Interview: Já, Olga Hepnarová – Martin Petro, SPOON VFX

1 year ago by in Interview Tagged: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

Před časem jsem na internetu natrefil na VFX breakdown, který mě zaujal hned ze dvou důvodů – zaprvé, šlo o velmi kvalitní práci českého trikového studia, zadruhé, jednalo se o rozbor efektů pro film, kde jsem si žádných efektů ani nevšiml! Když jsem tedy sledoval, jak tvůrci z pražského studia postupovali při rekonstrukci neslavného incidentu v dnešní ulici Milady Horákové (jíž se duševně chorá Hepnarová prohnala v roce 1973 a usmrtila 8 lidí), musel jsem obdivně pokyvovat hlavou. Neviditelné efekty jak se patří!

A jelikož jste mě už nejednou kontaktovali s tím, že bych měl psát více článků o českých projektech a dělat více interview s českými tvůrci, rozhodl jsem se autory ze SPOON post-production & VFX house kontaktovat a požádat je o krátký rozhovor. Zde jsou jejich odpovědi, které laskavě poskytl Martin Petro, VFX supervizor filmu Já, Olga Hepnarová

 


Zdravím Vás, Martine, a ještě jednou děkuji za tento rozhovor. První, co mě zajímá je, jak jste se k práci na filmu Já, Olga Hepnarová vůbec dostali? A jak probíhala vaše spolupráce s režisérským duem?

Martin Petro: SPOON byl u projektu už před mnoha lety, tenkrát ještě jako ACE, kdy mu hlavně Vlaďka Poláčková s Martinem Palečkem v počátcích velmi pomohli. Po vzniku studia SPOON pak film přešel do Holešovic.

U tohoto filmu byl tvůrčí systém nastavený trochu jinak. Jde o výrazný autorský film. Režiséři jsou zároveň jedni z producentů a na výsledek bedlivě dohlíželi. Zároveň, co se VFX týče, tak na filmu spolupracoval Lukáš Veverka, motion designér a režisér s bohatou VFX zkušeností. První kroky a postup jsme tak s teamem ve SPOONu rešili já s Lukášem.

Finále pak samozřejmě proběhlo pod režisérským dohledem, [Tomáš Weinreb a Petr Kazda] měli čerstvý pohled na věc a potřebný odstup. Celkově se však, co se kompozic a systému týče, jednalo o dost kolektivní dílo, v průběhu kterého jsme našli spoustu vlastních postupů a učinili mnoho vlastních voleb (například jak moc zaplnit prostor, kompozice apod.)

Olga_Hepnarova_VFX_Spoon_01

Natáčení na greenscreenu se odehrávalo v Polsku. Proč tam a jaké to s sebou neslo komplikace a specifika? Zajišťovali jste na place supervizi?

Martin Petro:  V Polsku proto, protože výrazná část financí šla z Polska. Točili jsme tam půlku filmu a tedy i tyto složité scény. Rozhodnutí padlo i z důvodu, že v ČR bychom na “Obránců míru” (pozn. red. na dnešní ulici Milady Horákové) nemohli točit. Prostor dnes vypadá jinak i stavebně, bylo tedy jasné, že se bude muset velká část dodělávat postprodukčně.

Supervizi na place zajišťoval Gary E. Beach, problémy ale nastaly i tak, protože bohužel docházelo k neshodám mezi kamerovou posádkou a supervizorem. Možná i toto je trochu “specifikum”. Druhou věcí pak bylo, že velká část kaskadérů byla z Polska. Jen pět od nás a upřímně, Češi jsou prostě špička. S komplet ČR kaskadérským týmem by asi natáčení šlo snadněji. Ale na výsledku nic znát není, právě díky skvělému CGi.

Na druhou stranu nutno podotknout, že polský grip vyrobil skvělou konstrukci pro natáčení platů.

 

Olga_Hepnarova_VFX_Spoon_03Jak probíhal váš výzkum na poli rekonstrukce historicky věrných prostředí let sedmdesátých?

Martin Petro: Součástí komplet rešerší k filmu byl soudní spis. Tam je celé místo činu na fotografiích a z toho se vycházelo.

 

Jak jste pak přistupovali k rekonstrukci historicky věrných prostředí let sedmdesátých?

Martin Petro: Samotní tvůrci, kteří se věnovali autentičnosti v maximální míře, měli ohromné množství podkladů, od dobových fotek, záznamů, článků a výpovědí, až po samotný soudní spis. Pro nás to byl dostatek materiálu pro rekonstrukci. Oko diváka to možná ani nepostřehne, ale úroveň detailů sahá až po dobové fotky ve výloze obchodu na místě činu. Cela ulice byla v reálném měřítku. Jak plynul čas, tak se i okolí do značné míry změnilo, takže i když nebyl problém se [do ulice Milady Horákové] fyzicky podívat, většina modelů musela vycházet z dobových podkladů.

 

V jakém softwaru jste pracovali při tvorbě 3D modelů a při compositingu? Jakým nástrojem jste trackovali? Jaký jste zvolili renderer?

Martin Petro: Workflow naší  postprodukce se skládal z několika systémů. Trackování probíhalo v SynthEyes a následné kompozice v Nuku. Všechny modely vznikaly v Autodesk Maya a vyrenderované byly skrz V-Ray. Finální projekce a barevné korekce vznikaly v našem kinosále na systému Quantel Pablo.

 

Kolik jste měli na starosti trikových záběrů a jak dlouho vám práce trvala?

Martin Petro:  Celkový počet se vyšplhal na necelých 100 záběrů a práce trvala od března do května 2015. Postprodukce byla rozdělena na několik segmentů, mezi nimi například retušování, kde jsme odstraňovali objekty nespadající do dané doby. Pak samotné vymodelováni ulice a následná kompozice s reálně natočenými herci.

 

Co pro vás bylo na celém projektu nejtěžší?

Martin Petro:  Olga není trikový sci-fi film plny greenscreenu, ale naopak umělecký artový film. V takovém případě je vždy nejdůležitější, aby divák nepoznal ty desítky triků, aby VFX nepůsobily rušivě, a on si mohl užívat skvělou kameru a atmosféru.

Olga_Hepnarova_VFX_Spoon_02

Myslím, že to se vám povedlo na jedničku. Poslední otázka- kromě scény Olgy jedoucí ulicí Milady Horákové, na jakých dalších záběrech jste ve filmu pracovali?

Martin Petro:  Kromě samotné klíčové scény se pracovalo například na odstraňování jistícího lana Olgy v okně nebo na jednodušších retuších antén a vypínačů. Také jsme postprodukčně odstraňovali všechny další detaily, které nespadaly do dané doby.

Děkuji Vám za rozhovor!

Podobné články

Freelance filmař, trikař a grafik. Cinematic Director ve Warhorse Studios. Redaktor bývalého časopisu Pixel a tvůrce VFXcz.