Interview: Tomáš Král – Sedněte ke kompu a začněte makat

2 years ago by in Interview Tagged: , , , , , , , , , , , , ,

Tomáš Král je už po dlouhá léta známou tváří v oblasti 3D grafiky a to nejen tady v Čechách. Jeho práce se objevily na množství zahraničních webů, dělal na slušné řádce zahraničních filmů a sám je jedním z těch nadšenců, kteří začínali tvořit už v době, kdy se jelo podle manuálu a Youtube nebylo plné tutoriálů. Jestli vás zajímá jeho profesní příběh, určitě si přečtěte tohle interview, které mě osobně hodně pobavilo 🙂


 

Zdravím tě, Tomáši. Hned na začátku poprosím, zda by ses čtenářům blíže představil…

Tak začněme tim jednodušším. Jmenuju se Tomáš Král a narodil jsem se v době, kdy Microsoft uveřejnil první verzi Windows. Od doby, kdy jsme zjistil, že pastelky nejsou k jídlu, jsem rozvíjel svoje umělecké schopnosti. Když jsem byl starý asi tak jako Kevin McCallister, dostali jsme s bráchou počítač od rodičů. Samozřejmě jsme na něm hráli hlavně hry a nejlépe ty, kde můžeš vykrojit radioaktivnímu mutantovi do břicha půlměsíček pumpovací brokovnicí. Hry a herní časopisy byly pro mě velkou inspirací, renderovaná videa, hafo konceptů a artworků, to nikde jinde nebylo. Dál jsem tyhle schopnosti zušlechťoval na výtvarné škole, kde se to tak nějak zvrtlo ve 3D grafiku.

 

Studoval jsi na umělecké škole Václava Hollara. Když zpětně vzpomínáš, co všechno ti škola dala?

Kromě nehorázného pití a hraní Unrealu? Určitě mi hlavně dala možnost seznámit se s ohromně talentovanými lidmi a to včetně mojí ženy (ahoj, Štěpíku). Výtvarná škola je skvělé místo pro lidi, co se chtějí něco naučit. Na Hollarce je ten záběr věci, co se učíš, dost široký. Máš tam kresbu figure, zátiší, malbu, modelování, fotku, papír, typografii, všechny druhy grafiky. Je to spíš místo, kde ti něco přiroste k srdci a to potom sám rozvíjíš mimo školu. Mě hodně oslovila 3D grafika, což je předmět, který se tam přímo neučí, ale je to zásluha Michala Suchánka, který teď dělá úžasnej komix.

 

Jak jsi vůbec začal s prací ve VFX oblasti? Vzpomínáš si na nějaké konkrétní vlivy, které tě do tohohleimage průmyslu dovedly?

Začali jsme s kamarádem Filipem Novým (úžasnej 3D grafik, co má awardů, že už je ani neunese) v podstatě ve stejnou dobu a to když jsme přišli na internát, kde jsme museli jako správná náplava bydlet. Naproti nám bydleli o dva roky starší kluci ze stejné školy, co nám místo šikany dávali rady do života. Když nám potom jeden z nich ukázal svoje krátké renderované video, co sám udělal (postapokalyptický téma, jak jinak), tak nás to s Filipem tak namotalo, že jsme začali experimentovat a snažili se vytvořit vlastní. Bohužel, tutoriály nebyly, takže jsme jeli podle knížek a když to nešlo, tak prostě mačkáš tlačítka a hádáš, co udělaj. To potom sděluješ kamarádům, který zase ví o jiných kouzelných tlačítkách. Úplně si vzpomínám, když jsme objevili reflexe – já byl tak nadšenej, že jsem z toho udělal celou animaci, kde se všechno lesklo jak psí kulky.

Začínal jsi na VFX pracovat rovnou v nějaké firmě nebo jsi po škole tvořil jen sám pro sebe a teprve posléze přešel na profi dráhu?

Profi dráha pro mě znamenalo, že jsem dostal peníze za 3Dčko. A to se stalo už když jsem byl na škole, na přelomu třetího a čtvrtého ročníku. Dělal jsem pro nechvalně známého Vlastu Mistríka v Design Brosu, kterého většina mých kolegů zná z projektu Saxána [a Lexikon kouzel], kterej totálně zabil. Já jsem měl to „štěstí” u něj pracovat úplně na začátku, ještě před Saxánou. Dostával jsem asi čtyřicet korun na hodinu a dělal normálně po škole. Jak jsem neměl srovnání s ničim jiným, tak mi přišlo, že si žiju jako pán, prachy dobrý, práce dobrá, pak jsem ale zjistil, že za ty spoty tankuje sta tisíce, takže jsem se záhy začal cítit jako bulharská prostitutka. Výborná zkušenost hned na začátek. Dodnes ty moje robotky prodává, chuj.

 

Prošel jsi velkou pražskou firmou UPP. Jaké projekty jsi měl v době, kdy jsi zde pracoval, na starosti? Jaké zkušenosti ti firma dala?

UPP je úžasná firma na to získat mraky zkušeností za co nejkratší dobu. Pracovně je to podle mě idální místo tady v Čechách, kde se člověk může nechat zocelit ohněm. V době, kdy jsem začínal, nabírala firma hodně lidí na projekt „The Nutcracker in 3D“. Sešlo se nás tam v takovém sklepě asi deset a vůbec nikoho jsem neznal. Až když jsme se navzájem představili přezdívkami z Maxarei, tak mi bylo hned jasné, jakej All Stars tým se tam sešel. Ice, Blitz, Duber, Johnbruk, Rtep. Celé to pak dirigoval triumvirát Davida Váni, Honzi Všetíčka a Jana Bubeníčka. Úžasná zkušenost.

