Arrival – design netradičního sci-fi

8 months ago by in VFX články Tagged: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

Sci-fi film doslova prošpikovaný vizuálními efekty, který však přesto nepůsobí jako VFX snímek? Tak nějak by se dal popsat Arrival (Příchozí) od režiséra Denise Villeneuve (Prisoners, Enemy, Sicario). Ptal jsem se po promítání několik laiků na to, co si myslí o efektech Arrivalu a ve spoustě případů mi pobaveně odpověděli, že si vlastně žádných nevšimli. A přesně tak to VFX supervizor Louis Morin (Mr. Nobody, Source Code, Sicario) zamýšlel, když dal dohromady mezinárodní tým studií, který se měl podílet na realizaci tohohle velmi netradičního science fiction díla.

Villeneuve a Morin se hned na začátku projektu dohodli, že jejich cílem není imitovat dominantní styl hollywoodské VFX produkce, ale vytvořit film, který by byl zcela nezatížený VFX. “Denis [Villeneuve] chtěl, aby vizuální styl Arrivalu byl tak reálný, aby až hraničil s nudností,” vzpomíná Morin. “Všechno mělo působit naprosto všedně. Pamatuji si, že krátce po natáčení, když jsme hodně času trávili střiháním a vylepšováním filmu, podíval se Denis z okna na únorový Montréal, kde panovalo mínus patnáct stupňů. Vše bylo bez barvy, depresivní, po obloze pluly špinavé mraky. A pak mi řekl: ‘Přesně takhle chci, aby to vypadalo.'”

Aby splnil jeho požadavky, najal Morin řadu zkušených studií, která byla ochotná se tomuto neotřelému vizuálnímu stylu přizpůsobit: Hybride, Oblique FX, Rodeo FX, MELS, Raynault VFX, Folks VFX, Alchemy 24 a Framestore.

 


Elegantní vesmírné lodě

Tvorbě mimozemských lodí předcházela víc než tříměsíční designová fáze, během níž Villeneuve a Morin spolupracovali s tvůrci jako Meinert Hansen či Peter Konig. Prošli spolu nesčetné návrhy, které se všechny snažily zachytit podstatu nadčasovosti a beztížnosti mimozemské rasy. Výsledkem jejich snažení je relativně prostý design, který však na plátně působí nesmírně impozantně.

Peter Konig - Arrival design

Jeden z původních konceptů vesmírné lodě, tvůrce: Peter Konig

Meinert Hansen Arrival design

Návrhy zasazení vesmírné lodě do prostředí, tvůrce: Meinert Hansen

Arrival design

Finální vzhled lodě

Jakmile byl schválený vejčitý tvar, vedoucí výpravy Patrice Vermette začal se svým týmem tvořit první návrhy toho, jak by měl vypadat povrch plavidla. Nakonec se shodli na černočerném materiálu imitujícím skálu, vzápětí se však ukázalo, že zakomponovat takový materiál do pořízených záběrů je nesmírně problematické. Designeři totiž měli k dispozici všechny potřebné HDR materiály z natáčecí lokace, takže tvořili vzhled lodi přímo pro výsledný záběr. A právě díky tomu zjistili, že černý materiál nefunguje, že musí zabrousit spíše do šedých odstínů, aby dali oku diváka více detailů a aby byl design lodi více čitelný.

Přímo na place samozřejmě neexistoval žádný stand-in model 700 metrové nehybné lodi. Vše z plavidla, které na záběrech vidíte, je CGI. Autorům se samozřejmě podařilo z preprodukčních materiálů a předběžných fotek lokace pořídit previz, který jim dával představu o tom, kde ve scéně se loď nachází. Louis Morin se prý dokonce snažil připravit natáčení tak, aby loď mohli vidět skrz hledáčky kamery. Být spoután omezeními VFX prý však nefungovalo pro režiséra Villeneuve a tak se supervizor během produkce rozhodl pouze usměrňovat jeho kreativitu tak, aby triky šly ve výsledku vytvořit. Víceméně dal tedy filmaři totální volnost. A světe div se, tenhle zastaralý model spolupráce vyšel na jedničku. “Nakonec si samozřejmě vždycky můžeme dovolit při skládání záběrů trochu podvádět, ať už co se perspektivy či velikosti lodi týče,” přiznává Morin. “Díky naší preprodukční přípravě však většina natočených záběrů fungovala přesně tak, jak jsme je zamýšleli.”

