In the Heart of the Sea VFX – Bílá velryba od Double Negative

3 years ago by in VFX články Tagged: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

Příběh o obří bílé velrybě nás fascinuje už od chvíle, kdy se tahle pověst poprvé začala šířit mezi velrybáři konce 19. století. Od doby, kdy Herman Melville poprvé uveřejnil ty nesmrtelné řádky začínající “Říkejte mi Izmael” uplynulo už přes 150 let a přesto tajuplný postrach oceánů “Moby Dick” neztrácí na popularitě. Symbolizuje nezkrotnost a nepoddajnost přírody, její krutost a krásu, spojenou dohromady v jediném úžasném stvoření. Vizuální zachycení románu vzniklo v nespočtu podob – od původních ilustrací Rockwella Kenta, přes mnohé dětské knihy plné obrázků, legendární film z roku 1956, až konečně po hollywoodské zpracování, které se nedávno objevilo v kinech. Režie téhle nové verze příběhu se ujal nikdo jiný než mistr strhujících příběhů – Ron Howard (Apollo 13, Beautiful Mind, Rush).

Nebýt snímku Rush, In the Heart of the Sea by možná ani nevzniklo. Byl to totiž právě herec Chris Hemsworth, který Howardovi během natáčení přinesl zajímavý scénář založený na knize spisovatele Nathaniela Philbricka. Režisér se do příběhu o mladém Melvillovi pátrajícím mezi starými velrybáři po pověstech o bílé velrybě zamiloval od prvních řádků. “Nikdy jsem neměl rád oceán,” přiznává Howard. “Děsí mě – a kromě toho jsem zrzek, takže si na něm uženu leda spáleniny a úžeh. Příběhy umístěné na širou vodní hladinu mě ale z nějakého důvodu vždycky fascinovaly.” Netrvalo dlouho a přečetl ten scénář několikrát – a k tomu i celou Philbrickovu knihu. Vize  tajemného potopení velrybářské lodi Essex hrůzostrašným mořským leviatanem mu od té chvíle nedala spát…

 


 

Důraz na realismus

Od prvních fází tvorby si byl Howard jistý především tím, že tahle filmová adaptace bude tak realistická jak to je jen možné. Neměl v úmyslu odsuzovat ani sympatizovat s velrybařením. A z Moby Dicka rozhodně nechtěl udělat mýtickou chiméru. Chtěl vše zakotvit v realitě, aby příběh na plátna převedl v co nejuvěřitelnější formě. A právě proto si přivedl odborníky na slovo vzaté – zkušené VFX veterány Jody Johnsona (Batman Begins, Stardust, Rush) a Leslie Lermana (Quantum of Solace, Skyfall, Spectre) a jejich tým z Double Negative.

“Ron nám svoji bílou velrybu popisoval jako Clinta Eastwooda z filmu Unforgiven,” vzpomíná Johnson. “Ochraňuje svoji vesnici, nepouští dovnitř bandity a nenechá si nic líbit. Bylo pro něj nesmírně důležité, aby všechny tyhle vlastnosti byly ve filmu vidět, ale zároveň abychom z ‘Mobyho’ neudělali přiliš lidské stvoření. Museli jsme najít správný balanc mezi dramatičnem a realismem. A pak to vše zachytit v digitálním modelu velryby.”

Aby zajistili věrohodnost, DNeg se spojili s profesorem Lukem Rendellem ze skotské Univerzity v St Andrews, který o vorvaních (což je druh velryby, do kterého Moby Dick spadá) věděl první poslední. Společně pak prošli celý scénář, vytvořili koncepty, storyboardy a ve finále i previz a během každého kroku si nechali ověřovat autenticitu  chování ukázaných zvířat. Po dlouhé měsíce se pak VFX tým scházel s autory filmu, aby během preprodukční fáze naplánovali všechny aspekty toho, co se od začátku jevilo jako neuvěřitelně náročný projekt.