Někteří lidé po Louskáčkovi odešli, já jsem zůstal a sfouknul ještě 2012, Pandorum, Season of the Witch, Lost Future a Red Tails. Na těch už jsem pracoval s týmem asi šesti lidí, které jsem měl na starost, což byl pro mě začátek konce kariéry v UPP. Ten tlak a pracovní nasazení mi začínaly trochu přerůstat přes hlavu, takže jsem vzal roha a odjel na dva měsíce do Anglie, prodávat zeleninu do Tesca.

image

V současnosti pracuješ ve firmě R.U.R. Mohl bys nějak porovnat, jak se práce zde liší od té v UPP?

RUR je vlastně taková malá rodina, kterou poskládal Jan Všetíček z lidí, které poznal v UPP. To, že se všichni známe, je obrovská výhoda, protože jsme perfektně sehraný. Mám tady neskutečnou kreativní volnost, takže když si například vymyslim Pfko s potrhlým robotem na 40 sekund full CG animace, tak mám tady prostor to celé vyrobit. Samozřejmě člověk se musí trochu oprostit od té komerční náplně práce, která občas přijde. Prostě reklama na VagiClean neni až tak atraktivní práce jako Transforměři 8. Ale i v reklamě se najde job, kterej ti to může krásně vynahradit.

Tvé portfolio je plné úžasných kousků, které ti vynesly pozornost i v zahraničí. Kdy jsi zhruba začal s tvorbou podobných prací?

Ve chvíli, kdy jsem poprvé otevřel Maxe. Pro mě je vždycky jednodušší a zajímavější vymyslet nějaký projekt, na kterém se naučím nové věci. Je pravda, že některé projekty jsem začal čistě z důvodu, abych se odreagoval, a ty potom sami narostly, ale většinou je tam i ta edukativní stránka věci. Můj největší problém je, že si občas nedokážů nastavit reálný mantinely, takže mi pak v šuplíku smrdí projekt přes tři roky.

imageCo je podle tebe při tvorbě nejdůležitější? Nápad, nadšení, preciznost…?

(Dlouze si mnu svůj moudrý šedivý plnovous) Nápad se hodí na začátku, jako taková jiskra. Preciznost provedení je také důležitá, přeci nechceme, aby náš výsledek stál za starou bačkoru. Nadšení je ale z těchhle tří nejvíc. Nadšení je potřeba v celém procesu pořád.

Jak často si dnes ještě najdeš čas na osobní práci?

No, se třidéčkem je to čím dál tím horší, v tom smyslu, že se vlastně vyblbnu v práci a doma po večerech se snažim dělat jiný věci. Mě toho baví celkem hodně, takže nemám problém se aktivně zabavit něčim jinym. V poslední době je to hlavně focení, které má přeci jen oproti počítačově generovaným obrázkům tu výhodu, že výsledek vidíš téměř okamžitě. Ale pořád mám pár 3D projektů v záloze, které bych chtěl jednou dodělat.

 

Před časem studio R.U.R. vypustilo první díl skvělého krátkého filmečku Charge the Dragon. Mohl bys prosím říct příběh vzniku tohoto snímku? Vím, že jsi o něm mluvil v 3DCreative už v roce 2009 – jakými fázemi si od té doby prošel a co se všechno změnilo?

No fuj, teď jsi odhalil tu hroznou pravdu, že na tom děláme tak dlouho 🙂 Charge the Dragon je úžasnej projekt Honzy Bubeníčka, se kterým s přestávkami dělám přes půl desetiletí. Byl to jeho plodný mozek, který dal dohromady tenhle krátký film a rozvinul to na tři naprosto parádní epizody. K tomu ale patří ještě další úžasné krátké filmy, na jejichž výrobě jsem se trochu podílel. Pokud se nepletu, tak by to dohromady mělo dát takové pásmo animovaného filmu o délce normálního celovečeráku. Takže se máte hodně na co těšit!

Máš nějaký vysněný projekt či osobní sen, čeho bys chtěl ve své kariéře dosáhnout?

Pro mě to vždycky byly tři věci, který na konci dne rozhodujou, jestli jdeš z práce nadšenej nebo nasranej. Za prvé s kým tu práci děláš. Jestli je to skvělá parta lidí se kterýma je sranda a umí vzít za práci, pak je to největší výhra. Za druhé, jestli za to, co děláš, dostáváš dobře zaplaceno. No a za třetí, co je náplň tvojí práce. Já se přiznám, že by mě bavilo podílet se na tvorbě renderovaných filmečků do her ve firmách jako je Digic, Blur nebo Blizzard.

Pokud bys rád cokoliv vzkázal lidem, kteří chtějí v současnosti začít s VFX – co by to bylo?

Já nevim. Pusťte si na youtube motivační video „I Am a Champion“ a pak si sedněte ke kompu a začněte makat 🙂

b6e2f8cf78deabdd9830a6df37bc44d8

Podobné články

Freelance filmař, trikař a grafik. Cinematic Designer ve Warhorse Studios. Redaktor časopisu Pixel a tvůrce VFXcz.

  • Marek Huňař

    fuuu, z některých hlášek vyloženě chcípám 😀 😀 😀

  • Petr Hoffmann

    Objev reflexí a VagiClean mě skoro sestřelil pod stůl 😀