arrival_final_trailer

Alieni, jaké jsme ještě neviděli

Denise Villeneuve chtěl, aby mimozemšťani z Arrivalu působili trochu jako žralok ve filmu Jaws (Čelisti). Divák tak po většinu filmu vidí jen jejich mohutné spodní části těla, pomocí nichž komunikují, a když už se objeví celí, jsou vždy zahalení v mlze. Tato mlha byla ostatně rovněž režisérův nápad a zároveň odpověď na to, jak zprostředkovat komunikaci mezi hlavními hrdiny a dvojicí “heptapodů”, aby zároveň nebyl jejich vzhled hned odhalen. Villeneuve a Morin samozřejmě sáhodlouze diskutovali o tom, jak dosáhnout čisté bílé mlhy, kterou chtěl režisér, ale zároveň aby měla hloubku a divák v ní dokázal vnímat vzdálenost. “To, co vidíte ve filmu, je výsledkem mnoha měsíců vzájemného vyjednávání,” potvrzuje supervizor.

1031446-hybride-brings-director-denis-villeneuve-s-vision-big-screen-arrival

Stejně jako design lodi, i design samotných heptapodů prošel mnoha fázemi. Na samém začátku se ostatně vůbec nejednalo o heptapody, spíše o roztodivná stvoření, jejichž jediným pojítkem bylo jejich nelineární vnímání času – a to, jak se podepsalo na jejich vzezření. Designeři v týmu Patrice Vermetta se nakonec s režisérem shodli na spodní části vetřelců, která působí téměř jako pavouk, kterou následovala vrchní, vzdáleně připomínající tělo chobotnice. Pro povrch mimozemšťanů zvolili kombinaci pokožky velryb a slonů.

Tvorby heptapodů se ujalo studio Hybride, kteří dokázali pro film zhotovit 245 záběrů, zahrnující 25 minut filmu. Právě oni vytvořili všechny sekvence odehrávající se v komunikační místnosti, kde se Dr. Louise Banks (Amy Adams) snaží s mimozemšťany rozmlouvat. Kromě tvorby CG alienů se pak postarali o animaci mlhy zaplňující mimozemskou atmosféru a v neposlední řadě i simulaci mimozemského “písma”.

 

Mimozemská abeceda

Toto písmo bylo nazýváno jako “logogramy” a jeho vzhled byl dílem manželky vedoucího výpravy Patrice Vermette. Společně experimentovali s rozfoukáváním inkoustu namalovaného do kulatých obrazců a tyto návrhy pak prezentovali režisérovi. Ten je nadšeně schválil. Právě včas, protože natáčení mělo co nevidět začít a herci měli v mnoha scénách manipulovat s logogramy vytisknutými na papír.

1031446-arrival3

Dalším krokem pak bylo rozhodnout, jakým způsobem bude probíhat “psaní” heptapodů. Ti totiž v průběhu filmu začnou ze svých končetin vyluzovat tmavou látku, pomocí níž formují logogramy v beztížné atmosféře své lodi. Sám supervizor Morin se zasadil o to, aby tato látka byla spíše kapalinou než částicemi prachu, jak zněl původní návrh. “Chtěl jsem, aby psaní mělo velmi organický nádech a aby vypadalo co nejméně CG,” říká Morin. “Nejtěžší na tom všem bylo navodit pocit, že kapalina zcela přirozeně putuje na místo, které je už předem dané – ne jako v případě rozpínajícího se inkoustu, který náhodně klouže prostorem.”