Kromě složité tvorby reálií velrybářské kolonie Nantucket a studiového natáčení ve vodní nádrži v Leavesden Studios však byla největší výzvou právě tvorba digitálních velryb. “Ani jsme nezkoušeli jít na širé moře a zkusit pro film natočit reálné velryby,” řekl o procesu Howard. “Life of Pi, Planet of the Apes a další nedávné snímky mi daly dobrý důvod věřit, že si můžeme dovolit vytvořit všechna zvířata jako CGI. A tak jsme to také provedli.”

bg

Digitální velryby

Úkolu se zhostili CG supervizor Kieron Helsdon (Troja, Kingdom of Heaven, Sunshine) a Nicola Hoyle (Dark Knight, Inception, Captain America) a jejich 3D tým v DNeg. První fází bylo replikování reálných koster obrovských mořských savců do digitální podoby. Právě proto, že se těchto základních stavebních kamenů verlybího těla drželi až téměř fanaticky přesně, získali posléze skutečně realistický základ pro další práci. Tím byla neméně důkladná studie masivních vrstev tuku a svalů na velrybím těle. Trikaři totiž tyto nechtěli jen animovat – chtěli jejich pohyb raději věrohodně simulovat. Co se ostatních částí těla, zdaleka nejsložitější prý bylo vyzkoumat přesný tvar svalů okolo ocasu a hlavně celou velrybí čelist, včetně jejího pohybu. Když si 3D oddělení nedalo pozor, vorvaňova hlava prý vždycky začala nebezpečně připomínat filmovou klapku.

Takovou malou biblí se pro DNeg staly dokumentární filmy Howarda Halla, které byly plné záběrů na vorvaně v jejich přirozeném prostředí. Autoři podle nich nejdříve vytvořili základní modely pro velrybí samce, samice a pak i mláďata. Teprve když byli spokojeni s těmito “běžnými” zvířecími herci, přesunuli svou pozornost na samotného Mobyho. “Přestože má být reálným zvířetem, ne nějakým smyšleným fantasy stvořením, pořád k němu člověk musel přistupovat s větším respektem,” vzpomíná animační supervizor Robyn Luckham. “Už jen proto, že byl dvakrát větší než normální vorvaní samec.” Podmínkou číslo jedna bylo, aby bylo na první pohled vidět, kolik hrůz Moby za svůj život prožil. Každá část jeho těla měla být poseta jizvami, kousanci od žraloků, hlubokými ranami od harpun. Od ostatních velryb se ale měl odlišovat i něčím víc – jakousi moudrostí ve svých očích.

In the Heart of the Sea poster 4

V hlavní roli Moby

V průběhu celého toho boje mezi fantastičnem a realitou se autoři nakonec rozhodli nedělat Moby-Dicka kompletně bílého. Raději si dali ten čas a práci a vyzkoumali všechny možné známé stavy velrybí kůže postižené vyrážkou, sraženinami nebo výrůstky. Nakonec se jim podařilo najít přesně ten správný balanc světlých fleků na Mobyho těle, který dával dojem bílé barvy, aniž by se ze savce stal totální albín.

I animátoři studovali dokumenty Howarda Halla a po nějakém čase si osvojili způsob, jakým se zvířata pohybují vodou. “Na velrybách je krásně vidět, jak pohyby jejich svalů ovlivňují přelévání tukové vrstvy,” popisuje Luckham. “Velice záhy nám bylo jasné, že ten pohyb je neskonale složitější než jen ‘válce plující vodou’, jak by se to mohlo zdát na první pohled. Všechny naše poznatky jsme zúročili při tvorbě rigů.”

Autoři začali tvorbou animačních cyklů a základních pohybů. Z nich pak přešli na konkrétní reálné chování pozorované u velrybích samic, samců a mláďat. Animace Mobyho však byla úplně jinou kapitolou. Animátoři začali tím, že všechny jeho pohyby lehce zpomalili aby navodili ten správný pocit enormní velikosti. Kromě toho pak do každého jeho pohybu přidali i onen kýžený charakter – nikam nespěchá, nežene ho agrese, při každé akci je klidný a rozhodný. “Mobyho pohyby byly pohyby vlka samotáře,” popisuje Luckham. “Tvora, pro kterého neexistuje predátor, jenž by mu mohl ublížit. Agresivitu jsme mohli přidat ostatním velrybám, ale u něj jsme se drželi zpátky. A méně bylo v tomhle případě více.”

maxresdefault

 

Pro více informací o tvorbě Nantucketu či natáčení ve vodní nádrží v Leavesden Studios si počkejte na příští vydání časopisu Pixel.

Zdroje: Double Negative, Cinefex, Art of VFX

 

 

 

 

Freelance filmař a CG grafik. Bývalý Cinematic Director ve Warhorse Studios. Milovník Pána prstenů a Jurského parku. Tvůrce VFXcz.