Alien: Covenant – praktické efekty alienů

3 months ago by in VFX články Tagged: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

Režisér Ridley Scott do svých filmů rád zapojuje praktické efekty, loutky a makety, často klidně i s vědomím, že je později nechá nahradit digitální prací. Tak tomu bylo na jeho minulém díle Alien prequelů, Prometheus, a stejným způsobem (jen ve větší míře) postupoval i pro nejnovější Alien: Covenant. Předal designovému týmu pod vedením Chrise Seagerse své nápady na nejnovější designy svých potvor a ten se měl ve spolupráci s VFX supervizorem Charley Henleyem a SFX supervizorem Neilem Cobrouldem pokusit o jejich realizaci. Zkušený tým tvůrců měl naštěstí už letité zkušenosti z často velmi intenzivní spolupráce se slavným režisérem, takže všichni přesně věděli, co se od nich očekává. Naturalistická, krvavá a odpudivě fascinující podívaná, která měla jít v duchu vizuálního stylu Hanse Gigera.

Scott chtěl mít, stejně jako v případě svých předchozích filmů z tohoto univerza, přímo na place k dispozici loutky a kostýmy reprezentující xenomorphy (a nově i tzv. neomorphy). Tvorby původních conceptů se ujalo studio MPC pod vedením Ravi Bansala, postupně však od nich práci převzali Scottovi letití spolupracovníci Conor O’Sullivan (z firmy Creatures Inc.) a Adam Johansen (Odd Studio). Ti se začali intenzivně věnovat tomu, jak alieny co nejlépe přivést na natáčecí plac. A stejně jako v případě originálu, i tentokrát se měl do kostýmu aliena postavit člověk.

Neomorph

Vůbec první nestvůra, která se ve filmu objeví, je neomorph, který vyleze ze zad vojáka jménem Ledward. O’Sullivan a Johansen vytvořili nejenom praktickou loutku bílého stvoření, ale zároveň zhotovili i umělého Ledwarda, jehož záda se v určitý moment rozevřela a vypadl z nich slizký vak, v němž se nacházel neomorph. Filmaři natočili několik jetí tohoto záběru, jeden s reálným hercem, jeden s loutku (obsahující umělý vak) a jeden clean plate pro pozdější kompozice.

Šlo prý o skutečně nechutný zážitek, zvlášť ještě, když téměř všechno na place bylo krvavé, oslizlé a kluzké, takže člověk nejednou uklouzl do kaluže neidentifikovatelných nechutných látek. Loutka neomorpha byla rozpohybovaná pomocí dlouhých tyček, její průsvitná bílá kůže byla stvořena ze silikonu. Víceméně celá byla poháněna ručně, loutkohry se zhostil Johansen, který naslouchal instrukcím Scotta. Díky tomu pak měli herci při natáčení na co reagovat, čímž se ještě zvýšila intenzita jejich hysterického výkonu.

Nedlouho poté se ve filmu vynoří druhý neomorph z úst vojáka Halletta. I zde se jednalo o praktickou loutku, a to jak v případě herce, tak neomorpha. Vše probíhalo přímo na place, uprostřed komáry zamořených bažin novozélandského Milford Sound. Tam si filmaři přivezli silikonový model Halletta (vytvořený make-up tvůrcem Colinem Warem), na který když se v určité oblasti zatlačilo, loutka působila, že zvrací. I o tuto záviděníhodnou akci se postaral Johansen. Při natáčení mu pak pomáhal Rob Trenton (supervizor prostetických loutek), který skrz ústa Hallettovy loutky vytáhl oslizlý model neomorpha. Do toho měli pumpy chrlící krev skrz ústa loutky, navíc neustále pršelo, byla noc a nic se nestíhalo. Takže prý typické Ridleyho natáčení. Výsledek byl prý však tak dokonalý, že ho skoro nebylo třeba vylepšovat v postprodukci.

V ostatních případech, když je v záběru mladý neomorph, však přišli lidé z MPC, složili dohromady natočené praktické elementy herce a loutky, doplnili je o digitální modely a simulace podkožního trhání svalů a tkáně, odstranili dráty a tyče a navrch přihodili spoust efektů krve a tělních tekutin. Je tedy pravda, že všechny praktické elementy nakonec zanikly pod vrstvou CG. Bez praktického základu by však nevznikl ten digitální.

Jakmile obě narozené potvůrky dospěly (a že se tak dělo zatraceně rychle), došlo na další fázi zapojení praktických efektů – na herce v kostýmu. Konkrétně šlo o Gorana D. Kleuta, který si ve filmu „zahrál“ všechny dospělé neomorphy. Za základ měl jeho kostým pěnový latex, který byl zhotoven přesně na štíhlé a protáhlé proporce jeho těla, kostým pak namalovali pomocí tzv. gumového cementu a na povrch nanesli lesklý silikon, který zahladil švy a navíc navodil slizký dojem. Celá neomorphova hlava byla animatronická, zhotovená tak, aby obstála i ve velkém detailu (kterého se potvora ve filmu také dočkala). „Ten oblek byl skvělý,“ vzpomíná Charley Henley (VFX supervizor za MPC). „V podstatě byla potřeba jen trocha postprodukčního cleanupu, jinak bylo stvoření naprosto věrohodné už na place.“

Na place si neomorpha zahrál herec v kostýmu, ten byl ale ve finále nahrazen dokonalejším CG modelem