 

Výpomoc od Framestore

V průběhu postprodukce bylo čím dál víc jasné, že se film neobejde bez neplánovaných CGI sekvencí. “Vyprávění toho, co v průběhu filmu probíhá ve zbytku světa, jsme původně nechali pouze na televizních obrazovkách, na nichž se měly objevovat útržky světových zpráv a záběrů z dění okolo zbylých 11 vesmírných lodí,” popisuje Morin. “Postupně jsme si však uvědomil, že je nutné vzít alespoň několik z těch televizních záběrů a ukázat je divákovi jako full-CG shot.”

Jakmile dostal svolení od produkce, kontaktoval Morin londýndskou firmu Framestore a dohodl se supervizorem Ivanem Moranou na tvorbě veškerých záběrů ze světového dění (vojenské manévry okolo zbylých oblastí mimozemského přístání, armádní technika, bitevní lodě atd.). A když už byli v tom, rozhodl se Morin přidat navíc i finální sekvenci zmizení mimozemských plavidel, která se rovněž oproti očekávání notně rozrostla.

arrivalship

Aby co nejlépe sladili filosofii zbytku filmu s finálním zmizením lodí, došli autoři k tomu, že je nesmí jen tak suše zneviditelnit. Bylo nutné vymyslet konkrétní kruhový pohyb, během nějž by se plavidla postupně rozložila v čase a prostoru. Framestore okamžitě zareagoval a představil jim spoustu nápadu na vzhled této sekvence. Všude se přitom opakoval efekt kondenzace vodní páry na okrajích předmětů rychle se pohybujících vzduchem – a Morin po něm nadšeně skočil. Výsledkem je téměř až poetická sekvence, během níž se masivní lodě elegantně zhoupnou v prostoru a v průběhu mnoha framů postupně mizí, zakryté oblaky páry. Úžasný VFX závěr pro úžasný film – nikdo to přitom nemohl zvládnout lépe než právě Framestore.

 

 


Mé dojmy

Nebudu zastírat, že jsem byl filmem nesmírně potěšen. Denis villeneuve je jedním z největších režisérských talentů současnosti a Arrival je pro mě osobně jeho zatím nejlepším filmem. Je velmi dobře, že o pokračování Blade Runnera se stará právě někdo takový. Chtěl bych vyzdvihnout především první dva akty filmu, z nichž první doslova kape hutnou atmosférou a druhý se stává stále psychologičtějším zážitkem. Oproti ostatním sci-fi současnosti mě mile překvapila celková komornost a fakt, že se inteligentní sci-fi ani v závěrečném aktu nezvrhlo v akční podívanou.

Dokážu si představit, že právě závěrečný akt může být slabinou pro mnoho diváků – jedná se defacto o antiklimax, který je osobní, emocionální a (skoro) ani jednou se během něj nevystřelí. A přesto mě udržel napjatého daleko více než jiné filmy současnosti; a na konci o mnoho víc spokojeného. Stejně jako celý jazyk heptapodů, i tenhle snímek se na konci uzavřel do skvěle vymyšleného kruhu.

Ocenit musím rovněž práci kameramana, zvláště působivé záběry s hlavními hrdiny v popředí a mimozemskou lodí vznášející se neustále tajemně v pozadí. Přechodová místnost, ve které probíhala většina komunikace, byla ve své jednoduchosti jednou z nejpůsobivějších sci-fi kulis, jaké jsem v moderní kinematografii viděl. A vůbec se dá říct, že vizuálně si mě režisér získal přesně tím, o čem píšu v článku – tou zdánlivou obyčejností vizuální stylu.

1031446-arrival1

 

 

Podobné články

Freelance filmař, trikař a grafik. Cinematic Designer ve Warhorse Studios. Redaktor časopisu Pixel a tvůrce VFXcz.