Interview: Pavel Vičík – Nuke Artist

4 months ago by in Interview Tagged: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

Neuvěřitelně pozitivní člověk a nadšený tvůrce vizuálních efektů, který se za několik málo let propracoval až do nejlepších světových firem na triky – to je Pavel Vičík (kterého kamarádi znají pod přezdívkou “Boss”). Je to skvělý případ tvůrce, který se nebál a jednoho dne se prostě rozhodl zkusit něco nového, poslat své portfolio do zahraničí a vstoupit do londýnského VFX dění. A stejně jako mnozí ostatní, i on dnes nadšeně prohlašuje, že by už neměnil. Pokud tedy sami uvažujete o podobné výzvě, či pokud se zajímáte o to, jak to chodí ve VFX firmách, toto interview je pro vás!


My dva jsme se poprvé potkali na škole ve Zlíně, kterou jsme úspěšně absolvovali…už tomu bude deset let. Hrůza, jak to letí. Oba dva jsme tam jevili zájem o vizuální efekty, nikdy jsem se tě ale nezeptal – přemýšlel jsi o práci ve VFX už před studiem ve Zlíně?

Ten čas letí opravdu neuvěřitelně a na Filmovku strašně rád vzpomínám! Každopádně když jsem na filmovou školu nastupoval, moje znalosti vizuálních efektů byly minimální. Osobně si myslím, že to bylo dáno nedostatkem informací nejen v ČR, ale i celkově na internetu v té době. S vizuálními efekty jsem se více seznámil až na škole.

Když koukáš zpět, co myslíš, že ti tahle škola dala?

Určitě bylo super si vyzkoušet různá filmová odvětví. I když jsem studoval obor animace, vyzkoušel jsem si být kameramanem, střihačem, režisérem atd. atd. A to nejen u animovaného filmu ale i u hraného. Z toho si pak člověk může vybrat, co mu sedí a co ho nejvíc baví. Každopádně takový větší zvrat u mě začal, když jsme se začali učit program After Effects a měli obor vizuální efekty s Borisem Masníkem (audiointerview zde) a Alešem Boštičkou. Vizuální kouzla mě naprosto chytla a dodnes vzpomínám na mnoho probdělých nocí, kdy jsem zkoušel na počítači vyrobit světelný meč a zpomalené záběry střelby a letícího náboje ala Matrix.

Období po dokončení školy a shánění pevného zaměstnání bývá často nejturbulentnější, zvláště v našem průmyslu. Jak jsi jím proplul ty? Živil ses zakázkami, nebo jsi rovnou šel za nějakou stálou prací?

Právě díky škole a díky tomu, že nás učili lidé přímo z oboru, jsem se doslechl o největší české postprodukci UPP, ve které pracoval již výše zmíněný pan Boris Masník. Dělat efekty na filmech mě velice lákalo, nicméně se v UPP v té době začal používat program Nuke (dnes absolutní standard v oboru), takže jediná šance, jak se tam dostat, bylo se tento software naučit, projít pohovorem a zkušebním záběrem. Navíc před více jak pěti lety byl obrovský nedostatek tutoriálů právě na Nuke a program samotný byl naprosto jiný, než právě After Effects, který byl součástí výuky. Na základy to ale stačilo, záběr v UPP jsem udělal a za nedlouho jsem nastoupil.

Tvoje první firemní VFX zkušenosti tě zavedly do firmy UPP. Jak na tuhle zkušenost vzpomínáš?

První skutečná práce, obrovský rozdíl oproti bezstarostným studentským letům. 😀 Každopádně skvělá zkušenost dělat na velkých filmech hned po škole, pracovat v týmu a učit se spoustu nových věcí a taky zakusit první pracovní stres, který je nedílnou součástí tohoto oboru.

Jaká zde byla tvoje VFX specializace?

Byl jsem tzv. junior compositor. Případně v dnešní době se často používá označení digital artist. Takže můj denní chleba byl rotoscoping a retuše. Tímto si asi musí projít každý, kdo začíná ve vfx. Nikdy nezapomenu na retušování drátů a narovnávání gumových obušků ve filmu Snowpiercer.