Facehugger

Oživení se pro film dočkala stará známá „tvář“ z původního Aliena – facehugger. O’Sullivan a Johansen vycházeli přímo z původních Gigerových designů, ikonický vzhled aliení vývojové mezifáze tedy upravili jenom jemně, tak, aby více vynikla stavba těla a dlouhých „prstů“. Ve svých studiích zhotovili tři typy praktických modelů facehuggera. Jeden měl ovladatelné prsty, jimiž byl schopný obejmout hercovu hlavu a přisát se na ni. Další byl schopen pobíhat po podlaze. Třetí pak sloužil jako miniaturní katapult, který byl zabudovaný přímo do vejce. Ridley Scott si prý užil spoustu zábavy, když odporné facehuggery při natáčení střílel na všechny strany…

Ve výsledku však bylo i zde potřeba dodat dokonalejší CG model přes prakticky natočené elementy. Tvůrci tedy loutky nascanovali a poté je pomocí clean platů zasadili do pořízených záběrů, přičemž se samozřejmě snažili, aby byl rozdíl loutka vs. CG model nepostřehnutelný.

Stejným způsobem byl zhotoven i produkt facehuggerova snažení – malý vetřelec zvaný „chestbuster“. Přímo na place byla použita praktická loutka na drátech, jejíhož digitálního přetvoření se později ujalo studio Framestore. Vzhled chestbustera se přitom záměrně lišil od toho, kterého známe z původních filmů série. Tento měl dlouhé tenké ruce a nohy, jimiž mohl ve scéně imitovat pohyby svého „otce“ Davida. Fakt, který rozlítil spoustu hardcore fanoušků…

Digitální chestbuster byl složen z mnoha vrstev pokožky, tkáně a vnitřní kostry, něco, čeho by tvůrci loutky nemohli dosáhnout

Xenomorph

„Byl to neuvěřitelně náročný úkol,“ vzpomíná Johansen na adresu znovuvytvoření ikonického monstra jménem xenomorph. „Naše oddělení se věnuje tvorbě všemožných alienů, ale tohle je TEN Alien s velkým A.“ Scottovo moderní stvoření se nicméně liší od toho původního z roku 1979. Pryč jsou Gigerovy biomechanické elementy, tento alien je čistě organické stvoření, vypadá téměř jako by šlo o organismus stažený z kůže. To mu mělo dodat mnohem odpudivější a agresivnější vzhled.

Tvorba kostýmu nebyla tak přímočará jako v případě neomorpha. Xenomorphovy údy byly totiž mnohem tenčí a jeho výška o mnoho větší, než aby šlo prostě obléknout vysokého herce. Autoři se tedy inspirovali japonskými burnaku loutkami, takovými, v nichž je sice reálný člověk, různé části těla však ovládá pomocí prodloužených tyček. Tímto způsobem se do nitra obleku z uhlíkových vláken vsoukal herec Andrew Crawford, přičemž hlavu měl někde v úrovni alienovy hrudi, chodil na chůdách a pomocí prodloužených ramen pohyboval vetřelčíma rukama a nohama. „Nevypadalo to vůbec jako člověk v kostýmu,“ vzpomíná Johansen. „Proporce byly mimo a všechny pohyby byly úplně jiné než lidské. Skutečně, bylo to děsivé.“

Loutka byla vytvořena z mnoha různých částí a materiálů. Jak již bylo řečeno, za základ sloužilo tělo z uhlíkových vláken. Hlava byla podporovaná konstrukcí z hliníku, samotná byla ze sklolaminátu, měla ovladatelnou čelist a pysky. Ruce a nohy byly slity z pěnového latexu, kosti a hrudník z uretanu. Vše bylo dohromady pospojováno neoprénem. Skutečně šlo o vrchol veškerého snažení týmu Johansen-O’Sullivan. Loutka pak byla detailně naskenována a ve studiích MPC zhotovena jako CG model, který pak ve většině záběrů překryl ten praktický.

 

Kostým aliena měl animatronickou hlavu, herec se pohyboval na chůdách a dlouhé ruce ovládal pomocí rukojetí

Komentář k filmu

Přiznám se, že z Alien: Covenant nemám tak silně negativní pocity jako zbytek internetu. Jsem jedním z těch diváků, kterým se Prometheus vcelku líbil a jelikož jsem od Covenanta očekával podobný zážitek, nebyl jsem zklamán. Bohužel, to, co mi vadilo na Scottově minulém filmu a co jsem si nesmírně přál opravit –  tzn. neuvěřitelně stupidní chování hrdinů v druhé třetině filmu – bylo zde úplně stejné. Od jistého bodu měli všichni zúčastnění potřebu neustále někam chodit sami a stát se tak snadnou kořistí. Vše ostatní, atmosféra, efekty, dialogy, postavy, za mě bylo vcelku ucházející, takže jsem si film dokázal bez problému užít.

Skutečně výborného na něm ale nebylo nic, s výjimkou dvou elementů. Zaprvé, Davida (v podání skvělého Michaela Fassbendera) a jeho příběhu. Zadruhé, využití výjimečných praktických efektů, které sice byly zakryty CG, právě proto si ale zaslouží alespoň ocenění v podobě tohoto článku…

Podobné články

Freelance filmař, trikař a grafik. Cinematic Director ve Warhorse Studios. Redaktor bývalého časopisu Pixel a tvůrce VFXcz.