejich obvinění pravdivá či ne. Daleko závažnější je, že podlamují morálku a tím i znesnadňují vyhrabání se z průšvihu.

Třetí typ lidí zavře klapačku, zatne svaly a ať už je krize vinou kohokoliv, snaží se být slušní, vyrovnaní kolegové a odvést tu nejlepší práci v čase, který na ni mají. Je třeba si uvědomit, že krize nastane na většině projektů. Že nikdy nebude dostatek času, dostatek peněz, nikdy se nestane, že by všechno šlo přesně podle plánu a téměř vždycky někdo něco více či méně podělá. Netvrdím, že průšvihy by se měly přehlížet. Tvrdím však, že jsou přirozenou součástí každého projektu a že každý by si na ně měl vytvořit jistou imunitu – spíš
než se kvůli nim sesypat či vrhat se na všechny okolo.

A já vás prosím – buďte tou třetí skupinou. Všem se s vámi bude pracovat o mnoho lépe.

Podobné články

Freelance filmař, trikař a grafik. Cinematic Director ve Warhorse Studios. Redaktor bývalého časopisu Pixel a tvůrce VFXcz.