UPP breakdown pro Snowpiercera najdete na https://www.upp.cz/film/snowpiercer-3

Následovala pozice v Progressive FX. Jak se lišila od UPP?

Po zkušenosti s rotoscopingem a retušováním jsem se vrátil k programu After Effects a do PFX nastoupil jako motion designer/compositor. Lákalo mě být více kreativní. Prakticky se jednalo o moji první zkušenost s reklamou a můžu říct, že právě v PFX jsem se naučil nejvíce, poznal úžasné talentované lidi a dělal na několika desítkách projektů (Coca-Cola, Jeep, Volvo, T-Mobile atd. atd.). V té době mělo studio cca 10 lidí. Kluci se od té doby neuvěřitelně rozrostli a mají skvělé zakázky ať už reklamy, tak filmy. Tehdy jsem často skákal mezi reklamní grafikou – After Effects a compositingem – Nuke.

Čím více jsem pracoval s Nuke, tím více se mi ten program líbil. A říká se, že když chce být člověk dobrý v jedné věci, měl by se zaměřit pouze na tu jednu věc. Měl jsem taky štěstí, že v PFX jsme si všichni radili a spoustu věcí se i vzájemně učili. Tímto bych chtěl poděkovat Štěpánovi Pazderkovi, který mi poradil v každé situaci a strašně jsem se od něj naučil.

Záhy po této zkušenosti ses nicméně rozhodl, že tě daleko víc láká zahraničí – a vydal ses na zkušenou do Londýna. Jaké tam pro tebe byly začátky? Co všechno jsi musel řešit?

Je to tak, chtěl jsem poznat, jak se pracuje v zahraničí. Časem člověka začnou lákat větší projekty, zajímají ho světová studia, chce se víc a víc zdokonalovat. Sám jsem chtěl vědět, jestli na to mám se dostat do zahraničního studia. Sestřihal jsem si showreel, lámanou angličtinou sesmolil životopis, sebral kuráž a rozeslal do světa. A když říkám do světa, tak opravdu po celé zeměkouli – od Austrálie, přes Dubaj až po Jižní Koreu. Z Koreje se mi do dneška neozvali 😀 Každopádně nejvíc emailů jsem zasílal (opakovaně) do Anglie, která je označována, společně s Vancouverem, za takovou mekku vizuálních efektů.

A po cca měsíci se stal malý zázrak/milník v mém životě. Na email mi odpovědělo jedno z nejvýznamnějších studií na světě – MPC – že mě berou. Bylo to přesně na den mých narozenin. Pro mě rozhodně jeden z nejlepších dárků k narozeninám! Začal jsem si zařizovat ubytování – přes airbnb, letenku a pak v Londýně national insurance number a anglický bankovní účet. Největší bariérou pro mě byla angličtina. Také opuštění domova, rodiny, přátel a prakticky komfortní zóny, bylo opravdu náročné. Ale rozhodně to beru jako nejlepší věc, změnu, kterou jsem v životě zatím udělal a strašně mě to posunulo vpřed. Člověk je tvor přizpůsobivý a tak si pak na nové prostředí, řeč a lidi zvyká poměrně rychle.

Pavel a Jiří Kilevník (Flame artist, www.jirikilevnik.com) u vchodu do MPC, jedné z nejlepších VFX firem na světě.

Na co bylo nejtěžší si v londýnských studiích zvyknout?

Kromě různých akcentů angličtiny mi myslím nedělalo nic extra problém. Ta práce je prakticky všude stejná – jak v Česku, tak ve světě. Jen mi přijde, že v zahraničí máte víc času na projekty. A tudíž můžete být více kreativní, pečliví. Jediný rozdíl je, že se o práci bavíte v jiném než mateřském jazyku. Navíc každé studio má odlišný systém práce – jiná render farma, prezentace projektů apod. Ale to jsou věci, na které se dá zvyknout opravdu rychle.

Na jakých projektech jsi v té době dělal?

Můj první projekt v MPC byl VR videoklip pro skupinu U2. Pro mě naprosto nová zkušenost. Před dvěma lety VR (virtuální realita) nebyla ještě tak rozšířená a co bylo skvělé, spolupracovali jsme přímo s Foundry – firma, která vlastní a programuje již výše zmíněný program Nuke. Mezi hlavními klienty, kteří se vyjadřovali ke kvalitě, byl i Steve Wozniak, spoluzakladatel Apple. A když takový člověk pochválí vaši práci, je to úžasný pocit! Neskutečně vás to posunuje dál, motivuje a ukazuje, že vaše práce má význam.

Další projekty v MPC můžu zmínit reklamy pro Marks and Spencer, Milka, HSBC a další velké anglické i světové firmy. VR Videoklip pro U2 mi otevřel dveře do dalšího špičkového studia The Mill, které už dlouhá letá, dělá společně s MPC nejlepší reklamy na světě a pravidelně vyhrávají ceny za nejlepší vizuál a technické novinky. Kdysi získali Oscara za film Gladiator. Tady jsem pracoval na projektech pro Chevrolet a byl jsem lead compositorem na VR projektu pro Top Gear.

Lákala tě reklamní práce nebo jsi vždycky chtěl spíše k filmovým trikům?

Více mě vždycky lákal film. Být součástí něčeho velkého, co uvidí miliony lidí na světě. Pro mě má film hlubší význam, smysl, je to prostě umění a určité poselství současné generaci ale i generacím budoucím. Ne nadarmo se říká, že filmaři žijí věčně. Reklama je zase čistá komerce. Nicméně je množství skvělých reklam, ať už technicky nebo scénáristicky a režijně zpracovaných (např. reklamy pro John Lewis). Reklamy jsou kratší, dělá na nich méně lidí a proces výroby je rychlejší. Navíc děláte více záběrů v kratší době, takže se vám na monitoru tolik neokoukají, jako když děláte jeden 5s záběr na velkofilmu měsíc. Práce na reklamách mě baví asi o trochu víc, mám tam mnohem větší volnost kreativity než u filmu a je k ní potřeba větší rozsah znalosti vfx (klíčování, barevné korekce, CG compositing, tracking, atd. atd.).

Z produkce VR videoklipu pro skupinu U2

Nedávno jsi dokončil práce na posledních Pirátech z Karibiku. Jaká ta práce na takhle velkém filmu byla? Bylo to časově / pracovně / nervově náročné? A splnilo to tvá očekávání?

Práce na tak velkém filmu mě lákala dlouho. Minulý rok jsem dostal nabídku na Star Trek a X-Men. Ale už jsem měl domluvené reklamní projekty. Proto, když se mi ozvali koncem minulého roku z MPC, jestli bych měl zájem pomoct dokončit Piráty, neváhal jsem. Když jsem dostal svůj první záběr, kompletně digitální, vypadal tak dobře, že jsem pomalu nevěděl, co na tom mám ještě upravit. Ale díky komentářům od supervizora se neskutečně posouval vpřed. Oni mají naprosto dokonalé, vytrénované oči, co se týče kompozice. Aby ten záběr prostě vypadal co nejvíc cool. Ví, co na diváka platí. Pokaždé, když mi něco poradil, vypadalo vše lépe a lépe. A skok mezi mou první a poslední verzí už tak dokonalého záběru byl obrovský.

Ze začátku jsem se celkem bál, že práce na tak velkém projektu bude náročná, ale opak byl pravdou. Práce mi šla od ruky a pochvaly od režiséra a supervizora mě neskutečně motivovaly. Většinou se jednalo o barevné korekce, ladění stínů a světla ve scéně a přidávání různých elementů – vlny, pěna, pártikly, atd., aby záběr vypadal co nejvíce realisticky. Nicméně i když se projekt blížil do finále, neměl jsem prakticky žádné přesčasy. Produkce fungovala opravdu dobře. Já jsem si projekt užil, prvně si vyzkoušel práci na hollywoodském trháku, naučil se nové věci, poznal spoustu úžasných a talentovaných lidí z celého světa a rozšířil si portfolio projektů a seznam kontaktů.

Pravděpodobně o tom nemůžeš mluvit… ale stejně se zeptám – na čem pracuješ nyní?

Můžu prozradit, že jsem nedávno v Londýně dokončil práci na novém historickém seriálu Britannia. Premiéru by měl mít letos na podzim. Dostal jsem také nabídku od MPC na práci na dvou nových filmech od Disney. Společnost Disney poslední roky předělává své klasické animované filmy do hrané/digitální podoby (Kniha džunglí, Kráska a zvíře, Královna zloba). Konkrétní ale zatím být nemůžu.

Seriál Britannia, na kterém Pavel pracoval, vyjde v listopadu na Sky1 televizi

Jaké jsou tvoje cíle? Kde bys chtěl v budoucnu skončit? V nějakém vysněném studiu, na vlastním projektu nebo jako freelancer?

V současné době mi velice vyhovuje život freelancera. Být prakticky sám sobě šéfem. Mít mnohem více volna, než zaměstnanec. Dělat projekty v různých studiích, jak velkých, tak malých, filmy, seriály, videoklipy nebo reklamy, dál se vzdělávat a poznávat nové lidi. Baví mě všechno. Teda kromě VR, toho už jsem přejedený 😀 Časem by mě nejspíš lákala druhá strana – klientská pozice. Vymýšlet a zadávat práci, být součástí projektu od samého začátku rané produkce, případně být supervizorem přímo na place.

Máš nějaký oblíbený způsob, jak práci hodit za hlavu a zrelaxovat?

Rozhodně příroda. Člověk, který sedí denně, od rána do večera u počítače, potřebuje uklidnit jak oči, tak mysl. Proto si v Anglii užívám dlouhé procházky a relax v přírodě. Jinak jsem člověk, který lítá tzv. od pixelů k pixelům. Teda hlavně v Česku, doma ve Zlíně. Když si užívám volno, tak hraju pc a konzolové hry. Nepracovat ve filmovém/reklamním průmyslu, tak jsme nejspíš kolegové! Moc rád si taky odpočinu u dobrého filmu, nebo seriálu. Ale často se přistihnu, jak sleduju kvalitu vizuálních efektů na úkor příběhu samotného. Jinak samozřejmě chvíle strávené s rodinou, posezení a pokec s přáteli u dobré kávy nebo vína a určitě doporučuju občas totálně vypnout, nasadit si sluchátka a pustit oblíbenou hudbu.

Po všech zkušenostech, které jsi za posledních deset let získal – co pro tebe bylo, myslíš, nejdůležitější? Jaký poznatek nebo zkušenost bys tu čtenářům nejraději sdělil?

Dělejte rozhodně to, co vás baví a naplňuje. Ať je to cokoliv. Cokoliv vás dělá šťastnými. A nenechte si do toho od nikoho mluvit, pokud to opravdu myslíte vážně. Je to pouze váš život. Spousta lidí mi říká, že vlastně neví, co je baví, že netuší, v čem jsou dobří. Zkuste se v dnešní uspěchané době zastavit. Totálně vypnout a sami sebe se zeptat, co vás láká, co by vás dělalo šťastnými. Myslím si, že v každém z nás je odpověď. Jsou v nás pochybnosti, bojíme se opustit komfortní zónu. Ale z osobní zkušenosti můžu říct, že je to to nejlepší, co můžete udělat.

Dále doporučuju umět nebo se učit cizí jazyk. Ideálně angličtinu, alespoň základy, abyste se jakž takž domluvili. V životě se to opravdu neztratí. Pokud už anglicky umíte, tento bod jednoduše přeskočte  a přesuňte se k poslednímu – Vycestujte. Pokud nemáte závazky, tak neváhejte. Člověk si rozšíří obzory, pozná nové země, kulturu, lidi, jiný způsob práce (za mě méně stresující a více kreativní než v ČR). My Češi máme obecně nízké sebevědomí a přitom vůbec nemusíme! Jsme opravdu šikovní a pracovití. Znám mnoho lidí z Česka, kteří vycestovali do zahraničí a neměnili by. Jsou velice spokojení a také úspěšní. Čím více nás, Čechů, vyzkouší práci/život v zahraničí, tím lépe!

Podobné články

Freelance filmař, trikař a grafik. Cinematic Director ve Warhorse Studios. Redaktor bývalého časopisu Pixel a tvůrce VFXcz.

  • Petr Utinek

    paradni interview